Právě tomuto ctiteli venkova a vlastenci zde byla na zdi jeho rodného statku odhalena pamětní deska. Za po všech stránkách vydařenou a výborně organizačně zvládnutou akci je třeba poděkovat zejména Sboru Selských jízd Jana Žižky z Trocnova a jeho jednateli Františku Sáčkovi, spolupořadatelem akce byla obec Nebřehovice.

Historie selského rodu Machníků se v Nebřehovicích datuje již od roku 1718. Otec Františka Machníka je spolu s Alfonsem Šťastným a dalšími označován za jednoho z průkopníků agrární myšlenky na Strakonicku. Že v žilách koluje selská krev i jemu, prokázal František Machník již v době svých vysokoškolských studií, kdy vstoupil do agrární strany. Ve straně se stal zakladatelem, poté jednatelem a nakonec předsedou Sdružení venkovských akademiků. Působil jako profesor a ředitel Švehlovy zemské zemědělské školy v Klatovech (1925 - 1942), poslanec národního shromáždění (1925 – 1939), po tři nejkrizovější roky (1935 - 1938) jako ministr národní obrany Československa a také starosta Selských jízd (1925 – 1948). Za vlastenecký postoj k obraně a bezpečnosti státu a protinacistickou odbojovou činnost, kvůli níž byl ke konci 2. světové války vězněn v bavorském Ebrachu, nepřišla po osvobození v roce 1945 žádná úcta. Naopak byl sledován státním aparátem, osočován, obviňován a vyslýchán. V roce 1952 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k pěti letům vězení. Pražskou pankráckou věznici opustil o rok později při amnestii Antonína Zápotockého. Stejně jako mnoho jiných velikánů naší historie, zemřel téměř v zapomnění o čtrnáct let později.

O tom, že jeho jméno však zdaleka zapomenuto nebylo, svědčila i sobotní nebřehovická akce. Na dvoře jeho rodného statku byla nainstalována výstava mapující pomocí dobových fotografií a dokumentů jeho život. Atmosféru jihočeského selského dvora podtrhl typický selský trh. Slavnostní akce byla zahájena průvodem čety vojáků z 25. strakonické protiletadlové brigády. K vidění byli i vojáci v historických uniformách první republiky, kteří se aktivně starají o opevněné bunkry na Šumavě. Opevnění kolem celé ČSR pomáhal proti Hitlerovu Německu zřizovat právě František Machník. V uniformách se představili i členové Sokola Strakonice, Prahy a Chrudimi, hasiči z Nebřehovic a samozřejmě členové Sboru Selských jízd Jana Žižky z Trocnova.

Ti přichystali svou jízdou od kapličky svatého Václava, kde byla shromážděna většina přítomných, přes místní náves a zpět za znění husitského chorálu Ktož jsú Boží bojovníci v podání kapely Malá muzika Nauše Pepíka opravdu nezapomenutelný zážitek. Sbor vedl jeho starosta Stanislav Toman, člen ASZ Strakonice, a jízdu náčelník Jan Hanuš, jejichž dědové byli před 80 lety aktivními členy právě tohoto jízdního sboru.

Veškeré dění moderovala svým nezaměnitelným sytým hlasem známá herečka a dabérka Valérie Zawadská, která také představila a uvedla řečníky. Byli jimi obecní kronikář Oldřich Kontrik, dále plzeňský učitel Lukáš Kopecký, který se zasloužil o znovuobjevení Františka Machníka a svou diplomovou prací, věnovanou právě jeho životu, dal základ této slavnosti. Celkové vyhodnocení doby a situace, v níž František Machník žil, a poučení z jeho odkazu přednesl poradce prezidenta republiky Josef Kalbáč.

Následoval akt pasování a označení dvou lip (Machníkovy a Švehlovy), které zde byly roku 1936 slavnostně zasazeny, za významné stromy České republiky. Tohoto úkolu se zhostila členka výboru Dendrologické společnosti Dobřichovice Radka Vokrojová a pracovník Městského úřadu Strakonice, vedoucí odboru životního prostředí Miroslav Šobr.

Zlatým hřebem dne bylo odhalení pamětní desky Františka Machníka na zdi jeho rodného statku. Tohoto aktu se ujali Machníkovi potomci – vnučky Milena Medková a Jana Sehnalová a vnuk Jan Machník. Kouzlo slavnostního okamžiku bylo ještě umocněno recitací básně Sedláku český v podání Valérie Zawadské a následným zazněním české hymny.

Po zdravicích hostů ze Strakonic, Jihočeského kraje, Nechanic, Klatov, Chrudimi, Ždánic a Prahy a obědě přichystaném na selském dvoře, byla oficiální část tohoto dne, významného pro obec Nebřehovice, ale i Strakonicko, jižní Čechy a celou naši republiku, ukončena. Je jen dobře, že na významné osobnosti naší historie nezapomínáme a nezbývá než si přát, aby podobně laděných akcí přibývalo.