Samotná novela, jejíž přijetí je jako obvykle obhajováno nutností zapracovat do tuzemských zákonů legislativu EU, fakticky není nutná. Povinnost harmonizace s EU se totiž týkání především vědy a výzkumu a laboratorních zvířat, což je zejména problémem ministerstva školství. To však není rozhodující. Důležité je, že novelizace zákona o ochraně zvířat proti týrání je jedním z dalších zákonů, který ve jménu ochrany nějakých hodnot či ideologií plíživě připravuje lidské jedince o další část osobních svobod daných Listinou základních práv a svobod jako součástí Ústavy ČR.
Z Usnesení Vlády ČR ze 4. ledna 2012 vyplývá, že spolu s novelou zákona 246/1992 na ochranu zvířat proti týrání bude nutné novelizovat také zákon 273/2008 o Policii ČR. To proto, že odejmutí týraného zvířete předpokládá vstup Policie ČR do soukromého obydlí, aby mohla zvíře odejmout. Novela přitom uvádí některé příklady, kdy by se tak mohlo stát, mimo jiné při úmrtí majitele nebo při jeho dlouhodobé nepřítomnosti v obydlí, například výkonem trestu ve vězení. Zároveň by ale také mělo být možné zkontrolovat obydlí vlastníka zvířete na podnět občana, který například může za týrání považovat vytrvalý štěkot majitelova psa. Důvodů ale může být nekonečně mnoho, třeba snaha o ochranu akvarijních rybiček (ryba je obratlovec, takže se na ní vztahují stejné předpisy jako na ostatní teplokrevné obratlovce) před vysycháním vody v majitelových akváriích. Česky řečeno, novela zákona umožní Policii ČR vstup do soukromého bytu bez přítomnosti majitele na udání občanů.
To je naprosto nepřijatelné, neboť jde o pokus o prolomení domovní svobody, zejména v podmínkách ČR značně zneužitelný akt. I proto je vhodné připomenout, že dřívější pokusy o prolomení domovní svobody byly v minulosti dvakrát vetovány prezidenty ČR, a to jak Václavem Havlem, tak Václavem Klausem. Samozřejmě, vše je věcí konkrétních formulací, zejména skutečně precizně stanovených podmínek vstupu Policie ČR do obydlí. Ve jménu ochrany zvířátek by ale rozhodně neměl být vystavován silovým orgánům této země bianko šek umožňující domovní svobodu prolomit.
Je přitom zajímavé sledovat, jak se prostřednictvím zákonů v naší zemi svoboda postupně ztrácí. V případě týraných zvířat lze už dnes bez předchozího souhlasu majitele Policii ČR či dozorovým orgánům vstupovat do veřejných prostor, jako jsou sídla různých subjektů či v oblasti hospodářských zvířat stáje. K tomu je třeba ještě dodat, že podle dosavadní právní taxonomie je zvíře „věc“, takže odnímání zvířete je fakticky akt vyvlastnění. Přidá-li se k vyvlastnění ještě porušení domovní svobody, jde o dvojnásobné porušení ústavních svobod. Nezdá se přitom, že by to většině společnosti vadilo, možná i proto, že zejména z minulosti si s sebou většina lidí nese naprostou absenci právního povědomí. Rozporuplná a často naprosto nelogická a nespravedlivá rozhodnutí tuzemských soudů pak samozřejmě právní povědomí vůbec neposiluje.
Proto je třeba při návrzích zákonů obhajovaných potřebou „pomoci správné věci“ velké obezřetnosti. A vážit, která hodnota je pro nás důležitější – zda-li je to osobní svoboda, nebo život akvarijní rybičky.
Samotná novela, jak již bylo řečeno, přitom není v praxi tak, jak je navržena, vůbec potřebná. Kromě toho, že je v některých svých částech v rozporu s Ústavou, je dále v rozporu s některými mezinárodními závazky ČR a navíc jde, jak je to v ČR zvykem, nad rámec legislativy EU. Navrhovatelé změn navíc do původního znění novely zabudovali další nárůst byrokracie, například ohledně potřebné odborné způsobilosti při humánní kastraci prasat. I samotné metody kastrace navrhované v novele jsou sporné, mimo jiné se zde uvažuje o použití chemoterapie prosazované ochránci zvířat, i když může mít tato metoda dopady na změnu genetické informace u dotčených zvířat. To je právě v případě ochránců velmi pikantní za situace, kdy řada jejich organizací razantně vystupuje proti pěstování geneticky modifikovaných rostlin.
Na procesu tvorby uvedené novely je ilustrativní ještě jeden podstatný fakt – totiž, že odborná veřejnost, zastoupená mimo Státní veterinární správu ČR zejména v Komoře veterinárních lékařů (KVL), nebyla prostřednictvím KVL k předmětné novele připomínkovým místem. To je pak opravdu těžké udělat dobrý zákon, když se z diskuse nad ním programově vyloučí ti, jichž se v praxi příslušné změny významně dotýkají.
Autor: Petr Havel
