Nepříliš známou skutečností přitom je, že tuzemský průmysl včetně zemědělské výroby je v porovnání s vyspělými evropskými státy energeticky velmi náročný. To je důležitá informace zejména v době, kdy lze předpokládat postupný další růst cen energií všeho typu. Pokud se tedy v ČR i v českém zemědělství postupně nesníží spotřeba energií, sníží se dále konkurenceschopnost naší produkce a tento trend se bude dále prohlubovat.
ČR nicméně nemá zatím žádnou strategii, jakým způsobem by se měla spotřeba energií snižovat a jak budovat například energetickou nezávislost obcí. To na první pohled nikoho nenutí k tomu, aby o takové potřebě systémově uvažoval, byť výjimky z řad jednotlivých podniků samozřejmě existují. Také proto, že snížení spotřeby energií je předmětem dotací z Operačního programu ministerstva životního prostředí. To je přitom výzva jak pro zemědělské, tak pro potravinářské podniky, pro které je snižování spotřeby energií snad ještě větší výzvou než pro prvovýrobu. Obecně jde tedy o to sledovat možnosti státních podpor nejen v gesci ministerstva zemědělství, stejně tak, jako hledat možné úspory nejen v zemědělských nákladech.
Již dnes existuje na trhu celá řada technologií šetřících energie, ne všichni ale o nich vědí. Jedním z důvodů je právě počet šetřících nabídek, dalším je ale také nedostatečný marketing při prezentaci úsporných řešení. Mimo jiné proto, že se v ČR obecně špatně a často nesrozumitelně prezentují výsledky vědeckých výzkumů, přičemž výsledkem je jejich malá známost, nepřesvědčivost a důsledkem nečetná využitelnost. Z množství příkladů tak zmiňme pouze dva, z nichž jeden je vhodný spíše pro větší průmyslové a fakticky „městské“ podniky, druhý je naopak možností pro menší venkovské subjekty.
U první z nabídek jde o úspory elektřiny a plynu na principu EMU – (elektro - magnetické konverze) využívající německou technologii společnosti Bürkle + Schöck. Její pomocí lze uspořit až 40 procent elektrické energie, přičemž společnost FORENER, s.r.o., která tuto technologii na tuzemském trhu nabízí, garantuje minimálně 20tiprocentní úspory při životnosti 20 až 25 let. V případě takzvaného „řízeného osvětlení“ (Mozaik Lighting systém – MLS) lze v kombinaci s EMU dosáhnout snížení spotřeby energií při osvětlení až o na pohled neuvěřitelných 86 procent. Stejná společnost FORENER (jde o maďarskou společnost, přičemž v Maďarsku jsou nabízené technologie úspěšně využívány, nicméně v ČR již se prosazují také, například v pivovaru Starobrno) nabízí také až 13 procentní úspory zemního plynu, přičemž garantuje minimální snížení spotřeby o 8 procent a snížení emisí škodlivých látek o 50 až 70 procent.
Druhou, „venkovskou“ technologii představil počátkem tohoto měsíce seminář „Mikrozdroje vodní energie jako součást energetické soběstačnosti obce“ organizovaný Agenturou pro zemědělství a venkov Kladno. Jde o unikátní tuzemskou miniturbínu vyvinutou týmem Miroslava Sedláčka ze stavební fakulty Českého vysokého učení technického (ČVUT). Tato miniturbína dokáže vyrobit energii z nepatrného množství proudící vody. Z dokumentace k turbínce přitom vyplývá, že tento přístroj dokáže vyrobit zhruba 2 kW energie již při využití spádu vody 2 až 15 metrů při průtoku 5 až 15 litrů vody za vteřinu, nebo při spádu 0,5 metru a průtoku 15 až 200 litrů za vteřinu. To v praxi znamená, že turbínka může vyrábět energii z drobných vodních toků, na výtocích vody z rybníků a malých vodních nádrží, z čistíren odpadních vod a fakticky všude tam, kde v průmyslových provozech existuje využitelný spád vody. V současné době je turbínka využívána ve vodárně Žlutice a čistírně odpadních vod ve Stříbře, modelový provoz využívající energie vyrobené z turbínky k osvětlení objektu je on-line k vidění v areálu Starého mlýna v pražských Dolních Počernicích.
Alespoň některé podrobnosti popisovaných technologií budiž důkazem, že buď na úspoře energií, nebo na „neodběru“ energií díky jejich vlastní výrobě lze ušetřit nemálo peněz – a ještě získat pro jejich uvedení do provozu dotaci od státu. Jde tak o směr, kterým by měli v případě snižování nákladů uvažovat i tuzemští zemědělci. Ostatně, kdo tak neučiní, bude k tomu v budoucnosti stejně nějakým způsobem donucen. Energetickou náročnost chce totiž snižovat i sama EU, a ve střednědobém horizontu tak lze očekávat velké problémy podniků, které svou energetickou náročnost nesníží nebo které si energii samy nebudou vyrábět. Stejně jako ve všem i tady platí, že výhodnější pozici na trhu bude mít ten, kdo začne dříve. I investičně. Ceny čehokoli kdekoli (bohužel až na zemědělské komodity) každoročně neustále roste, takže rychlost aplikace šetřících technologií bude také znamenat úspory prostředků, které by bylo nutné na tyto účely stejně někdy v budoucnosti vynaložit.
Autor: Petr Havel
