Cílem naší dobrovolné stavovské organizace bylo a pochopitelně stále je obhajoba existence soukromých zemědělců a jejich jedinečného významu pro náš venkov. Desítky hospodářů, jež jsou našimi členy, se převážně zabývají chovem skotu a pěstováním polních plodin. Někteří se zaměřili při svém podnikání na poskytování agrotechnických služeb, pěstování jahod či prodej ze dvora. Záměrně uvádím chov skotu a pěstování polních plodin, protože dnes hojně rozšířený pojem „zemědělská výroba“ je, podle mého názoru, mírně řečeno nevhodný. Jde totiž o živé organismy a asi bychom měli volit vhodnější a citlivější výrazy.

Pro náš region je významné přímé sousedství s Rakouskem. Státní statky v tomto pohraničí do roku 1989 obhospodařovaly téměř celou třetinu okresu Jindřichův Hradec. Při jejich privatizaci bylo však jen málo možností k obnově původních selských gruntů. Je třeba také připomenout, že obyvatelé venkova včetně vlastníků půdy a bohužel často i potomci selských rodů chtěli zemědělství a venkov zachovat v „socialistickém režimu“, který prostě byl pro některé osoby velmi výhodným. Čtyřicetiletá komunistická devastace všeho pozitivního postihla venkov asi nejvíce a dvacet let na obnovu lidských hodnot nejspíš nestačí.

Co se týká našich dalších aktivit, pořádáme nejrůznější informační semináře a školení, ale také kupříkladu selské plesy. Na některých našich aktivitách spolupracujeme s místními úřady – zejména zemědělskou agenturou pro zemědělství a venkov. Nedávno jsme absolvovali velmi zajímavý poznávací zájezd na farmy k rakouským kolegům. Ne vše se ale podařilo. Našim cílem byla také obchodní, resp. zprostředkovatelská činnost. Založili jsme Hospodářské družstvo Vysočina, do kterého vstoupili také zemědělci z Pelhřimovska, Táborska a Jihlavska. Po slibných začátcích a výhodných obchodech musela být celá činnost družstva po několika letech ukončena, a to pro neukázněnost některých členů, chybný přístup a selhání managementu.

Osobně bych chtěl říci, že do ASZ jsem vstoupil a byl jedním z jejích zakladatelů, neboť mým cílem je přispět k trvalé existenci svobodných hospodářů a sedláků. Mám zásadu, kterou se snažím přenášet na své kolegy, že boucháním doma do stolu jako jedinec žádné problémy a požadavky nevyřeším. To platilo vždy a v moderní společnosti obzvlášť. Vážím si proto možnosti přenášet své názory přes kolektiv lidí v ASZ, kteří odpovědně přistupují ke každému problému, který přichází z praxe od našich členů.

Musím se ještě zmínit o zásadní věci a tou je nedostatek lidí v zemědělství. Je třeba si říct, co slovo sedlák znamená, či jakou hloubku vlastně má. Rozhodně to totiž není agronom ani jiný zemědělský technik. Nelze totiž vše vyřešit výkonnějšími stroji nebo technologiemi, i příroda má své limity. Podnikání v zemědělství se od jiného podstatně liší svými nároky. Budoucí hospodáři, pokud vyrůstají na rodinných hospodářstvích, získávají k tomuto povolání potřebný vztah. Právě bez tohoto pouta se zemědělství dá dobře dělat jen stěží. Dosti vážným handicapem soukromých zemědělců je jejich malý počet v jednotlivých obcích, v některých nejsou, přiznejme si, vůbec žádní. Větší rozvoj ekonomické a hospodářské spolupráce na venkově je pak obtížný. Jsem rád, že oceněnou farmu z našeho regionu - rodinu Smolíkových z Branné u Třeboně tyto problémy nepotkaly a že skvěle reprezentují nejen naší regionální asociaci, ale jsou tím správným příkladem pro každého z nás.

Jan Javůrek, předseda ASZ Jindřichův Hradec 

„Rád bych, aby ASZ ČR pokračovala ve svém úsilí ukázat společnosti, že existují i jiné formy hospodaření než je velkoplošné zemědělství a ukázat, jaké výhody a přednosti má rodinné hospodaření pro celou společnost. Úspěch rodiny Smolíkových je právě tím velmi dobrým příkladem.“