Zdražování kvůli zelené naftě je nesmysl
Na silnice po celé republice včera vyjely dva tisíce traktorů či kombajnů, aby zpomalily dopravu. Zemědělci tak protestovali proti vládě, která jim zrušila slevu na zelenou naftu a hodlá zavést spotřební daň na víno. Jenže ne všichni zemědělci měli z akce Agrární komory radost. Podle Stanislava Němce, majitele prosperující farmy z Radonic u Prahy, trápí resort úplně jiné problémy.
* HN: Ač podnikáte v zemědělství, s protesty, které včera blokovaly silnice, nesouhlasíte. Proč?
Štve mě, když jsme spojovaní s takovou ryze odborářskou akcí. Agrární komoře musí být jasné, že je to věcně k ničemu. Vláda se neposadí na zadek a nezruší něco jen kvůli tomu, že oni vyjedou na traktorech. Druhá věc, která mi vadí, je, že se dělá problém z něčeho, co ve skutečnosti zásadní problém není. Když říkají, že budou muset kvůli zelené naftě a spotřební dani na víno propouštět a zdražovat, je to úplný nesmysl. Ano, pro ty, kteří vratku za naftu dostávali, to je nepříjemné. Určitě kvůli tomu ale nepůjdu demonstrovat. Řeknu to bonmotem - v Řecku je hezky, ale stačí tam jet na týden na dovolenou, nemusím tam trávit celý rok.
* HN: Jak velké náklady tedy zrušení daňové vratky za naftu pro zemědělce představuje?
Zvýhodnění zelené nafty vychází zhruba na šest set korun na hektar. Pro větší podniky to v součtu samozřejmě dá větší sumu, ale jestliže je normální tržba za hektar kolem dvaceti tisíc korun, tak to představuje asi tři procenta.
* HN: Sám ale říkáte, že u větších podniků se může v součtu jednat o velké částky.
Jenže tady máme horší problémy. Chceme, aby se odstranily různé byrokratické zádrhele. Třeba měření vibrací na volantu u traktorů. Když máte stroj, s nímž jezdí váš zaměstnanec, musí mít atest na vibrace v kabině na volantu a nehraje roli, jestli traktor je starý nebo nový. Jeden takový atest stojí 18 tisíc, když pak máte deset vozidel, je to hodně peněz.
* HN: Něco takového skutečně platí?
Je to vyhláška ministerstva zdravotnictví, platí čerstvě pár měsíců. Premiér nám už ale slíbil, že tohle je jeden z bodů, které se zruší. My jsme už dali sami dokonce dohromady novelu byrokratické zátěže v zemědělství, kde by se několik desítek podobných hloupostí zrušilo.
* HN: Takže jsou čeští zemědělci rozdělení do dvou táborů?
Jsme rozpolcení už dvacet let. Když mám mluvit za Asociaci soukromých zemědělců, my zkrátka nechceme hospodařit na majetku, který vznikl z nakradených pozemků za komunismu a nevypořádaných transformačních podílů. Já i další jsme si museli vzít úvěry a ty zaplatit, jenže je tu spousta takových, kteří budovy nebo stroje dostali k dispozici, hospodařili s nimi, a když za ně něco měli zaplatit, řekli, že to nejde, že nejsou peníze. Až se Agrární komora zbaví podniků, které na tomhle vyrostly, možná půjdeme proti zlodějům demonstrovat s ní. My ale sdružujeme hlavně lidi, kteří sami nebo jejich rodiče si s komunisty hodně užili, proto s jejich pohrobky teď nebudeme v jedné řadě. Nejhorší je, když se pak píše, že protestovali farmáři. Protože když někdo jezdí na traktoru, je to obvykle zaměstnanec. Není to sedlák, farmář, který za to podnikání ručí svým majetkem a pomáhá mu s tím obvykle celá rodina. Je velký rozdíl mezi ním - a klidně může hospodařit na tisíci hektarech - a předsedou JZD, který si ve čtyři hodiny sbalí tašku a jde domů.
* HN: S tím souvisí další problém -netrpí zemědělství tím, že se do něj málo zapojují mladí lidé?
Stoprocentně. Vidím to na svém synovi. Dokončuje vysokou školu, ale už se tu zapojuje a bude v tom pokračovat. To je hrozně důležité. Ale ve velkých podnicích bohužel moc mladá generace není, jsou tam hlavně lidi ve věku 55 a víc let.
* HN: A co je největší problém českého zemědělství?
Že jsme sešněrovaní evropskými regulemi na jedné straně a na druhé státními dotacemi. Obecně se ale v zemědělství podnikat dá. I v těch méně úrodných oblastech, kde je to už dnes nastavené tak, že dostáváte peníze za veřejnou službu, protože udržujete krajinu či sekáte louky. Tady ale bohužel pořád chybí podnikatelské uvažování, že nejde jen o to, něco vyrobit, ale že je třeba to i prodat. Menší podniky mají v tomhle výhodu, jsou flexibilnější. Existují desítky firem, které to dokážou. Sám hospodařím na 830 hektarech, snažím se to hodně diverzifikovat, takže provozuji několik aktivit od mlékárny po komerční sklad komodit.
* HN: Vy jste loni přišli se zajímavým projektem - rozvážíte výrobky ze své mlékárny autem a nabízíte je v ulicích. Osvědčilo se to?
Musím zaklepat, ale zatím to jde dobře. Šli jsme cestou, že místo blokování a bučení vytvoříme systém, jímž bychom supermarkety a hypermarkety obešli. Aut teď každý den vyjíždí deset, mají asi patnáct set pravidelných zastávek. Všude, kam přijedou, pustí znělku, aby nalákali lidi. Ti si v nich pak mohou nakoupit výrobky, u nichž vědí, odkud jsou, znají konkrétního člověka, konkrétní firmu.
* HN: Kolik firem se na tom podílí?
Je to společný projekt mé mlékárny a jednoho kolegy zemědělce, který má farmu v Holubicích s asi 150 kravami. Já měl krávy jedenáct let, takže vím, že za ceny, které jsem jim z mlékárny byl schopný vyplácet, oni mléko dělat nemohou. Jan Miller, můj kamarád, zase věděl, že jim víc dát nemůžu. Tak jsme hledali cestu, jak z toho ven. Částečně jsme se inspirovali kolegou ze severních Čech, který tam něco podobného provozuje v menším rozsahu už patnáct let. Dali jsme tomu jen sofistikovanější podobu. Teď už bychom potřebovali naši síť trochu rozšířit, ale vlastně není kam, máme obsazenou celou Prahu a skoro celý Středočeský kraj, jezdíme až do Hradce Králové.
* HN: Jaké mají tyto prodeje tržby?
Začali jsme loni v lednu, postupně jsme nabalovali další auta, dnešní stav deseti aut nastal někdy v září. Jsou tam určité výkyvy, třeba o prázdninách, ale pro letošek počítám, že v tom utržíme asi 40 milionů.
* HN: V podstatě tedy máte uzavřený kruh - výrobu, distribuci i prodej.
Prodáme tak v podstatě všechno, co v mlékárně vyprodukujeme, někdy nestačíme ani vyrábět. Vlastně jsme kompletně předělali nejen způsob prodeje, ale i sortiment, který jsme vyráběli. My jsme patnáct let dělali hlavně balkánský sýr, patřila nám asi třetina trhu. Pak se ale objevil další výrobce, do toho nízké výkupní ceny, takže to bylo neúnosné. Zcela jsme to změnili, teď vyrábíme sýry, jogurt, syrovátkový nápoj, máme i naši variantu Pribináčka, kterému říkáme Radoňáček.
Luboš Kreč
Vyšlo v HN 24.5.2012
