V rámci nových zákonů podporujících soukromé hospodaření v tehdejší Československé republice byla započata celková oprava vydaných nemovitostí a zároveň se postupně přebíraly pozemky patřící k této nemovitosti. Nebylo jich mnoho, jen asi čtyři hektary. Zásadním rozhodnutím nových hospodářů bylo na základě podnikatelského záměru zvětšit výměru obhospodařované půdy. Začaly se pronajímat pozemky okolních nehospodařících vlastníků až na současnou hodnotu, která činí asi 990 hektarů orné půdy,“ říká Ing. Jaroslav Bačina, který je mimo jiné i předsedou komoditní rady SZIF pro vepřové maso, drůbež a vejce a také dlouholetým členem Asociace soukromého zemědělství ČR.

Základem je rostlinná

Na výměře bezmála tisíc hektarů pěstuje farma především obilniny, aktuálně ozimou pšenici na 400 ha, jarní ječmen na 220 ha a také několik hektarů ovsa. Zhruba 270 hektarů z výměry zaujímá řepka a najdeme tu i cukrovku na stovce hektarů. Na menších plochách se hospodáři věnují i množení osiva obilnin a trav. Podle slov mladšího z nich Bc. Ondřeje Bačiny, který má v současnosti rostlinnou produkci na starosti, jsou zdejší pozemky poznamenány několika vlivy. „V okolí jsou tři letiště – Ruzyně, Kbely a Vodochody, tedy rozsáhlé asfaltové plochy. Ve směru proudění před soutokem Labe a Vltavy leží hora Říp a nezanedbatelná je také blízkost hlavního města jako obrovské aglomerace. To všechno ovlivňuje naše výnosy,“ konstatuje Ondřej s tím, že loňská sklizeň zde byla na rozdíl od jiných částí republiky výnosově na standardní úrovni, ale kvalita byla o poznání lepší.

Bačinovi disponují posklizňovou linkou na čištění zrna, která ale nezahrnuje sušičky. Jsou tak nuceni část produkce usušit u jiných subjektů. Na skladování jsou v Klíčanech určeny dvě haly, které se využívají zejména jako mezisklady v období vlastní sklizně. Odbyt funguje na třetiny: třetinu produkce pěstitelé smluvně prodají již před sklizní, třetinu podle podmínek ve žních a zbylá třetina zůstane uskladněná na farmě. V případě cukrovky putuje surovina do Dobrovic, kde se zpracovává na cukr i na bioetanol. „S loňským ročníkem jsme spokojeni. Přestože březnová vichřice zničila zhruba polovinu jedinců, dosáhli jsme rekordního výnosu 82 tun z hektaru při přepočtení na 16% cukernatost,“ upozorňuje mladší z hospodářů.

Téma půda

Půda a zejména její nákupy jsou v rodině farmářů oblíbeným tématem. Vždyť podle Jaroslava Bačiny je nákup půdy pro zemědělce jedním z nejdůležitějších, a také nejnákladnějších, úkolů. V současné době vlastní Bačinovi zhruba padesát procent výměry, kterou obdělávají. A lepší to pravděpodobně nebude: „Vzhledem k blízkosti Prahy a postupu většiny okolních obcí v této lokalitě zemědělská půda na prodej není. Nechceme nakupovat za hranicemi našeho katastru, vyznáváme tzv. pole kolem komína, tedy koncept rodinné farmy s hospodářstvím uprostřed,“ svěřuje se Ondřej Bačina a dodává, že i když je to zadlužení na několik generací, nepřestane se snažit nakupovat tolik ornice, co půjde.

V Klíčanech vyznávají již 12 let systém precizního zemědělství za účelem trvale udržitelné úrodnosti. Znamená to snížení ekologické zátěže pro krajinu. O tu se Bačinovi starají i jinak, vzali si na svá bedra péči o remízky, čistí příkopy a provádějí další komunální služby, na které obec nemá peníze. Podle slov Ing. Bačiny ji tak alespoň trochu vrací to, že jako jedna z mála v okolí nepodlehla silnému lobby developerských firem a nestaví jim za humny satelitní městečka.

Specializace na monogastry

Podle slov staršího z hospodářů byla na zdejším statku vždy drůbež a prasata. Při jeho znovuobnovení se Bačinovi rozhodli tuto tradici zachovat. Aktuálně zde z nakoupených selat vykrmují prasata v počtu asi 160 kusů za rok. V roce 2011 se podařilo se státní podporou zrekonstruovat staré stáje na volné stelivové prostory, ve kterých mají zvířata k dispozici dostatek místa a jsou splněny veškeré podmínky pro zachování jejich pohody. Výkrm je řešen jako turnusový s několikaměsíční přestávkou: „Jatečné kusy se prodávají prakticky od září do dubna. Máme svůj okruh odběratelů a část produkce odbytujeme také na nedaleká jatka,“ říká Ondřej Bačina.

Hlavní specializací živočišné výroby je ale pro Klíčanské chov nosnic, které má na starosti Bačina otec. Drůbežárna, která fungovala od roku 1993, je díky nové legislativě EU od prvního ledna již minulostí, chovatelé ji museli zavřít. Na tuto situaci však byli připraveni, již od roku 2005 snášela část Klíčanských slepic také v obohacených klecích.

Přesto se jich změna nemile dotkla, zavřením staré haly přišli Bačinovi zhruba o třetinu produkce vajec. „S ohledem na aktuální situaci mě cena vajec na trhu nepřekvapila. My jsme v dobách nejvyššího boomu prodávali jedno vejce za 3,60 Kč bez DPH a hlídali jsme, aby cena u obchodníka nepřekročila částku 5,20 korun. Teď již vaječné šílenství pomíjí, přesto ale vzhledem k investicím, které jsme byly nuceni učinit a také ke snížení intenzity chovu nemůžeme prodávat jedno vejce za méně než tři koruny,“ vypočítává Ing. Bačina.

V současné legislativní úpravě je však podle jeho slov jedna závažná skulina. Vejce z původního klecového i nového obohaceného ustájení jsou označena shodně kódem 3. „Toto značení mate spotřebitele, který se zajímá o to, jaký produkt si kupuje. I to je jedním z důvodů, proč jsme požádali o dotaci na vybudování voliérového chovu nosnic s kapacitou 5500 kusů, vejce z něj se totiž prodávají pod číslem 2,“ upřesňuje Jaroslav Bačina.

Jak říká, o jejich produkty je zájem i proto, že místní slepice jsou krmeny kvalitní a doma vyrobenou směsí s vyrovnaným podílem obilovin a kukuřice. „Žloutky mají naše vejce doslova červené,“ může se pochlubit chovatel.

Další aktivity

V průběhu podnikání rodiny se ukázala možnost a nutnost rozšířit stávající hospodaření o další, i nezemědělské aktivity, například provozování pískovny či čerpací stanice. Posledním počinem, z roku 2009, je instalace fotovoltaických panelů na střeše posklizňové linky. Tato elektrárna disponuje výkonem 46 kW, zhruba polovinu produkce Bačinovi prodávají a tu druhou využívají pro vlastní potřebu, například pro provoz posklizňové linky, výrobnu krmných směsí, topení apod. „Prostřednictvím vlastního transformátoru tak máme z fotovoltaických panelů pokrytou spotřebu energie v celém areálu,“ uzavírá Ondřej Bačina.

Jana Velechovská

Vyšlo v časopise Farmář č. 5/2012