Jednoznačně je třeba říci, že oproti fenoménu farmářských trhů jsou „Farmářské slavnosti“ svým pojetím a rozsahem mnohem širší akce nabízející svým návštěvníkům více, než sofistikovaně pojatý prodej selských produktů „ze dvora“. Navíc se tak děje přímo v místě jejich výroby, ve venkovském prostředí, ne na komerčně výhodných prostranstvích ve městech. Takové pojetí nutí lidi z měst, aby za farmáři skutečně jezdili a poznali tak prostředí, ve kterém žijí.
Interaktivní akce, za kterými dosud jezdili lidé z ČR do zahraničí, neboť netušili, že něco takového existuje i u nás, nezapomíná ve svém pojetí na malé děti ani na seniory. Především nabídka zábavy pro nejmladší generaci je v dnešní technické době zřejmě optimálním nástrojem skutečné laické osvěty, zcela v duchu Komenského hesla „škola hrou“. Již jenom zjištění, z čeho se vlastně potraviny vyrábějí a jak vznikají je v současné době pro malé děti takovým překvapením, že si zážitek z „Farmářských slavností“ uloží do své paměti na doživotí. Obvykle se totiž dosud ve svém životě s něčím takovým ještě nesetkali.
Samozřejmě, že „Farmářské slavnosti“ nejsou všespasitelné. Přesto se zdá, že jde o formu, která může významně přispět ke zlepšení vztahu nezemědělské veřejnosti k sedlákům, jejich výrobkům, tradicím, k pochopení jejich způsobu života i způsobu uvažování. Tyto akce tak mohou tvořit jeden z prvních základních stavebních kamenů žádoucí rehabilitace podnikání v zemědělství, které bylo v minulosti v ČR laickou veřejností vnímáno různě, nikdy však správně. Zatímco v předlistopadové době tvořili zemědělci společensky, politicky i ideologicky nadhodnocenou komunitu, posledních dvacet let jsou naopak zemědělci vnímáni jako věční stěžovatelé a žadatelé o dotace, na které musí celá společnost odvádět peníze ze svých daní. Ve vyspělém světě je ale běžné, že společnost je na své farmáře hrdá, protože jde o svobodné lidi, kteří nejenže zajiš´tují obživu populace, ale jsou zároveň nositeli hodnot, které městská populace nemá a často ani mít ze své podstaty nemůže.
Projekt Farmářských slavností je společné dílo Asociace soukromého zemědělství ČR a společnosti „Park Tři Věže“, pod záštitou a za finanční podpory ministerstva zemědělství a zdá se, že se trefil do „bílého místa“ na trhu volnočasových aktivit. „Je vidět, že tu chybí nejen tématické parky pro rodiče s dětmi a školy a školky, ale i slavnosti, které by vycházely z českých tradic a svátků. A že jich naše země, stejně jako národního bohatství, o kterém děti učíme hravou formou, má dost,“ říká představitelka Parku Tři Věže Helena Neumannová. A s čím že se mohou návštěvníci slavností reálně setkat? „Jde v podstatě o to, ukázat dětem lákavou a hravou formou, že s rodiči mohou poznat český venkov, farmaření, chovatelství i pěstitelství v jednom báječném dnu, kdy se spolu pobaví, pohrají si, piknikují s dobrotami od farmářů, zatancují si zumbu, takže se i hýbou na čerstvém vzduchu, hledají poklad v pšenici s ježibabou, takže jim přinášíme i pohádkový svět a v historické vesničce si vyzkouší i život prvních zemědělců v Čechách,“ podotýká Neumannová. Jde ale také o to něco vlastními silami vytvořit – třeba upéci bramborovou placku nebo utkat na předchůdci stavu nějakou látku. Nebo třeba uhodnout suroviny pro nákupní košík.
Prostě – funguje to. Jen první dvě slavnosti navštívilo přes 12 000 lidí. To není špatný začátek.
Petr Havel
