K jednotlivým částem článku Jana Veleby se vyjádřím stručnou oponenturou.
1) Intenzita a ono „ždímání hektarů“ spolu vůbec nesouvisí. Snad k největšímu „ždímání hektarů“ došlo za komunismu, kdy se zorňovaly louky na příklad v Jeseníkách (ale i v jiných pohořích) ve vysokých nadmořských výškách a na plochách s velkou svažitostí. Samozřejmě, že i necitlivé zvětšování honů, likvidace přírodních předělů, remízků, téměř všech polních cest, atd. úrodnost půdy zhoršovalo.
2) Nevím, proč byla zmiňovaná první pozemková reforma? Vysvětlení v článku není.
3) Druhý krok transformace JZD a státních statků je líčen jako první vlna redukce stavů hospodářských zvířat. K tomu bych chtěl sdělit následující: Stavy skotu byly před rokem1990 nařizovány stranickými orgány bez ohledu na krmivovou základnu. Šlo o tak zvané živé konzervy. Důsledkem byla extenzivní užitkovost. V tomto trendu přece nebylo možné pokračovat a dobrý hospodář si mohl poprvé po dlouhé době vytvořit vyváženou bilanci mezi potřebou a produkcí krmiv. Nikdo nikomu nic nenařizoval.
4) Úrodnost půdy se snižováním stavu skotu přímo nesouvisí. Hned začátkem devadesátých let jsem byl svědkem (společně se svými spolupracovníky) toho, že u našich jižních sousedů byl chov všech kategorií skotu provozován ve vyšších oblastech s vysokým podílem trvalých travních porostů. V úrodných nížinných oblastech byla a je jen výroba rostlinná. Rozbory na obsah humusu a organických látek nepotvrdily jejich snižování. Musí však být veškeré zbytky organické hmoty zaorány a podpořen jejich rozklad.
5) Slovní obraty jako: poklesly, respektive snížily se stavy hospodářských zvířat, snížily se dávky anorganických hnojiv apod., jsou zavádějící. Nic se nesnížilo ani nepokleslo samo. Vše má konkrétního adresáta.
6) Že žijeme na dluh ve vztahu k obsahu živin v půdě (tak to snad autor článku asi myslel) nelze zobecňovat. Na takový dluh možná žijí jen ty zemědělské podniky, které nedodržují zásady správné agrotechniky a optimální výživy. Kritizovat ekonomy za tento nedostatek je bezpředmětné.
7) Totéž platí o snižování spotřeby certifikovaných osiv. Každý zemědělec nebo zemědělský podnik je strůjcem svého štěstí. Sám si musí vyhodnotit, zda použije osivo certifikované nebo farmářské a čím toto osivo nechá namořit. Ani zde není jasné, komu zavinění propadu spotřeby certifikovaných osiv adresujete.
8) Fakt, zdali rostlinná produkce nevykazuje potřebnou intenzitu, je věcí každého sedláka či zemědělského podniku. Pokud je to způsobeno nedostatečnou výživou, pak jsou tyto hektary ždímány a ne, že ne, jak tvrdíte vy - „INU ALESPOŇ TY HEKTARY NEŽDÍMEME …“ – konec citátu (str. 12). Úrodnost půdy je tak snižována!
9) Také bych chtěl připomenout, že to byla AK spolu se Zemědělským svazem a oběma svazy pěstitelů cukrovky, které se spolu s tehdejším ministrem zemědělství J. Fenclem zasloužili o přidělení kvót na cukrovku vlastníkům cukrovarů a ne pěstitelům. Důsledky jsou známy. Likvidace tří významných cukrovarů a tisíců hektarů cukrovky jako nejlepší předplodiny pro sladovnický ječmen.
10) A pokud jde o snižování stavů hospodářských zvířat, tak v článcích pana Veleby jsem nedostal odpověď na dotaz (asi od r. 2007), zda je pravda, že v době, kdy zdaleka nebyla krize, byly za vašeho vedení zlikvidovány dva chovy prasat.
Osobně bych si přál, aby žádný z výstupů Ústavu zemědělských a ekonomických informací nebyl zameten pod koberec, byť by byl sebekritičtější na adresu nás - zemědělců. Nesmí se opakovat to, co se stalo za ministra Šebesty (údajně na nátlak AK) - že nepříznivá analýza ÚZEI byla stažena a nemohla být zveřejněna. Právě od toho jsou výstupy všech výzkumných ústavů a vědeckých pracovišť, aby provozářům nalévaly čisté víno. Jedině na základě nezkreslených analýz je možné chyby odstraňovat a také lépe odhadovat budoucí vývoj. Jestliže se zmíněnými výsledky bylo naloženo tak, jak uvádím, potom se autor článku, na který reaguji, chová přesně opačně, než doporučoval jím zmiňovaný profesor Ivo Možný, na kterého se odvolává.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že autor se v článku obhajobou svého – „jedině správného názoru“ zamotal do vlastních sítí. Jednoznačně lze odvodit, že šlo o nevybíravý útok na osobu Doc. Douchy a navíc na počátku za jeho zády a v jeho nepřítomnosti. Varování před ždímáním hektarů je opodstatněné a je na nás zemědělcích, abychom pro zachování úrodnosti udělali maximum!
Ing. Jan Váňa, CSc., soukromý zemědělec Kroměříž
