Farma Rudi and Margaret Hefti

Farma, kterou vlastní Rudi a Margareta Hefti, se nachází ve vesnici Marieville cca 20 minut jízdy jihovýchodně od Montrealu a byla založena v roce 1971, kdy manželé Hafti přišli do Kanady ze Švýcarska. Ve Švýcarsku vlastnili pouze 8 hektarů půdy a několik krav, které tehdy ještě ručně dojili, ale protože nebylo možné farmu nijak rozšířit, rozhodli se pro odchod za oceán. „Peněz jsme moc neměli, vše jsme si museli pronajímat,“ říká farmář, ale živočišnou výrobu opustit nechtěli a věnovali se jí i v nové zemi. Tedy až do roku 1996 kdy mléčné i masné krávy zrušili, protože byly dlouhodobě prodělečné. Nyní je farma zaměřena pouze na rostlinnou výrobu. Na 270 hektarech půdy (na kanadské poměry se, podle majitele farmy, jedná o středně velké hospodářství) je pěstována kukuřice, sója a pšenice a o celou výměru se stará farmář sám.

Pšenice, přesto že se již pěstuje méně než v předešlých letech, je stále jednou ze tří nejpěstovanějších plodin nejen na této farmě, ale v Kanadě vůbec. Farmář udává, že výnos bývá okolo 40q, ale tento rok byl průměrný výnos 50q, při výsevku 240kg/ha a hnojení 100kg N (DAM) a cca 70kg P a K. „Zkouším přejít na evropský styl hnojení, to znamená tři hnojení během vegetace. Nyní hnojím jen jednou, někdy dvakrát. Herbicidy využívám málo, fungicidy vůbec, není to potřeba. A orat jsem přestal již před šestnácti lety,“ informuje nás farmář a hned dodává: „A také posledních šest let seji pšenici do chladné půdy, aby proběhla jarovizace. Je to nejlepší.“ Stejně tak je farmář již tři roky spokojen s GPS systémem.

Na zasetí kukuřice mají farmáři v této oblasti cca dva týdny, aby ji stihli dobře sklidit, protože do půlky května stále hrozí studené noci a sít nemohou. Sejí do řádků 75 cm, zkoušeli i 50, ale není to vhodné. Tento rok je podle pana Hefti v Kanadě velmi specifický co se týče srážek: „Letos je extrémní sucho. Včera tu pršelo poprvé po pěti týdnech.“ Kukuřice mu dává okolo 12 tun z hektaru a sója běžně cca 2,5-3 tuny. „Letos budu ale rád za 20q sóji. Včerejší déšť přinesl 75 mm srážek, ale měl tu být už před měsícem.“ Jinak je ale spokojený, protože letos budou velmi dobré ceny komodit.

Kukuřici si farmář dosouší sám a služby farma využívá jen na sklizeň sóji a dříve na silážování a slámu pro dobytek. Od té doby, co krávy nechová, si slámu nechává lisovat a pak jí prodává Kanaďanům i Američanům. Protože je na polích opravdu hodně sóji a kukuřice, je o ní na farmách s živočišnou produkcí opravdu velký zájem. Prodává ji za 120 CAD za tunu a letos měl na 95 ha pšenice 1240 balíků. Běžně mívá stejný výnos slámy jako zrna.

Před dvaceti lety prošla farma výrazným rozšířením, bylo to v době, kdy zkrachoval sousední německý farmář, ale do budoucna již pan Hefti další rozšíření neplánuje: „Můj syn v zemědělství pracovat nechce a tak jsem chtěl skončit už před osmi lety. Až přijde lukrativní nabídka, farmu prodám.“ Ptáme se, jestli má v plánu vrátit se do Švýcarska. „Ne, ne…to opravdu už ne.“

Majitel farmy nám také poskytl několik zajímavých informací o celkových podmínkách zemědělství v Quebecu:

· Pokud se jedná o nynější cenu půdy, je 10x větší než byla v roce 1971 - 20-25tis.CAD/ha.

· Půdu není problém prodat - je o ní obrovský zájem.

· Vegetační období je většinou velmi krátké a až do května je zem studená, ale letos již v březnu sil pšenici.

· Půda zmrzá až do 70 - 90 cm.

· Sněhu je někdy hodně (1 - 2 metry), ale někdy také není žádný – vítr všechen odvane.

· Dříve se pěstovalo více pšenice, dnes už méně, ale stále patří s kukuřicí a sójou mezi nejpěstovanější plodiny. Nepěstují ozimou pšenici, pouze jarní – nepřezimovala by.

· Úroky z úvěrů se výrazně snižují. Když farmář kupoval první sklízecí mlátičku, byly úroky cca 22%. Nyní jsou 2,4 % - jak jde nahoru cena půdy, snižují se úroky.

· Využívá Round up a GMO sóju.

· U sóje farmář nepoužívá desikaci – v září má vlhkost 12%, přijde mráz, spálí jí a desikace není potřeba.

· Státní kontroly prakticky nechodí, jen pokud by na něj přišla nějaká stížnost nebo by v evidenci zjistili, že nakoupil mnoho pesticidů (na postřikování musí mít povolení a licenci, na kterou postřiky nakupuje).

· V provincii Ontario chodí každých 5 let kontrola na množství reziduí v půdě. Zde v Quebecu nic takového není, mají víc svobody, ale začíná se to postupně měnit…

· Škodnou mají, ale ne od divokých prasat - někdo je zde chová jako raritu, volně se nevyskytují. Škodí jim jeleni a také mývalové.

Státní podpory:

· Podpora mladých začínajících – farmář ji před lety využil na drenáž a hnojiště (20 tis. CAD).

· Podpora pojištění – 1/3 do fondu platí federální vláda, 1/3 provinční vláda a 1/3 farmáři - není to povinné, ale používá to skoro každý, protože to vyžadují banky, při poskytování úvěrů.

· Stabilizační vládní program: platí se podle daňového přiznání. Na účet musí farmář uložit stejnou částku, jakou žádá od státu. Loni tak získal 10tis. CAD.

· Provinční program: podmínky tohoto programu jsou velmi složité. Jedná se o ochranu životního prostředí, ekologická omezení apod. Rudi Hefti tento program nevyužívá, protože dotace, kterou by dostal, nepokryje hodnotu toho, o co by přišel.

Inseminační stanice CIAQ – Centre Insemination Artificiale Quebec

Největší inseminační stanice v Kanadě, vlastněná družstvem farmářů, se nachází u městečka Ste. Hyacinthe v provincii Quebec a stará se o více než 700 býků v deseti stájích. „Je potřeba více oddělených budov nejen kvůli případnému požáru, ale také kvůli přenosu chorob,“ informuje nás místní pracovnice (a naše průvodkyně) Chantal. Dále jsou součástí areálu administrativní budovy,

sklady krmiva, slámy apod. Nejvíce chovaných býků je mléčných plemen: Holštýn, Jersey, Ayshire a také Kanadský skot. Ale najdou se zde i býci více než deseti masných plemen a nejpopulárnějším z nich je momentálně Black Angus.

Býci do testu přichází ve věku devíti měsíců, ale před tím už projdou genetickým testováním. V testu jsou 3 – 4 roky (hodnotí se užitkovost dcer) a ustájení je nejdříve skupinové, postupně individuální. Celkem cca 10% testovaných býků je „otců“, ti jsou většinu nakonec (po ukončení odběru dávek) prodáváni na farmy, eventuálně, pokud o ně není zájem, na jatky. Nevybrané býky posílají na jatky rovnou. Chov „matek“ nemají, dováží je z USA.

Z farem získávají býky dvěma způsoby a je jen na farmáři, jaký si zvolí. Buď býka prodá za fixní cenu 3.000 CAD a nebo předá býka do testu zadarmo a pokud uspěje, získá procenta z prodeje dávek. Pokud ne, nedostane nic. „Je to taková místní loterie,“ přiznává naše průvodkyně.

Prodej inseminačních dávek si CIAQ z 80% zajišťuje je sama, pouze 20% je přes zprostředkovatele. Protože většina kanadských farem má svého inseminátora, mohou dávky bez problémů prodávat přímo na farmy. Vedle hlavních odběratelů Kanaďanů a Američanů, dodávají dávky také do Evropy (hlavně do Maďarska), Izraele a také do Austrálie.

Farme Moulin Bleu – dvacetiletá tradice na dva roky staré farmě

Farma Moulin Bleu se nachází v městečku Warwick a jejím majitelem je Denis Dumas, který přišel do Kanady ze Švýcarska v roce 1990 a mluví pouze francouzsky. V Kanadě se pan Dumas začal věnovat mléčnému skotu a nepřestal ani před čtyřmi lety, kdy původní stáj zasáhl blesk a on díky následnému požáru přišel o devadesát zvířat a celou stavbu. „Měl jsem pojistku na 2.100.000 dolarů. Škoda byla 2.000.000. To bylo moje jediné štěstí,“ uvádí farmář.

V září 2009 koupil farmář devadesát nových krav do nově postavené stáje. Stáj je vybavena dvěma dojícími roboty, které dojí cca 85 krav. „Dnes má v Kanadě dojící robot asi 15% farem, ale myslím, že to bude pořád víc. Máme tu i farmu, která má 22 dojících robotů,“ zamýšlí se farmář. Součástí nové stáje jsou i boxy pro telata (býčka ve dvou až třech dnech prodává) a jalovice, kterých je na farmě momentálně dvacet. Připouštění je z 99% zajišťováno inseminací od CIAQ. Dojivost se pohybuje okolo 31 litrů na kus a den. Před požárem měl průměr 36 litrů. „Tím, že jsem členem družstva, které vlastní mlékárnu, dostávám ročně za mléko okolo 620.000 CAD, což je asi 0,70 CAD za litr podle obsahu tuku. Je to asi o 3% víc, než kdybych členem nebyl,“ informuje nás pan Dumas a hned dodává: „Sám si platím dopravu do mlékárny, to vyjde asi na 25 tis. za rok a také platím 10 tis. příspěvek do mlékárny, na reklamu apod..“ Na této farmě se krávy dožívají v průměrů pěti až šesti let s užitkovostí cca 9 tis. litrů (před požárem to bylo 10 tis.). Obsah bílkovin je v průměru 3,4%, tuku 4,1%. Kvóta je provinční a bohužel neexistuje žádná rezerva pro mladé začínající a rozšíření stojí 25 tis. CAD.

Vedle živočišné výroby má farma 90 hektarů půdy, na níž je pěstována kukuřice a vojtěška na krmení a na dvaceti hektarech také sója.

Warwick Cheese plant – mlékárna, která se nebojí ukázat

Warwick Cheese plant je mlékárna, která svým návštěvníkům nabízí sýry v té nejvyšší kvalitě, ale také možnost sledovat celý výrobní proces díky oknům, která jsou umístěna mezi prodejnou a výrobnou. Mlékárna zpracovává cca milion litrů mléka týdně a vyrábí několik desítek sýrů, mezi něž patří např. Grand camembert, Laurier, Le petit brie či Cogruet. V prodejně je možné zakoupit také zde vyráběnou zmrzlinu a mléčné koktejly.

Comestar – genetika až na prvním místě

Farma Marca a Franca Comtoise, která je vzdálena jen několik minut od vesnice Victoriaville je jedním z geneticky nejlepších chovů mléčných krav v Kanadě. Jedná se o rodinnou farmu, na níž pracuje majitel, jeho dvě dcery, syn, zeť a 20 zaměstnanců. Všichni se starají celkem o cca 800 kusů dobytka, z čehož je 300 krav na dojení. „Jednu třetinu příjmů naší farmy tvoří genetika, tedy embryotransfer, plemení býci a jalovice jako matky býků - o ty je opravdu velký zájem, inseminujeme je okolo třináctého měsíce,“ uvádí majitel. „Vychovali jsme již 11 býků TOP kvality a 4 býci už vydělali za svůj život i víc jak 1 mil. dolarů, což z nás dělá v Kanadě číslo jedna.“

V roce 2002 uzavřela farma kontrakt s CAIQ, takže z každého úspěšného býka získávají podíl na zisku. Farmář také uvádí, že všichni býci pochází z jedné rodiny, protože 85% stáda jsou potomci jedné jediné krávy, která se narodila v roce 1986, žila 17 let a vyhrála několik soutěží. Po přivítání nás pan Comtois předává své dceři, která nás po farmě provede: „Jsem rád, že moje děti pracují se mnou. Já v osmnácti odešel z rodinné farmy a hospodařil jinde. Až po jedenácti letech jsem se vrátil na tuto původní, otcovu farmu,“ dodává nakonec farmář.

Mléčnou kvótu vlastní farma v hodnotě 7 mil. CAD a každý rok přikupují 1 kvótu (na jednu krávu) za 25 tis. CAD. Kontrola na kvótu chodí 10x za rok. Ustájení pro cca 100 krav je vazné a dojí se na stání. Je to jen z toho důvodu, aby mohli zvířata lépe prezentovat kupcům. Zde jsou krávy krmeny 10x denně a 2x denně se dojí a užitkovost je asi 13-14 tis. litrů. „Bylo by vhodné dojit 3x, ale v těchto podmínkách je to i takto hodně náročné. Ostatní krávy jsou na volno a jsou dojeny cca 2 hodiny také 2x denně. Je to styl mého otce, ale doufám, že do budoucna na vazné ustájení necháme maximálně deset krav. Ostatní budou na volno,“ uvádí naše průvodkyně, která má sama na starosti telata a pokračuje: „Půl dne je tele uvnitř, ve stáji a poté ho přemístím do boudičky. U matky je asi 20 minut. Krmíme mlezivo a pak deset dní mléko. Býčky neprodáváme. Pokud jsou vhodní, jdou do CIAQ a pokud ne, prodáme je až později menšímu farmáři na chov.“

Mezi lety 1993 a 1997 měl majitel ještě společníka, ale jeho podíl koupil. Nyní pro něj jeho přítel pracuje – stará se o mechanizaci a on se věnuje pouze genetice. Rostlinná výroba je samozřejmě zaměřena na krmiva pro zvířata, takže na vlastních 450 hektarech pěstují kukuřici, vojtěšku a sóju na senáž. Do senáže používají konzervanty. Dále farma provozuje služby, ale na senážování si naopak služby platí, a prodává hnůj.

Érabliére le Chemin du Roy a výroba javorového sirupu

Další navštívenou farmou v zemi javorového listu byla „javorová farma“, kde se tradiční technologií vyrábí proslulý javorový sirup již od roku 1925. Javorový sirup je přírodní sladidlo získávané nejčastěji z mízy javoru cukrového (ovšem je možné ho vyrábět i z mízy jiných javorů). Ze stromů se dá získat na jaře zachycováním vytékající šťávy - sklizeň probíhá v březnu a v první polovině dubna. Pro správné vytékání šťávy je velmi důležitá okolní teplota – po zimě, kdy je i mínus 25 – 30°C, přijde v březnu teplota okolo nuly. Důležité také je, aby přes den již nebyl mráz. Navrtání stromů probíhá už v únoru do hloubky okolo 8 cm. Vrty není potřeba po sběru ošetřovat, jen někdy proti houbovým chorobám.

Nejmladší navrtané stromy jsou staré cca 20 let a podle velikosti stromu se určuje i množství vrtů. Nejmladší stromy mají jen jedno sběrné místo, starší i čtyři. „Na naší farmě máme přírodní háj o výměře 3,5 akru a ještě jeden dvakrát tak velký, s 300 let starými stromy,“ uvádí naše průvodkyně. Denní produkce na jeden strom jsou asi čtyři litry mízy a sbírá se cca 40 dní. Na jeden litr sirupu je pak potřeba asi 40 litrů mízy. Dohromady to tedy znamená, že jeden strom vyprodukuje jeden litr sirupu za 10 dní a za jedno roční období celkem 4-5 litrů. Celkem je na farmě vyprodukováno cca 12 tis. litrů sirupu, což je lehký podprůměr.

Javorová míza má poměrně vysoký obsah cukrů (1-6 %), výroba javorového sirupu je tedy snazší než výroba březového sirupu vyráběného v Severní Evropě z březové šťávy (obsah cukrů jen 0,5-2 %). Hlavními složkami javorového sirupu jsou voda a sacharóza. V menších množstvích jsou přítomny i další cukry, například fruktóza a glukóza (ta pouze ke konci sklizně). Dále obsahuje některé organické kyseliny, zejména kyselinu jablečnou, díky kterým je sirup mírně kyselý. Z minerálů je nejvýznamnější podíl draslíku a vápníku, z hlediska výživy jsou významné také obsahy zinku a manganu.

Samotný sirup vzniká zahušťováním mízy, což zajišťuje zahřívání na 104°C. Nejkvalitnější je ten nejsvětlejší. V Kanadě a celkově v Severní Americe, je využívání javorového sirupu součástí kulturní tradice a využívá se třemi základními způsoby. Buď samostatně, nebo k výrobě cukru a bonbónů – TOFA. Při výrobě „tofa“ se musí míza zahřát na 112°C a poté dát do sněhu. Až sirup ztuhne, naškrábe se na bonbóny. Sirup je většinou padesáti procentní, stejně jako ostatní produkty. „Na naší farmě děláme také javorové máslo, to se musí vařit při teplotě 108°C. Ve městě se vyrábí i javorové pivo, víno a výborná whisky. Jsou to kanadské speciality,“ informuje nás majitelka farmy. Dnes je Kanada hlavním výrobcem javorového sirupu - v roce 2004 se ho vyrobilo 26,5 miliónu litrů, tedy více než 80 % světové produkce, přičemž 75 % světové produkce prochází z provincie Quebec.

Cidrerie Verger Bilodeau na ostrově Isle d´Orlean

Rodina Vergerových hospodaří na Isle d´Orlean od roku 1995 a nyní obhospodařuje 6 ha sadů a les s cca 2200 javory na výrobu javorového sirupu. Na farmě pracuje celá rodina a pět zaměstnanců (v sezóně 12-20). V sadech pěstují 15 druhů jablek, přičemž 50% produkce zpracují a 50% je určeno na „samosběr“. „Na tomto ostrově je samosběr naprosto normální. Jezdí sem lidé z Quebecu na borůvky, dýně, ale i chřest,“ vysvětluje nám snacha majitele. Všechny produkty se prodávají v místním obchodě, protože není potřeba je prodávat distributorům. Hlavními výrobky je víno – cidr, šumivé víno, ledové víno (3 druhy) a jablečné koláče, kterých se peče 200 – 300 denně. Dále je to želatina, ovocný kečup, máslo, hořčice, ocet, jablečný sirup, oříšky v sirupu, džemy, pěnivé ovocné džusy a také koňak (s javorovým sirupem a malinami). Co se týče všech druhů vín a koňaku, na farmě se vyrobí ročně celkem 22 tis. lahví. Javorový sirup je vyráběn pro přímý prodej, ale také jako ingredience do výrobků z jablek.

Jablečné víno je vyráběno tradičním způsobem. Nejdříve se vylisuje šťáva, která se pak se fermentuje v sudech 4 - 6 týdnů. Poté následuje filtrace (oddělení šťávy od kvasinek a tuhých zbytků) a návrat do sudů na 6 – 12 měsíců. Po tomto zraní se víno, před plněním do láhví, ještě jednou filtruje. „Do normálního i do šumivého vína přidáváme javorový sirup, borůvky, ostružiny nebo brusinky. Dostává pak specifickou chuť,“ informuje nás paní Verger při ochutnávce. Díky tomu je také víno o poznání sladší, než jsme v Čechách zvyklí. U ledového vína je samozřejmě rozdíl ve sběru. Jablka se sklízí při -18 až -10°C a jsou tedy velmi tvrdá. Ale vzhledem k tomu, že obsahují z 1/3 cukr, nezmrznou úplně. Jablka se nechávají nejdřív povolit a po vymačkání vznikne želatina, která se dále fermentuje.

Farmáři se netají tím, že mají „vše proti všemu“ pojištěné – kroupy, sucho, mráz, prudké deště… Již se jim stalo, že špatné počasí zničilo i přes ¾ úrody. Občas také dostávají nějaké podpory od státu, ale nejedná se o nic pravidelného a prakticky je nevyužívají, protože se svou ekonomickou situací jsou spokojeni, i když se snaží stále rozvíjet. Také uznávají, že vedle samotné výroby, k ekonomickému zisku přispívá hlavně agroturistika.

Vinařství a cidérie Domaine de la source à Marguerite

Vinařství a cidérie Domaine de la source à Marguerite se nachází, stejně jako farma Vergerových na ostrově Isle d´Orlean. Jedná se o poměrně velké vinařství s osmi tisíci hlavami révy, která se hodí do těchto klimatických podmínek. Nejedná se tady o Kabernet, Merlot a podobně, ale o odrůdy, které vydrží až – 30°C. V přilehlých sadech se nachází 4000 jablečných stromů a 2050 hrušní a slivoní (celkem 34 odrůd). Celková rozloha je 62 hektarů a pracují na ní, vedle majitelky a jejího manžela a čtyři zaměstnanci. Roční produkce je asi 20-25 tisíc lahví.

„Vyrábíme třináct druhů likérů z révy, jablek i hrušek. Zabýváme se hlavně ledovým vínem a ledovými likéry, protože pro jejich výrobu máme ideální podmínky,“ říká na úvod majitelka, paní Marguerite. Jablka a hrušky se sbírají při – 20°C a při – 8 až – 9°C se lisují. Nejdříve jsou všechna omyta, potom oloupána, broušena a drcena na kaši i se stopkami. Následuje odšťavení směsi, dočištění vzniklého džusu, fermentace, zrání a nakonec stáčení ve vlastní stáčírně. Podobný postup je u vína, přičemž červené musí zpracovat ihned, bílé mohou skladovat. „Destilovat ale nesmíme, protože licenci na destilaci mají v Quebecu jen dva producenti. Naše likéry mohou mít maximálně 18-19% alkoholu. Skotskou si děláme z čerstvé šťávy z jablek a přidáme čistý alkohol. Víno smíme vyrábět jen posledních 25 let.“ Na náš dotaz, zda se setkávají s pálením „načerno“ majitelka odpovídá: „Někdo si doma pálí, ale velmi málo. Po letech prohibice lidé zapomněli, jak se pořádně alkohol dělá.“

La Bisonniere – farma, která vsadila na agroturistiku

Farma, kterou vlastní manželé Daniel Gagnon a Sylvie St-Arneault, se specializuje na chov bizonů a s tím spojenou agroturistiku. Ani jeden z manželů nepochází z farmy a nemají ani zemědělské vzdělání, ale jednou, po zhlédnutí dokumentu v televizi, se rozhodli, že by rádi zkusili chovat bizony a tak si 21. prosince 1990 koupili farmu.  O rok později se pořídili první tři samice a v roce 1993 rozšířili stádo o další tři samice a samce. „Pak už to šlo samo,“ usmívá se Daniel. Stádo se tedy rozšiřovalo, ale ekonomický zisk z prodeje masa nebyl dostačující. Proto se manželé rozhodli, že se zaměří na agroturistiku - to se ukázalo jako velmi dobré řešení, protože bizoních farem je v Kanadě velmi málo a žádná nepřijímá turisty. Zde je v rámci programu pro turisty zajištěna prohlídka farmy, zavezení návštěvníků přímo do ohrady k bizonům a také ochutnávka bizoního masa v restauraci na farmě.

„Nyní putuje všechno maso z jatek přímo do naší restaurace. Porážíme přibližně 40 kusů ročně, dva kusy týdně v době, kdyby je turistická sezóna,“ říká Sylvie, která má restauraci na starosti. A Daniel dodává: „Už v roce 1995 navštívilo naší farmu za rok 6000 návštěvníků. Loni to bylo 9000 a z toho 3000 Evropanů.“

Farmaření ovšem majitelům přineslo i nepříjemné chvíle a to v únoru 2006, kdy jiskra od traktoru založila požár, který zničil celou restauraci a jednu stodolu. Od té doby nedají manželé dopustit na své sousedy: „Všichni nám pomohli. Spláceli jsme půjčky, stavby neměli pojištěné a mysleli jsme, že budeme muset skončit. Ale všichni naši sousedé nám nejen pomohli postavit stavby nové, ale také zajistili většinu materiálu.“

Pokud jde o samotný chov, není náročný. Zvířata se dožívají vysokého věku bez výrazného ošetřování, pouze na jaře se odčervují. Nová zvířata se nekupují, je zajištěn přirozený obrat stáda a stejně by bylo problematické do stáda přidat nové kusy. Samci bývají velmi agresivní a proto je nutné, pokud se musí nějaké zvíře oddělit např. ze zdravotních důvodů, rychle jej vrátit zpět, aby ho mezi sebe přijali. Na jednoho samce je ideálních 10 – 15 samic. Samci váží přibližně 800 – 1200 kg (nejtěžší zvíře v USA vážilo 1500 kg), samice 500 – 700 kg, přičemž hmotnost mláděte při narození je 16 – 20 kg. To zajišťuje bezproblémové porody, při kterých není potřeba asistovat. Samice jsou připouštěny přibližně ve dvou letech (v období od července do října) a březí jsou 275 – 290 dní. Telata jsou odstavována ve 4 – 8 měsících. Zvířata se dožívají 18 – 20 let (v přírodě asi 15 let) a tak dlouho i trvá doba, kdy se mohou reprodukovat. Ale jak říká farmář: „My tu máme krávu, které je 32 let a stále dává skvělá telata.“

Výtěžnost masa je 40%, a protože obsahuje méně tuku než maso kuřecí, je taky o 30% dražší než hovězí maso. Kus samotný stojí různě. Kráva okolo 2000 – 2500 tis. CAD a tele asi 1000 – 1500 CAD.

Bizoni jsou krmeni pouze pastvou a senem, tedy přibližně stejnou potravou, jakou mají v přírodě. Jen po otelení dostávají matky navíc oves. V severní Americe bývalo původně 60 mil. zvířat, nyní jich je 100 tis. „Zvířata neměla v severní Americe přirozeného nepřítele, pak přišel člověk,“ uzavírá naši prohlídku Daniel a jde vítat další skupinu turistů…

Brian Jebb and Family – výkrm volů v Kanadě

Rodina Briana Jebba hospodaří na své farmě již sto let – což je, na tak mladou zemi jako je Kanada, úcty hodná doba. My jsme navštívili odchovnu volů, ale farma je zaměřena také na pěstování kukuřice, pšenice a sóji (celkem na 250 hektarech) a bratr pana Jebba chová kuřata a slepice. Navíc je na 75 hektarech pěstována tráva na seno a nedaleko statku se pase 30 krav plemene Limousin, které má farmář pouze jako svůj koníček.

O výkrm zvířat a rostlinnou produkci se stará pan Jebb, jeho otec a dva zaměstnanci. Momentálně se na farmě nachází 350 kusů volů na výkrm a nedaleko vesnice ještě 220 telat, která kastruje hned, jak je koupí – pokud už vykastrovaná nejsou. Majitel kupuje „vše“, není pro něj důležité plemeno, ani váha, ale cena. Všechna zvířata jsou ustájena pohromadě, bez dělení do kategorií a všechna jsou voli, tedy kastrovaní býci, aby nedocházelo k potyčkám mezi zvířaty. „A taky je za voly lepší cena na jatkách,“ uvádí Brian. Rostou do váhy přibližně 850 kg a cena na jatkách je v průměru 4 CAD/1kg masa na háku v půlkách (vyvržené a bez hlavy). Na jatky jezdí jednou týdně a voly před tím samozřejmě třídí, protože je mezi nimi velký věkový a váhový rozdíl, ale třídí „podle oka“: „Nehlídáme věk, ani před cestou na jatky zvířata nevážíme. Do 30 měsíců není problém dát voly na jatka a to nepřekročíme,“ říká sebejistě farmář.

Zvířata jsou krmena siláží, senáží, senem a šrotem. Do plastových vaků se uskladňuje nejen senáž, ale balí se i sláma – aby zůstala suchá. „Taky používáme růstové hormony,“ netají se pan Jebb. Pokud jde o nemoci, veterináře většinou nepotřebují. „Poradíme si sami. Odčervujeme, vakcinujeme a využíváme i některá antibiotika. Hlavně, když zvířata koupíme, abychom

měli jistotu, že nám sem nic nepřinesou. To vše ale smíme dělat nejpozději 60 dní před porážkou, kvůli ochranné lhůtě,“ uzavírá naši prohlídku farmář.

Zelinářství Caron Farms v oblasti Holland Marsh

Zelinářství Caron Farms v oblasti Holland Marsh je rodinný podnik, který funguje již 40 let a nyní obhospodařuje 250 akrů půdy. Součástí podniku je také balírna a skladovací prostory na zeleninu. „Zeleninu balíme i pro další zelináře. Naše zelinářská oblast Holland Marsh má celkem 7000 akrů, takže je nás tu opravdu dost,“ informuje nás na úvod pan Caron.

Základními druhy zeleniny, které na farmě pěstují, jsou cibule, mrkev a petržel. A pak také trochu červené řepy a baklažánu. „V posledních 15 – 20 letech tím, jak sem přicházejí asijští imigranti, je také čím dál tím větší zájem o čínskou – asijskou zeleninu. Takže pěstujeme i tu,“ říká majitel, jehož rodiče sem jako mnoho dalších, přišli z Evropy, přesněji z Holandska. Výhodou farmy je, vedle balící linky, skladovací kapacita, protože to, co se na farmě v říjnu sklidí, je možné uchovat až do června. Takže v zimě, kdy se zelenina balí a distribuuje, je na farmě paradoxně mnohem více zaměstnanců než při sklizni. Na léto je potřeba 5-6 lidí, na zimu až 25. Na farmě pracují lidé z Indie, Číny, Thajska i Tichomoří.

 „Co se týče odběratelů, nemůžeme si stěžovat. Pro 400 zákazníků připravujeme „bedýnky“ a do budoucna zvažujeme spolupráci s mlékaři a řezníky, aby měli naši zákazníci kompletní nabídku,“ představuje nám farmář své další podnikatelské záměry. „Také dodáváme do restaurací a supermarketů.“

Půdní podmínky jsou v oblasti Holland Marsh perfektní. Půda dobře propouští a zároveň drží vodu. Také obsahuje velké množství organické hmoty. „Když tu odhodíte cigaretu, může to začít hořet,“ říká s úsměvem farmář. Pokud jde o potřebu herbicidů apod., rozběhl se v této oblasti státní program pod zkratkou APM, který se zabývá výzkumem, monitoringem reziduí a škůdců v půdě a zajišťuje poradenství pro farmáře. Díky tomuto programu snížil pan Caron potřebu postřiků o 54%.

Výzkum na Univerzitě v Guelphu

Výzkum na univerzitě v Guelphu probíhá na 150 hektarech půdy (z toho je 90 zavlažovaných), přičemž univerzita obhospodařuje dalších 625 hektarů. Jedná se o hlavní, z celkem dvaceti výzkumných stanic, zaměřených na rostlinnou i živočišnou produkci (maso a mléko) a přesto, že všeobecné výzkumy začaly již před mnoha lety, teprve před čtyřmi roky se univerzita zaměřila také na trávy na bioenergii a stelivo. „V Kanadě se pěstuje 2 mil. akrů kukuřice, 1 mil. akrů sóji a stejně pšenice. Je těžké lidem vysvětlit, že i jiné plodiny mají u nás perspektivu,“ uvádí nás do problému náš průvodce a agronom univerzity, Peter Smith. A pokračuje: „Přitom máme, oproti USA, po sklizni velké problémy se skladováním a zde máme na skladování naprosto nenáročnou biomasu. Samozřejmě vše je ještě ve stádiu pokusů, ale cílem je zapojit do šlechtění a pěstování více farmářů a vytvořit odrůdu, která by byla ideální pro zdejší klimatické podmínky.“

Vedle skladování je dalším problémem, spojovaným s kukuřicí, nynější stav půdy. „Dlouhodobým sledováním chceme zjistit, jak se bude půda pod travními porosty měnit. Stejně tak si nemyslíme, že traviny patří jen na chudé půdy,“ uvádí Peter. Letos nahrává travním porostům i počasí. Normálně v Ontariu naprší až 1000 mm srážek, což je v průměru cca 75 mm měsíčně, letos však byly srážky podstatně menší a to se podepsalo na vyrovnanosti porostů kukuřice a sóji. Zatím co na porostech travních to znát není.

V Kanadě mají traviny a bioenergie velkou budoucnost a přesto, že je zatím vše v prvopočátcích, existuje již jedna elektrárna, která funguje na 2 mil. tun biomasy na místo uhlí. Také je zájem o biovlákna, krmení pro dobytek jako zdroj vlákniny a také o traviny na podestýlku, kvůli nedostatku slámy.

Nyní se na farmě nachází 2 – 4 roky staré porosty a počítá se s životností cca 20 let. 1x za rok se sklízí, ale problém je, že v místních podmínkách nejde sklidit na podzim suchý materiál. Proto se musí pokos nechat v řádcích a sklizeň udělat až na jaře. Přichází se tím o 30% živin, ale pro energetické účely je to vhodnější, protože zmizí látky omezující hoření. Sekat se mohou některé odrůdy i na jaře, ale hrozí polehání – např. odrůda Amur. V plné zralosti a při příliš silných stéblech může zase polehat Nagara. Obě (Amur i Nagara) jsou ale vhodné do nízkých teplot. Se sněhem v zimě není problém, protože i když rostliny někdy polehnou, na jaře se porost zase postaví. Hnojit je potřeba ve čtyřech dávkách a celková dávka je okolo 50 – 60kg N na hektar. Ovšem optimum zatím není ověřené. Výnos je různý dle odrůdy, ale pohybuje se okolo 40 tun za rok v mokrém stavu (cca 10 tun v suchém). Jednou z důležitých vlastností je, vedle výnosu, také odolnost vůči mrazům.

Důležitým ukazatelem jsou mnohem nižší náklady na pěstování oproti kukuřici. Na sklizeň se používají stejné řezačky jako na senáž a tudíž největším nákladem je založení porostu, které vyjde na 1,5 – 3 tis. CAD na hektar. Ovšem založit porost kukuřice stojí 1,2 tis. CAD a to každý rok. Herbicidy používány zatím nejsou a tak je jediným každoročním nákladem hnojení. Zatím co výnos je 0,20 CAD za 1 kg slámy (20tis. kg slámy tedy farmář vydělá 4 tis. CAD). „Naším cílem je přesvědčit farmáře, že i na dobrých farmách jsou nevhodná místa na pěstování kukuřice a sóji. Například místa zasažená erozí, kopce apod.,“ uzavírá naší exkurzi pan Smith.

Bill Sharpe – Sharp Farm supplies

Rodinná farma Sharp, která byla založena v roce 1967, je zaměřena na rostlinnou výrobu (přibližně 1500 ha, z toho 400 ha vlastních), služby (1500 ha), chov skotu, obchod s komoditami, prodej osiva a hnojiva a také na výrobu a prodej krmiv pro zvířata. Na polích je pěstována kukuřice, sója, pšenice a v posledních letech také bílé fazole.

Farmu stále vede pan Sharp, ale jednotlivé úseky již spravují jeho synové. Jeden řídí rostlinnou výrobu, druhý živočišnou výrobu a třetí má na starosti krmiva a sklad (náš průvodce). Celkem má farma 40 zaměstnanců, z čehož je 15 řidičů (firma vlastní 10 kamionů).

Společnost Sharp Farm supplies je největším výrobcem krmiv v Kanadě. Krmiva jsou na farmě vyráběna především pro koně, dobytek a prasata, ale pro značku PURINA a KARGIL vyrábějí také krmiva pro kočky a psy. Všechny výrobky jsou k dostání na farmě, ale převážně se rozvážejí do supermarketů a maloobchodů.

„Co se týče živočišné výroby, prodáváme asi 200 kusů skotu ročně. V rostlinné máme výnosy přibližně 3 tuny u sóje a 10 tun u kukuřice. Letos bude výnos u sóje tak 2,1 tuny a u kukuřice cca 7 tun. Také začínáme používat GPS systém,“ ale sám přiznává, že větší přehled mají jeho bratři. „Já to vidím i jako prodejce. Zákazníci se velmi bojí, že budou moc vysoké ceny.“

V rostlinné výrobě nedostávají žádné dotace, v živočišné dostali před několika lety podporu, když bylo drahé krmivo, ale pravidelné podpory nejsou. S vlastníky problémy nemívají. Jsou to buď farmáři v důchodu, doktoři a právníci, kteří investují nebo úřad pro kultivaci vodních toků. Cena půdy byla před pěti lety 12000 CAD za hektar.

St. Jacob´s Farmers´ Market

Farmářský trh sv. Jakuba (St. Jacob's Farmers Market) je největší zemědělský trh v Kanadě, kde prodávají své výrobky (nejvíce ovoce a zeleninu) tradiční zemědělci, ale i menonitští farmáři. Menonité jsou součástí křesťanského hnutí novokřtěnců, žijí v uzavřených komunitách a nevyužívají moderní technologie. Na trhu v tento den probíhaly aukce hospodářských zvířat – mléčného a masného skotu.

Forth Farms – Gord Forth and family

Farma Forth, která vznikla v roce 1974, je zaměřena na pěstování brokolice. Na 300 akrech půdy je pěstováno 40% produkce brokolice v provincii Ontario. Celý areál farmy se skládá ze skleníků, balící linky, chladírny, skladů, prodejny a domu pro 24 zaměstnanců z Jamajky. Jedná se o muže, kteří přijíždí na farmu jen na sezónu a pak se vrací zpět domů. Přes zimu pracují na farmě pouze tři lidé (Gord Forth, jeho bratr a jeden zaměstnanec, který opravuje veškerou mechanizaci).

 „Sadbu si děláme a pikýrujeme sami. Skleníky jsou rozděleny do šesti sekcí. Každý šestý den poslední sekci sázíme ven a na její místo pak přijdou nové sazenice. Takže rostliny jsou ve skleníku 36 dní,“ vysvětluje nám majitel farmy. Pikýrovat zvládají 3 lidé - 3000 rostlin za hodinu. Se sázením se začíná 1. května a končí v polovině srpna. Tím má farma zajištěnou stále stejnou produkci, protože první sklizeň přichází okolo 1. července a končí až v listopadu. Klíčivost je 95% a skoro na 100% vypěstují z každé malé rostlinky dospělou rostlinu. „Semena dovážíme z USA a kupujeme tři odrůdy podle toho, kdy je budeme sklízet. Důležitá je odolnost proti mrazu u pozdní sklizně, odolnost proti houbovým chorobám v období dešťů a podobně,“ dodává farmář.

„Nepožíváme žádné herbicidy, insekticidy a fungicidy pouze občas. Brokolice má problémy se škůdci,

například se slimáky, ale s pleveli ne. A samozřejmě dvakrát přihnojujeme a zavlažujeme,“ pokračuje pan Forth.

Odbyt produkce je různý, ale prodává se pouze čerstvá brokolice. Odběratelé jsou maloobchodníci z okolí, restaurace, ale nejvíce produkce končí na pultech místních supermarketů METRO. Skladovací proces na farmě musí být velice rychlý, aby brokolice nezačala žloutnout. Chladí se na 0°C a balí se do dvou různých obalů – maloobchodníci již nechtějí papírové obaly, zatím co velkoobchody ano. „Chlazení mám od roku 1985. Stálo mě 0,5 mil. CAD, ale stále drží,“ uzavírá naši prohlídku farmář a posílá nás na oběd na nedaleké golfové hřiště Copetown Woods Golf, které jeho rodině také patří…

Chateau des Charmes Winery

Rodinné vinařství Chateau des Charmes založil v roce 1978 jeho nynější majitel pan Bose, přesto že vinařství se jeho rodina věnovala již pět generací před ním – v Alžírsku a ve Francii. V padesátých letech museli rodiče pana Bose z Alžírska utéct do Francie. Francouzi je ale nikdy nepřijali jako sobě rovné a tak se jejich děti rozhodli pokračovat dál. Majitel Chateau des Charmes zvolil v roce 1964 Kanadu. Poté šestnáct let pracoval ve firmě zabývající se prodejem vína – velmi sladkých, kanadských odrůd. On se rozhodl, že začne využívat odrůdy francouzské a založil si vlastní vinařství, které se postupně stalo velmi úspěšným. Byl totiž prvním, který začal v Kanadě francouzskou révu pěstovat. V roce 2005 za to dokonce dostal ocenění kanadské vlády tzv. „Kanadský řád“.

„Nyní má vinařství 4 vinice na 110 hektarech půdy. Pěstováno je 14 druhů révy.  Meziřádková vzdálenost je 2,5 metru, vzdálenost rostli v řádku 90 cm a rostliny necháváme růst do výšky 1,5 metru,“ informuje nás naše průvodkyně a pokračuje: „Odrůdy jsou sice francouzské, ale jsou roubované na ty kanadské, jejichž kořeny jsou odolnější k místním teplotám. V zimě tu máme běžně až mínus 30°C.“

Pěstovány jsou všechny, dnes již v Kanadě běžné odrůdy a vyráběna jsou vína červená, bílá, růžová a také šumivá a ledová. Víno zraje v sudech z francouzského dřeva a délka zrání je ovlivněna druhem vína. Vinařství má samozřejmě i svou stáčírnu a originální lahve podle druhu vína, které do nich bude stočeno.

„Vyvážíme do celého světa – USA, Japonska, Austrálie, Číny, Německa či Francie, ale samozřejmě největšími odběrateli jsou Kanaďané. Za rok vyprodukujeme asi 70 tis. lahví vína a z toho je 10% ledové,“ doplňuje naše průvodkyně, která na farmě pracuje již osm let.

Na závěr:

Během pouhých deseti dní není opravdu dost dobře možné, poznat jako celek tak obrovskou zemi, jakou je Kanada. Mohli jsme ovšem získat jasnější obrázek o zemědělcích, kteří hospodaří na druhé straně Atlaského oceánu a seznámit se nejen s jejich klimatickými a ekonomickými podmínkami, ale také s podmínkami, které jim k jejich podnikání vytváří kanadský stát a společnost. Během pobytu jsme také zjistili, jak „mladou“ zemí Kanada opravdu je. Jen velmi málo zemědělců, které jsme navštívili, žije či se věnuje zemědělství v Kanadě po několik generací. Zájezd byl rozhodně přínosem a to nejen po odborné stránce.

Vedle odborného programu byl zajištěn, jako je tomu již zvykem, také velmi zajímavý turistický program, díky němuž mohli účastníci navštívit jedny z největších měst v Kanadě: Montreal s největší severoamerickou katedrálou Notre Dame a olympijským stadionem. Quebec s jeho nezaměnitelnou atmosférou z 18. století. Ottawu s kanadským parlamentem a také Toronto s třetí nejvyšší budovou světa (CN Tower). Dále pak mnoho přírodních a kulturních zajímavostí jako vodopády Montmorency u Quebecu, kaňon Chute de St. Anne, Park Omega (jedna z největších soukromých obor na světě), skanzen "St. Marie Among the Hurons" ve vesnici Midland a v neposlední řadě také Niagarské vodopády s nezaměnitelnou „kanadskou podkovou“.

__________________________________________________________________

Z vyjádření navštívených farmářů (překlad Ing. Stanislav Němec a Jana Němcová) připravila za kancelář ASZ ČR Jana Breburdová, dne 1. října 2012.

Fakta o Kanadě a kanadském zemědělství

· Kanada je rozlohou druhá největší země světa, rozkládající se v severní části Severní Ameriky. Hraničí se Severním ledovým oceánem (sever), Atlantikem (východ), USA (jih a severozápad) a Tichým oceánem (západ). Vznikla na území osídleném Indiány a Eskymáky jako unie britských zámořských teritorií a kolonií, z nichž některé byly předtím součástí francouzské koloniální říše. Nezávislost na Velké Británii získala mírovou cestou Zákonem o Britské Severní Americe (anglicky British North America Act) z roku 1867 a Canada Actem v roce 1982.

· Kanada je federací deseti provincií, tří spolkových teritorií a parlamentní konstituční monarchií. Oficiální jazyky jsou angličtina a francouzština.

· V minulém století růst výroby, těžby a služeb přeměnil ekonomiku ze zemědělsky zaměřeného státu na především urbanizovaný průmyslový stát. Stejně jako v ostatních zemích rozvinutého světa v kanadské ekonomice dominuje sektor služeb, jež zaměstnává tři čtvrtiny Kanaďanů.

· Jedná se o jeden z nemnoha rozvinutých států světa, jež energii vyváží. Má velmi velké zásoby zemního plynu a velké zásoby ropy. Její ropné zásoby jsou druhé největší na světě, hned za Saudskou Arábií. V Québecu, Britské Kolumbii, Newfoundlandu, Labradoru, Ontariu a v Manitobě je k dispozici velmi levná energie z vodních elektráren.

· Kanada je také největším světovým vývozcem zinku a uranu a předním světovým vývozcem zlata, niklu, hliníku, olova. Mnoho sídel v severní části země existuje jen díky těžařství, ať už minerálních surovin nebo dřeva. Především na jihu v Ontariu je důležitý automobilový průmysl a dále pak na jihu Quebecu sídlí mnoho firem zabývajících se kosmonautikou a vesmírným průmyslem.

· Země je ve vysoké míře závislá na mezinárodním obchodu, zvláště se Spojenými státy. V roce 2001 země úspěšně překonala ekonomický pokles a udržuje si tak nejlepší celkový výkon ekonomiky mezi zeměmi G8. Od poloviny devadesátých let je státní rozpočet v trvalém přebytku, dochází tak k pokračujícímu snižování státního dluhu.

· ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNICTVÍ zaměstnává jen 3% všech pracujících. Orná půda zabírá 3-4% celkové plochy země a pastviny 2%. Kanadské zemědělství je velmi vyspělé a téměř veškerá zemědělská výroba je soustředěna do vysoce mechanizovaných farem.

· V prérijních oblastech provincie Manitoba, Saskatchewan a Alberta jsou rozsáhlé plochy orné půdy. Je to část tzv. severoamerické obilné komory. Pěstuje se zde hlavně pšenice, dále kukuřice, sója, oves, ječmen, brambory, tabák, ovoce a zelenina. Jinak je hlavní oblast zemědělské výroby na jihu státu.

· Vedle obilnářství je významný chov dobytka a mléčný průmysl, soustředěný hlavně na jihovýchodě státu. Chová se skot, vepři, ovce a koně.

· Hlavním centrem zemědělského průmyslu je Winnipeg s největší pšeničnou burzou na světě, dále Calgary a Edmonton.

· V oblastech jehličnatého lesa se loví kožešinová zvěř, která se zde chová také na farmách.

· Dalším důležitým kanadským zdrojem je rybolov. Zpracování ryb patří k důležitým průmyslovým oborům.

· Kanada je také největším světovým vývozcem dřeva.

· Dovoz potravin - masa (včetně výrobků z masa), zeleniny, brambor, ovoce a mléčných výrobků je turistům do Kanady (stejně jako do USA) zcela zakázán. 

· Alkohol a pivo je prodáváno ve speciálních obchodech, není k dostání v běžných potravinách.

· Daně – daň na potraviny je okolo 13 %, ale není na zemědělské komodity. U potravin je to různé např. když koupíte jeden „mafin“ platíte daň, pokud koupíte čtyři, daň neplatíte. Ceny v obchodech jsou uvedeny bez tax.

· Rozdíl je taky mezi jednotlivými provinciemi:

o Příklad Quebec: 100 CAD + 5% (federální daň) = 105 CAD + 8,5% (provinční daň) = 113,925 CAD

o Příklad Ontario: 100 CAD + 5% (federální daň) + 8,5% (provinční daň) = 113,5 CA

· MĚNOVÝ KURZ v době zájezdu: 1 kanadský dolar (CAD) = cca 20,40 Kč