Dvakrát sahala po vítězství ve Velké pardubické, ale nikdy se jí nepodařilo. V šedesátých a sedmdesátých letech, kdy byl slavný dostih možná nejtěžší ve své historii, jí chyběl malý kousek štěstí. Ve středu ráno Eva Palyzová zemřela ve věku 75 let.
Na dostihových koních jezdila v době, která ženám v sedle nepřála, a tak se těšila obrovské popularitě. Její podobizna vycházela svého času na titulních stranách časopisů, pro mnohé dívky byla nedostižným vzorem.
Jen jedna žena v historii Velké pardubické byla úspěšnější než ona: Lata Brandisová, vítězka z roku 1937. Eva Palyzová si s ní potřásla rukou v samých začátcích své kariéry, když se umístila v rámcovém programu Velké pardubické. "Příště určitě vyhraješ, budu ti držet palce," řekla jí už tehdy legendární Brandisová.
Palyzová její slova téměř do puntíku naplnila, když jako jezdkyně a později trenérka dosáhla řady velkých úspěchů. Svůj dostihový život spojila s Lysou nad Labem, kde její koně trénovali v ideálních podmínkách uprostřed polabských lesů.
Náhlá smrt ji zastihla paradoxně jen několik hodin předtím, než začal v Lysé nad Labem dostihový den. Jezdci, trenéři i publikum její památku uctili minutou ticha. "Byla to legenda českých dostihů, všichni ji uznávali," řekl prezident Jockey Clubu Václav Luka.
Dostihové manželství
Eva Palyzová se narodila 17. září 1935 v Praze a pocházela ze starého selského rodu Vítových. První krůčky v sedle dělala ve svých dvanácti letech, kdy ji na vojenské posádce ve Staré Boleslavi učily jezdit armádní legendy Josef Klement, Josef Dobeš či Hynek Býček.
Ve Staré Boleslavi také absolvovala svůj první dostih, loveckou jízdu v sedle Arguse a dojela třetí. V roce 1947 také viděla svou první Velkou pardubickou a zamilovala se do ní na celý život.
První steeplechase vyhrála ve svých šestnácti letech v Nymburce, ačkoli v té době musela v jezdeckém oddílu Svazarmu více jezdit parkur a drezuru.
Její život s koňmi zbrzdila těžká realita nastupujících padesátých let. Eva Palyzová pracovala v Armabetonu nejprve jako normovačka, pak jako sekretářka a posléze telefonistka v podnikové ústředně. S koňmi mohla pracovat ve volném čase.
V té době se seznámila se svým pozdějším manželem Ferdinandem Palyzou, vítězem Velké pardubické 1953 s Junákem a z pohledu komunistického režimu kulakem, jehož uvěznění zabránilo jen zmiňované vítězství ve slavné steeplechase. Spolu vytvořili populární dostihový pár, který se v mnohém doplňoval. Eva jako jezdkyně, Ferdinand jako trenér. Když se stala samostatnou trenérkou, manžel fungoval jako její rádce a dostihový manažer.
Osudoví koně: Cavalet a Metál
Údělem Evy Palyzové bylo starat se o podceňované koně a doufat v jejich kvality. Nejslavnější moment kariéry prožila v roce 1965 s ryzákem Cavaletem ze Státního statku Horní Město. Ve Velké pardubické prohnala vítěznou Mocnou a skončila druhá.
Pak hledala dalšího vhodného koně pro "Velkou" několik let, až přišel po Harlekýnovi, Biletovi a Blankytovi tmavý hnědák Metál z Velkovýkrmen Zákupy. S ním získala v roce 1971 další druhé místo, když podlehla jen slavnému Korokovi s Václavem Chaloupkou.
"Metál byl nejchytřejší a nejveselejší kůň, jakého jsem poznala. Říkalo se mu Míša. ,Míšo, dej jazýček!' Vyplázl jazyk. ,Míšo, pozdrav!' Stoupl na zadní nohy a předníma mával. ,Míšo, bubeník!' Začal vysoko zvedat nohy, jako by jimi bubnoval. Velkou rychlostí neoplýval, ale úžasně skákal. A v dostizích padal jen výjimečně. Byl rvavý a rád ze sebe vydával všechny síly," vzpomínala Palyzová v knize Šampaňské a pelyněk autora Pavla Kováře.
Celkem jela Velkou pardubickou osmkrát a získala pět umístění. V 70. letech přešla mezi trenéry a postarala se o řadu vítězství koní v barvách JZD Jílové, Koopery Levice a dalších stájí.
Málo se dnes ví, že v roce 1978 měla Eva Palyzová na dosah také vítězství v největším rovinovém dostihu, Československém derby. Její klisna Eliona už v polovině cílové roviny vedla, ale na distanci ji minul outsider Beller a odkázal na druhé místo.
Po roce 1989 se Palyzová věnovala podnikání a správě vráceného rodinného statku. Lví podíl měla na obnovené slávě dostihů v Lysé nad Labem, pro které s nadšením sháněla sponzory a podílela se na budování dráhy, která se dnes těší pověsti nejlépe připraveného malého závodiště v zemi.
Zdroj: www.iHNed.cz
