Vážení kolegové sedláci,vážení hosté a ostatní přítomní,

dovolte, abych vás jménem Asociace soukromého zemědělství ČR ještě jednou přivítal a pozdravil při této slavnostní příležitosti.

Asociace soukromého zemědělství ČR je autentickou stavovskou organizací moderních českých sedláků, v dnešní terminologii farmářů. Většina z nás, dnešních výkonných hospodářů, již nezažila zločinné období kolektivizace na vlastní kůži. Málokterá z našich rodin však nebyla kolektivizací nějakým způsobem postižena či poznamenána.

Téměř všichni naši otcové či dědové prožili právě onu dobu se všemi jejími důsledky hospodářskými i lidskými. Řada z nich zaplatila za komunistický teror svými životy, zdravím, či roky strávenými ve vězeních. Zažili ponížení a bezmoc, před jejich očima bylo zničeno, rozkradeno a zhanobeno vše, co budovali oni sami i jejich předkové. Stali se občany té nejnižší kategorie. Tisíce jejich rodin bylo násilně vystěhováno z uloupených domovů. Krutá a zvrhlá komunistická moc se mstila na jejich dětech.

Jednou ze základních věcí, které dělají sedláka sedlákem, je i úcta k předkům a jejich práci a utrpení. Právě z tohoto důvodu se Asociace soukromého zemědělství ČR rozhodla v roce 2002 zbudovat pomník, který bude nezměrné utrpení našich předků a zločiny a zvůli komunistických kolektivizátorů připomínat.

Ve veřejné soutěži byl odbornou komisí vybrán návrh pomníku od akademického sochaře Jiřího Plieštika, který právě dnes odhalíme. Tento okamžik by nebyl možný bez vás všech, kteří jste přispěli do veřejné sbírky, takže během necelých dvou let se podařilo shromáždit více než milion jedno sto tisíc korun. Významné bylo i přispění magistrátu hlavního města Prahy , který upravil prostor okolo a pod pomníkem.

Současně jsme vydali i publikaci „Kolektivizace-zločin proti venkovu“, kterou si dnes můžete zakoupit a která dokumentuje neblahé kolektivizační běsnění z historického hlediska.

Dámy a pánové,

možná, že i řada z vás se zamýšlela nad tím, zda je vůbec dnes taková připomínka, či chcete-li memento, nutné. Žijeme přece v demokratickém státě s fungujícím parlamentním systémem a všemi ústavními právy a svobodami. Žijeme přece ve státě, který je součástí Evropské unie jako společenství vyspělé kultury a ekonomiky. Jsme pevně ukotveni v NATO a obklopeni svými spojenci .

Žijeme však také ve státě, kde pokračovatelka zločinecké KSČ je parlamentní stranou a má volební preference okolo 20 procent. Ve státě, kde bývalí komunisté sedí v ministerských křeslech, kde bývalí i současní bolševici v parlamentu předkládají rukou společnou a nerozdílnou návrhy zákonů, za něž by se nemuseli stydět ani jejich soudruzi z padesátých let.

Ve státě, kde název „sedlák“ či „farmář“ mají tu drzost si přisvojovat i ti, kteří své dnešní manažerské posty a často i majetky vybudovali právě z ukradených a nikdy nevrácených majetků selských. Paradoxně právě z těchto majetků vznikla počátkem 90. let velmi silná lobby, které se podařilo do značné míry udržet na české vesnici komunistický model života i hospodaření. Snaha o relativizaci a zapomenutí minulosti je pak nedílnou součástí jejich politiky a má i své hmatatelné společenské i ekonomické důsledky. Příznačné je, že nikdo z představitelů této lobby ke zbudování pomníku obětem kolektivizace nepřispěl. Myslím, že můžeme říci „naštěstí“ - bylo to pošlapání všeho, co tento pomník má symbolizovat.

Namísto toho však i v tomto okamžiku visí v kabinetu současného ministra zemědělství portréty jeho předchůdců v úřadě i z doby, kdy se děla ta největší kolektivizační zvěrstva. To nelze chápat jinak, než jako přihlášení se ke kontinuitě s jejich politikou. Pro nás jsou však jména jako Ďuriš, Nepomucký či Štrougal jmény zločinců, kteří nesou nesmazatelnou a nepopiratelnou odpovědnost za vraždy, teror, loupeže a zničení osudů tisíců lidí a jejich rodin.

Odpověď na zmíněnou otázku je tedy jednoznačná: to ,co se dělo na českém venkově za vlády bolševiků a jejich napomahačů, je třeba připomínat trvale. Snahu o zahlazení a zamlžení minulosti můžeme totiž sledovat dnes a denně.

O tom, že cesta od různých socialistických a komunistických teorií k hrůzné praxi může být velmi rychlá, se náš selský stav již jednou přesvědčil. I tehdy zaznívaly sliby a demagogie a utopické představy o kolektivním ráji na zemi.Ve skutečnosti však šlo pouze o vytrysklou závist a nenávist vůči těm, kteří se chovali jako svobodní a hrdí lidé, dokázali se postarat sami o sebe a své rodiny a kteří nechtěli žít podle cizích představ. I dnes je mnoho politiků a jejich přívrženců, kterým takoví svobodní a samostatní lidé leží v žaludku a kteří by je pod rouškou různých sociálních teorií opět neváhali podrobit své moci a kontrolovat jejich osudy a životy. Chybí jim k tomu jenom ona moc. K ní je však někdy blíž, než si je řada z nás ochotna připustit.

Začtete-li se do již zmíněné knihy „Kolektivizace-zločin proti venkovu“, zjistíte, s jakou technokratickou strohostí, důkladností a cynismem komunisté proti sedlákům postupovali. Není si těžké představit, že i dnes by se našlo řada kariéristů, úředníků, fízlů a jiných pomahačů, kteří v zájmu vlastního prospěchu či ze msty a nenávisti přiložili ruku k dílu. Nebylo by to ostatně v lidské historii poprvé a bohužel, zřejmě ani naposledy.

Zločiny komunistické jsou stejně kruté a zvěrské jako zločiny nacistické a kolektivizace venkova je jedním z nich. Na rozdíl od nacismu je však komunismus stále často omlouván a ospravedlňován. I proti tomu se chceme naším pomníkem postavit.

Chceme, aby i naši následovníci věděli, čím byl jejich statek či farma vykoupen, a aby nikdy nedopustili něco podobného. Všem pohrobkům a „omlouvačům“ komunistů a kolektivizace pak chceme dokázat, že český selský stav nebyl pokořen, žije a bude se rozvíjet .

Pomník, který dnes odhalíme, představuje symbolický trs osení, které roste vzhůru, přestože je spoutané ostnatým drátem. Tak jako nic nemůže zničit sílu přírody, žádný bolševik nezničí český selský stav. Nechť je toho tento pomník trvalým důkazem.

Vážení přítomní, dámy a pánové,

dovolte mi abych jménem Asociace soukromého zemědělství ČR ještě jednou upřímně poděkoval všem, kteří přispěli do sbírky na zbudování pomníku, či jinak napomohli jeho realizaci, magistrátu hlavního města Prahy a jmenovitě náměstku primátora Janu Bürgermeisterovi, autorovi sochy Jiřímu Plieštikovi, autorovi doprovodné publikace doc. Karlu Jechovi, poslanci Tomáši Kladívkovi, tajemníkovi ASZ ČR Jaroslavu Šebkovi, stejně jako vám všem, kteří jste sem dnes přišli.

Vy všichni jste dokázali, že vám není lhostejná nejenom naše minulost, ale především budoucnost.

A nyní mi dovolte abych jménem Asociace soukromého zemědělství ČR pomník slavnostně odhalil.

Praha 23. května 2004

Ing. Stanislav Němec, předseda ASZ ČR (projev předsedy ASZ ČR na pietním aktu odhalení pomníku obětem kolektivizace)

Zdroj: ASZ ČR