Nepřijatelný prostor k lobismu

Problém je, že systém zarámovaný dotacemi a vytvořený u úřednického stolu dává značná prostor k lobismu, podvodům, nespravedlnostem a fakticky neumožňuje skutečnou konkurenci mezi produkcí jednotlivých zdrojů OZE. Míra konkurence je totiž dána výší dotace, což vytváří prostor pro negativní dopady pro státní rozpočet, životní prostředí i pro takové podnikatele, kteří nepatří mezi vyvolené díky tomu, že nedisponují dostatečnou silou k vylobování výše podpory právě pro ten segment OZE, ve kterém sami podnikají. To je naprosto neúnosný stav, jehož důsledky jsme již měli možnost pocítit v případě fotovoltaiky. Jenže „solárka“ jsou jen vrcholem pyramidy, v jejíž základech tikají mnohé časované bomby.

Problémy na každém kroku

Jednou z nich je dendromasa, na jejíž využití k produkci OZE si brousí zuby celá řada často zcela nezemědělských a nelesnických podnikatelů. Pokud by k tomu skutečně došlo, lze velmi zjednodušeně konstatovat, že zatímco několik privátních subjektů vydělá při motivační dotaci na výrobě energie z dendromasy slušné peníze, stát bude muset z peněz daňových poplatníků do lesů vracet minerály, které z něj vytěžením dendromasy odplynou. Jde zejména o vápník a hořčík v oblastech, jako jsou třeba Krušné Hory trpící přílišnou kyselostí půd.

Obdobným problémem jsou rychlerostoucí dřeviny. Také v tomto případě vydělá na jejich produkci několik jedinců, vzhledem k tomu ale, že podpora rychlerostoucích dřevin patří do gesce ministerstva zemědělství, budou finanční prostředky na rychlerostoucí dřeviny chybět na jiné dotační tituly. O efektivitě tohoto zdroje energie lze přitom s úspěchem pochybovat, což není teorie, ale poznatky z někdejší praxe, kdy rychlerostoucí dřeviny u nás dotovány byly, velmi rychle se ale od toho ustoupilo. Opět velmi zjednodušeně řečeno – dotyčné dřeviny u nás dostatečně rychle nerostou, protože k tomu prostě v ČR nejsou objektivně vhodné klimatické podmínky.

Problémem jsou i bioplynové stanice a suroviny k výrobě OZE. Výkupní ceny pro výrobu elektřiny v bioplynkách jsou totiž vyšší v případě cíleně pěstované biomasy (kategorie AF1), což v praxi znamená výhodnost pěstování biomasy na polích oproti likvidaci zemědělských, potravinářských či vhodných komunálních odpadů v bioplynkách kategorie AF2. Fakticky je tak systém nastaven na zhoršování stavu životního prostředí, a také k většímu plýtvání peněz ze státního rozpočtu na dotačních podporách. Nově se navíc rodí fenomén falšování původu biomasy pro výrobu elektřiny v kategoriích S1 a S2. Vzhledem k tomu, že výhodnější je kategorie S1, a to velmi podstatně, neboť zelené bonusy jsou téměř dvojnásobné, jsou zemědělci nuceni k tomu, aby při prodeji vykazovali jako S1 i přesto, že surovina pro OZE byla technologicky upravena například do podoby pelet, a patřila by tak do kategorie S2. „Papírově“ je jakoby vše v pořádku, avšak jen do doby, kdy se na tento podvod přijde. Sankcím pak bude čelit zemědělec, a nikdo jiný, protože změnu kategorizace falšuje on. O tomhle problému málokdo ví. Informace je ale možné načerpat na semináři organizovaném společně ministerstvem zemědělství a Asociací soukromého zemědělství ČR, který proběhne v prostorách ministerstva 14. června a na který je možné se přihlásit mimo jiné na webové stránce www.propelety.cz.

Tím ale problémy OZE nekončí. Pokud například projde novela zákona o ochraně ovzduší s pozměňovacím návrhem, podle kterého bude možné do pohonných hmot v ČR přimíchávat třeba palmové oleje dovezené ze zahraničí, sníží se nepochybně podnikatelský prostor pro uplatnění tuzemské produkce k těmto účelům. Nastává tak otázka, jaký má vůbec podpora OZE nebo biopaliv smysl, když tím původním bylo jednak odčerpání místní zemědělské nadprodukce a druhým ekologie. Ani jedno by ale v případě dovozů surovin k výrobě biopaliv ze zahraničí neplatilo, byť by to bylo z podstaty věci opatření vlastně liberální.

Dotace zřejmě skončí

Houšť lobistických zájmů a trvalá neschopnost Energetického regulačního úřadu (ERÚ) na vznikající problémy reagovat vyústí zřejmě už velmi brzy do úplné změny současného systému podpory OZE a biopaliv v ČR. To bude samozřejmě znamenat zásadní změnu podnikatelských podmínek, a proto by bylo strategické bedlivě sledovat vývoj situace a měnících se podmínek. Stále častěji se objevují teze o tom, že „dotace na OZE nebudou“, a je docela žádoucí s takovou možností reálně počítat. Jinými slovy, investice do produkce OZE mohou být velmi rizikové.

Petr Havel