Podobně jako většina rodinných farem i pro Rousovi začala novodobá historie jejich hospodařením vrácením majetku v rámci restitucí. Zde to proběhlo v roce 1991. Jak vzpomínal Josef Rous, z budov tehdy zbývaly téměř ruiny. Přesto se rozhodli znovu začít hospodařit nejdříve ne vlastních 25 hektarech a se zemědělskou technikou, která byla součástí vypořádání.
První směr určily restituce
„Na našem pozemku vystavělo bývalé JZD porodnu, a tak jsme získali budovu s technologií a dvaceti prasnicemi k tomu. Tehdy, ještě společně s otcem, jsme se rozhodli, že v chovu prasat budeme pokračovat,“ popisoval Josef Rous. „Postupně jsme stádo doplili na celkových 45 prasnic. Stavby jsme začali rekonstruovat a hospodářství začalo fungovat. Od roku 1998 bohužel hospodařím sám, i když všechnu práci nemusím zastat jen já – jsme v podstatě rodinná farma,“ pokračoval Farmář z Libčic. Přesto to bylo, jako když člověka z ničeho nic hodí do řeky. Hodně mi tehdy pomohl nedaleko hospodařící Jan Miller, ale i další farmáři, přiznal Josef Rous.
V roce 2001 se zdejší farmář rozhodl pro rekonstrukci porodny. Chtěl pro to využít program SAPARD. „To se nakonec ukázalo jako nevýhodné, a tak jsem se rozhodl pro úvěr a podporu, kterou poskytoval Podpůrný garanční a lesnický fond,“ dodal.
Dobré začátky
Ze začátku se zdálo, že chov prasat, konkrétně prasnic je dobrá cesta. Vše dobře fungovalo, úskalí ale Josef Rous vidí v tom, že farma neměla turnusový provoz. Z kontinuálního provozu se začala projevovat stájová únava. Takže poklesla reprodukce, tedy počet odchovaných selat na prasnici. „I když jsme do toho investovali spoustu času. Pro pokračování nenahrála ani cena za selata, která se v prvních letech nového tisíciletí platila. V roce 2009 jsem akorát splatil úvěr a porodnu zavřel,“ uvedl farmář. Chov prasat v té době doplácelo hospodářství z rostlinné výroby a potvrdilo se to hned následující rok na celkovém ekonomickém výsledku.
Tak akorát velký chov
„V roce 1995 jsme začali s chovem slepic a produkcí vajec. Nejdříve to bylo 360 nosnic v klecovém chovu. Nebyli jsme si ale jistí, jak to půjde. Postupně se chov rozšiřoval. Ještě před zmiňovanou rekonstrukcí porodny se podařilo opravit halu a do ní se celý chov slepic přestěhoval. Stavy se doplnili na 1600 nosnic. Tolik zvířat v jedné hale jsme mohli mít díky starší klecové technologii,“ popisoval Josef Rous.
Pokles chovaných zvířat si vynutila Evropská unie v roce 2004. Proto zde předělali technologii na necelých 1200 kusů. Další změny ve stavech slepic na sebe ale nenechalo dlouho čekat. V roce 2010 se blížil konec, do kdy Evropská unie povolovala odchov v klasických klecích. Proto Josef Rous přestavěl bývalou porodnu prasat na halu, kam byla instalována nová technologie. Do ní se ale vejde už jen 800 nosnic.
Na konci loňského roku byl uzavřen starý chov, v hale se vyměnila technologie a před několika týdny se tam naskladnilo dalších 800 nosnic, a tak je v Libčicích nad Vltavou opět 1600 nosnic.
Zlepšení výsledků
Vedle některých tržních plodin zajišťuje zdejší rostlinná výroba krmivo pro chované slepice. „Od roku 2006 využívám poradenskou firmu N. U. Agrar CZ, s. r. o. S tím bylo spojeno zintenzivnění rostlinné výroby. Chov prasat, slepic a takové hospodaření na poli jsme vydrželi tři roky, potom jme, jak už jsem říkal, chov prasat zrušili,“ řekl Josef Rous.
V současné době obdělává 220 ha orné půdy. „Na střední škole jsem studoval zootechniku, a tak mi rostlinná výroba ze začátku nešla tak, jak bych si představoval. Výnosy byly dlouho jen průměrné. Díky poradenské společnosti se to změnilo. Od roku 2009 využíváme v Libčicích minimalizační technologie ro zpracování půdy. Díky nové technice se zlepšilo zakládání porostů a součástí je toho i hnojení pod patu,“ pokračoval.
Loni se zde sklízelo sto hektarů ozimé pšenice s průměrným hektarovým výnosem 8,2 tuny. Jarní ječmen ke sladovnickým účelům rostl na 45 ha a sklidilo se necelých šest tun z hektaru. Další plodinou byla ozimá řepka. Jí patřilo 20 ha a její výnos mírně překročil hranici tří tun z hektaru. V osevním postupu nechybí slunečnice s průměrným výnosem 3,2 t/ha.
Většina ze dvora
„Většinu produkce vajec prodáváme přímo ze dvora. V průměru to je šedesát až sedmdesát procent celkového množství. Přímý prodej je naší filozofií, protože tam odpadá marže pro obchodníky. Ze začátku jsem se bál, akcí, které v okolních supermarketech probíhali. Běžně jsme prodávali vajíčka za 2,7 až 3 koruny. Přitom v některých obchodech se dali dočasně zakoupit za cenu pod dvě koruny. Nakonec to ale nebyl problém, a lidi se k nám naučili chodit pro kvalitní čerstvá vajíčka. Na druhou stranu před několika měsíci, když cena vajec prudce stoupla, jsme mi výrazně nezdražili," doplnil Josef Rous. Podle něj nemá cenu chov slepic a produkci vajec dále navyšovat. „Hospodářství je tak akorát velké, aby nás uživilo,“ věří, protože přímo ze dvora se dá prodat jen omezené množství a další odbyt by se musel zajišťovat za cenu dalších nákladů například za zaměstnance a dopravu.
Petr Hezký
Vyšlo v časopise Farmář č. 6/2012