„Zabýváme se chovem, šlechtěním a produkcí plemenných ovcí suffolk. Tento druh si chovatelé oblíbili nejen pro odolnost a nenáročnost, ale také pro vysokou užitkovost. Včelařství se věnuje zase otec a pro náš med se zájemci sjíždějí ze širokého okolí,“ charakterizuje svoji farmu Tomáš Kosař z Kosařova mlýna na Příbramsku.

Na pastvině i v zimě

Všechna zvířata najdete celoročně na pastvině. Jehňata se rodí až koncem dubna, kdy už je počasí příznivější. Během tří let rozšířil pastviny z třiceti na sto osmdesát hektarů.

Jeho cílem je dostat se v následujících třech letech až na dvě stě dvacet hektarů. Většinu půdy má pronajatou. Celý chov je přitom veden v souladu s trvale udržitelným rozvojem krajiny. Pokud zvířatům nestačí pastva, dostávají biopříkrm. Do budoucna hospodář uvažuje také o domácí porážce. Jako pro podnikatele je však pro něho zásadní šlechtění a produkce plemenných zvířat. Jeho rodinné hospodářství prošlo již před listopadem 1989 zkušeností s chovem ovcí askánského merina, u něhož se cení zejména vlna.

„Rozhodnutí přejít na masné ovčí plemeno však nelitujeme. Dnes se v České republice a okolních státech za výkup vlny téměř neplatí. Dováží se sem levná vlna nejčastěji novozélandského původu. Za naše rouna proto dostáváme skutečně jen pár korun.

Vztah ke krajině

Plemeno suffolk však přesto získává na popularitě, je vhodné na spásání trávy a není přehnaně náročné na péči. Bez dobrého veterinárního ošetření se ovšem ani tak neobejdeme. Ovce totiž není srnka, která se například s parazity vypořádává mnohem lépe. Nadruhou stranu ovce nechceme zbytečně krmit léky. Jde prostě o nalezení rovnováhy,“ popsal farmář zkušenosti z praxe.

Tvrdí, že jen dvacet procent zdravotního stavu zvířete závisí na genetické výbavě, zbytek je prý půl na půl pravidelná veterinární péče a výživa. Přestože se ovcím někdy přezdívá živé kosy, nelze si představovat, že spasou cokoliv. Pokud tráva není mladá, nechutná jim. Pastviny Kosařova mlýna, který je členem Asociace soukromého zemědělství ČR, se proto sekají pravidelně, alespoň třikrát ročně.

„Je nám blízký názor asociace, že zemědělství je údržbou krajiny. Rolník není žádným vykořisťovatelem půdy, ale jejím dobrým hospodářem,“ sdělil Kosař, který se jako zemědělec podnikající v podhorské oblasti zapojuje i do činnosti Svazu marginálních oblastí.

Loni dosáhl dvou významných úspěchů. V říjnu převzal ocenění Zemědělský hospodář roku ve Středočeském kraji a v listopadu pak diplom za nejlepší chov ovcí v kategorii velkých stád, tedy nad padesát kusů bahnic. A jeho hlavní letošní cíl? Odpovídá bez rozmýšlení: získat certifikát o biochovu.  Podrobnosti o Kosařově mlýnu najdete na internetové adrese www.ekofarmasuffolk.cz.

Vyšlo v Denících Bohemia