Ministerstvo zemědělství má totiž v plánu vydat v průběhu příštího roku „kuchařku“ práv (a samozřejmě i povinností) vlastníků půdy, jejíž součástí by měly být také nediskriminující podmínky při uzavírání nájemních smluv. Pokud se tak skutečně stane, bude to nepochybně záslužný čin. Zejména starší lidí a obecně drobní vlastníci pozemků, žijící léta odtrženi od svého majetku, velmi často ve městech, nemají „ani páru“ nejen o svých právech, ale ani o hodnotě svého majetku, ba dokonce často ani nevědí, kde se příslušný majetek nachází. Předlistopadový režim právní povědomí v lidech logicky nepěstoval, protože by si tím komplikoval svou existenci. To bylo ale velmi krátkozraké – i díky tomu dnes žijeme ve společnosti, která se neumí bránit právním fintám specialistů, přičemž najmout si specialistu pro obhajobu svých vlastních práv bývá pro sociálně slabší občany nemožné. Výsledkem je dále i stav, kdy spotřebitelé v ČR netlačí na výrobce a prodejce potravin při požadování kvality výrobků, na což doplácí zprostředkovaně i naši zemědělci. Zejména je ale výsledkem stav, kdy uzavírají vlastníci sice ze svobodné vůle, ale jinak naprosto nepřipraveni, naprosto nevýhodné nájemní smlouvy. Samozřejmě, o jistou osvětu se v minulosti snažil například Svaz vlastníků půdy ČR, v poslední době lze získat využitelné údaje také na některých webových stránkách, například na farmy.cz. Dosah těchto aktivit byl ale zatím malý, zřejmě i proto, že prakticky po celé polistopadové období nebyla politická vůle považovat vlastníky pozemků za neopominutelnou součást vytvářené legislativy a vůbec jakýchkoli diskusí týkající se vlastnictví půdy a nakládání s ní. Tak či tak je tu signál, jehož intepretací pro vlastníky pozemků mimo jiné je: Nemusíte-li, neuzavírejte nájemní smlouvy alespoň do doby, než bude k dispozici právnicky „vyfutrovaná“ kuchařka, ze které vyplynou práva alespoň taková, která vlastníkům zaručují současné zákony.

Petr Havel