Řepka, pšenice, len
„Výkupní cena plodin se každou sezónu velmi mění, proto to, co se vyplatilo pěstovat letos, nemusí jít na odbyt za slušnou cenu napřesrok.
Abychom si zajistili stabilní příjmy, pěstujeme řepu cukrovku, pšenici, ječmen, řepku ozimou, hrách, jílek, slunečnici a len,“ vysvětlil Miroslav Zitko.
Kromě rodiny pomáhají při obdělávání čtyři sta padesáti hektarů polí tři zaměstnanci. Pouze šedesát hektarů však patří Zitkovým, zbytek plochy si pronajali.
„Rádi bychom zemědělské pozemky přikoupili, financování by nebyl problém, ale v okolí je vše obsazené. Snažíme se proto alespoň o nájem další půdy, ale i to je nesmírně obtížné. Smlouvy o pronájmu se uzavírají na poměrně dlouhou dobu, na pět i deset let, proto najít volné pole v dané chvíli je malým zázrakem,“ doplňuje podnikatel.
Třistaletá tradice
Půda na většině území Chrudimska je vyhlášená vysokou bonitou, tedy mírou kvality a úrodnosti. Vyskytuje se zde i její nejúrodnější typ, takzvaná černozem; přesto i v této oblasti už jsou už některé zemědělské pozemky obsazeny solárními panely.
Historie tohoto zemědělského rodu z Vlčnova u Chrudimi trvá už od sedmnáctého století. Rodinné hospodaření však bylo po roce 1950 přerušeno obdobím kolektivizace, kdy zde půdu obdělávalo nejdříve zemědělské družstvo a pak státní statek.
Po společenských změnách v listopadu 1989 Miroslav Zitko nezaváhal, obnovil rodinnou tradici a o dva roky později se pustil do podnikání v zemědělství. Nechyběla mu odvaha, elán ani smysl pro zdravý ekonomický risk.
Dnes mu pomáhá i jeden ze synů, zatímco druhý se věnuje výrobě konstrukcí pro zastřešení bazénů.
Nové plány
Majitel statku se nejdříve soustředil na užitkový chov prasat, která byla krmena směsí vyráběnou přímo na statku, což zajišťovalo vysoký podíl kvalitního masa na celkové váze kusu. Farma se pyšnila také vysokým počtem dvaceti čtyř odchovaných selat na prasnici, čímž přesahovala republikový průměr. Ani tyto skutečnosti však nakonec chov nezachránily před zrušením.
„Zlikvidovala nás nízká výkupní cena vepřového. Pořád jsme doufali, že se situace zlepší, ale když se před dvěma lety při kontrole účtů ukázalo, že na živočišné výrobě jsme prodělali milion korun, nešlo to jinak, než s prasaty skončit. Snad kdybychom měli vlastní jatka a prodejnu, bylo by možné se uživit,“ myslí si majitel statku. Na zemědělství však rozhodně nezanevřel a neustále plánuje, jak farmu vylepšit.
Jedním z větších plánů do budoucna je nákup lisu na výrobu oleje ze semen lnu. „Nelíbí se mi, když zemědělci jenom naříkají. Je to také jeden z důvodů, proč jsem se stal členem Asociace soukromého zemědělství. Sdružujeme se v ní my, hrdí sedláci, kteří se nebojí pracovat naplno,“ uzavřel Miroslav Zitko.
Vyšlo v Denících Bohemia