Původní adresou rodiny Matouškových byl statek na návsi Čerčan s popisným číslem 1. Ten ale během minulého režimu značně zchátral a nakonec spadl. Restituční nároky představovaly louku na kraji obce, na které postupně vyrostl sklad obilí, rodinný dům a nakonec drůbežárna.
Vše pro slepice
„Původní drůbežárnu jsme dostavěli v roce 1999 a budovali jsme jí jak se dalo,“ vzpomíná Václav Matoušek na dobu před 13 lety. Již v té době měli hospodáři jasno, co a jak chtějí dělat. „Podnikání v zemědělství jsem odstartoval v roce 1992, začínal jsem rostlinnou výrobou na 30 hektarech zemědělské půdy. Již v té době jsem uvažoval, jakému druhu zvířat toto obilí zkrmím a slepice to vyhrály,“ přibližuje chovatel s tím, že od počátku choval nosnice na podestýlce, a to v době, kdy ještě Evropská unie ani nezačala klepat na dveře. Později se toto rozhodnutí ukázalo jako obrovská výhoda, protože v době, kdy ostatní chovatelé sbírali zkušenosti z odlišných typů chovů než v konvenčních klecích, Matouškovi produkovali naplno.
Původní, již nevyhovující halu nahradila v roce 2010 zcela nová drůbežárna s kapacitou 6000 nosnic, která je osazena technologií od nizozemské firmy Vencomatic. Voliérový podestýlkový systém tvoří třípatrové moduly s uličkou. Podlaha v ní slouží k volnému pohybu a popelení slepic. V prvním patře s roštovou podlahou najdeme automatickou napájecí a krmicí linku, ve druhém jsou umístěna snášková hnízda a napáječky a ve třetím patře najdeme hřady a krmicí systém. Součástí technologie jsou také sběrné pásy vajec, které pokračují do třídírny, kde dojde ke značení a balení vajec.
Celá hala je samozřejmě plně automatizovaná z hlediska řízení teploty a vlhkosti vzduchu stejně jako dalších mikroklimatických podmínek. „Při jakékoli změně oproti nastaveným hodnotám mě okamžitě upozorní alarm,“ konstatuje Václav Matoušek.
Dobré směsi – velká vejce
Nosnice se na zdejší farmě mají dobře i z hlediska krmení. Základní krmná dávka je postavena na obilninách z vlastní produkce, nechybí ani kukuřice, vápenec, doplňky nebo sója, kterou Matouškovi letos poprvé zkouší pěstovat na výměře třech hektarů. „Sóju jsme zaseli v polovině dubna, po květnových mrazech se vzpamatovávala. Pokud se úroda vydaří, příští rok výměru navýšíme na deset hektarů,“ plánuje hospodář s poukazem na to, že slepicím rád přilepší a cena sóji na trhu v letošním roce překonává rekordy. A dodává, že preferuje méně větších vajec než hodně menších – lépe vypadají a lépe se prodávají.
Aktuálně je v halách třetí turnus nosnic, které byly v době naší návštěvy zhruba 22 týdnů staré. Proto byla jejich krmná dávka bohatší na zdroje energie a bílkovin oproti té, kterou budou dostávat po ukončení růstu. Všechny směsi se přitom míchají v mobilní míchárně, která na farmu zajíždí podle potřeby, obvykle jednou až dvakrát do měsíce.
Libo vejce do skla?
Čerčanská farma produkuje kvalitní a chutná vejce, proto s jejich odbytem nejsou podle slov Jindry Matouškové problémy. Největším odběratelem je síť restaurací Ambiente. Spolupráce s ní vznikla podle chovatelky na jednom z farmářských trhů: „Vzali si pár vajec na ochutnávku a vzápětí volali s nabídkou spolupráce, která spočívá v pravidelném odběru většiny námi vyprodukovaných vajec. Kromě Ambiente dodáváme i do dalších vyhlášených restaurací, například Zlatá husa nebo Imperial,“ říká chovatelka, podle jejíchž slov ale nezapomínají ani na menší zákazníky: „Máme obchod přímo na farmě a také v nedalekém Poříčí nad Sázavou. Také naší produkci zavážíme pravidelně do kamenných obchodů v regionu, ale také v Praze a okolí. Prostě jsme schopni zavézt zákazníkovi vejce s nadsázkou až do domu,“ přibližuje filosofii rodinného podnikání Jindra Matoušková.
Jana Velechovská
Vyšlo v časopise Farmář č. 9/2012