Právě v zemědělství má přitom naše země s Izraelem společného více, než by se na první pohled zdálo. Například v oblasti chovu sladkovodních ryb, a to zejména umělého chovu těchto ryb, v němž hraje stejně jako v ČR velmi významnou roli chov kaprů. Minimálně některé lokality u nás (například jižní Morava) řeší stejný problém jako izraelští farmáři, totiž nedostatek vody a potřebu jejího co nejefektivnějšího využití. Společným průsečíkem je i tradice kolektivního hospodaření, u nás prostřednictvím JZD, v Izraeli formou kibuců. Přes velmi rozdílné klimatické podmínky je ale oblastí společného zájmu téměř nekonečná řada – od efektivity chovu ovcí, přes užitkovost dojeného skotu, pěstování zeleniny až třeba k produkci koření či akvarijních rybiček, kde je mimochodem Izrael největším konkurentem ČR na evropském trhu.
Efektivita a přidaná hodnota
Zkušenosti izraelských farmářů a příslušných výzkumných ústavů by bylo třeba v maximálně možné míře využít. Především pak ve všudypřítomném pojetí hospodaření, které je postaveno na maximální efektivitě a zároveň vytváření přidané hodnoty.
Speciálně pro naše rybáře by měla být výzvou izraelská produkce až 120 kilogramů odchovaných ryb na kubík vody prostřednictvím umělých nádrží. Velmi nízká spotřeba vody je dána především její maximální recyklací v těchto uzavřených systémech. Nejen ale tím. Izraelští producenti sladkovodních ryb se neomezují pouze na „rybí prvovýrobu“, ale každý z nich vytváří v rámci produkce ryb další přidanou hodnotu. Například prodejem „plemenného materiálu“ - rybího plůdku dalších zájemcům, výrobou, vývojem a servisem zařízení, která jsou s chovem ryb spojena, nebo právě paralelní produkcí akvarijních rybiček. Vlastně jde o u nás dříve známou přidruženou výrobu, která je ovšem v Izraeli logicky spojena s předmětem hlavní činnosti, zatímco u nás vyráběli zemědělci jako původně vedlejší produkt třeba počítače.
Ke zmiňované efektivitě ještě jeden příklad, a to z oblasti zelinářství. Právě naši zelináři léta bojují s levnější konkurencí ze zemí s lepšími klimatickými podmínkami pro produkci zeleniny. A protože počasí opravdu zřejmě neporučíme, je nutné hledat pro záchranu našeho zelinářství jiné cesty, jejichž praktickým vyústěním budou mimo jiné vyšší hektarové výnosy. Jedním z řešení, které jistě není všespasitelné, ale rozhodně ve větší míře než je současná tuzemská praxe použitelné, je optimalizace výnosů prostřednictvím propracovaného systému kapkových závlah. K zavádění těchto systémů přitom existuje v ČR dotační podpora, která se ale v praxi téměř nevyužívá. Samozřejmě, je s tím více starostí. Jak ale ukazují izraelské zkušenosti, lze tímto způsobem docílit – podle lokálních podmínek a typu komodity – o 20 až 60 procent vyšších hektarových výnosů zeleniny. Tím by se již minimálně některým komoditám dovážených ze zahraničí konkurovat dalo. Zvláště, pokud se použije speciálně v Izraeli vyvinutá technologie zavlažovacích zařízení, která umí i „zpětný chod“ proudící vody nebo automatickou selekci materiálu ucpávající otvory, kterými je zelenina zavlažována.
Obecné souvislosti
Návštěva Izraele byla ovšem poučná i ze zcela jiných než zemědělských důvodů. Například v tom, že bezpečnostní situace v této zemi je mnohem lepší, než je obecné povědomí. A to i v takových územích, jako jsou území židovských osad nebo pásmo Gazy. Intenzivnějších kontaktů tedy není třeba se bát, ostatně, každá cesta autem po našich silnicích je patrně nebezpečnější.
Poučením je ale také současný stav a perspektiva kibuců. V podstatě lze říci, že jejich éra postupně končí, přestože krokem k jejich záchraně má být takzvaná privatizace. V pojetí izraelských kibuců nejde ovšem o privatizaci v tuzemském slova smyslu, tedy rozdávání či prodej majetku - společné vlastnictví trvá dál. To je ovšem ten problém – v takovém režimu se ztrácí motivace, zvláště, když má na využívání společných výdobytků nárok i ten, kdo z nějakých důvodů odmítne pracovat. A společných výdobytků ubývá, stejně tak jako nových členů. Velmi zhruba lze říci, že socialistické, v Izraeli až téměř komunistické pojetí zemědělství se ani v této zemi neosvědčilo. Část kibuců je nicméně úspěšných – jsou to ale většinou takové společnosti, která opouštějí zemědělství jako svou hlavní činnost a věnují se jiným oblastem.
Každopádně by bylo škoda návštěvou ministra vytvořený potenciál nevyužít. Už jen z důvodu, že Izrael není od naší země zas tak vzdálený, ale i proto, že v Izraeli působí řada bývalých našich občanů a na mnoha místech se tak lze bez problémů česky domluvit.
Petr Havel
