Z osmi zakládajících zemí (Belgie, Dánsko, Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Španělsko a Velká Británie) v současnosti FEDFA reprezentuje šestnáct evropských zemí a více než 10 000 farmářů organizovaných v národních asociacích (Foto č. 1 a Graf č. 1). Na farmách je v rámci FEDFA chováno na 300 000 jelenovitých (Graf č. 2), a když k tomu připočteme obory, tak se jedná o více jak 600 000 jedinců zvěře.

Asociace farmových chovů jelenovitých ČR (AFCHJ) vstoupila do FEDFA v roce 1998 jako první z postkomunistických zemí. Začlenění do evropské federace pomohlo AFCHJ překonat dobu, kdy chyběl respekt v českém prostředí a kdy celoevropská podpora pomáhala „hasit“ jistý pocit vyhoření z neustále marného snažení vytvořit pro farmové chovy jelenovitých podmínky respektující biologické potřeby a specifika jelenovitých. Odstrašujícím příkladem byla například již neplatná vyhláška vyžadující označování narozených mláďat vymražováním tekutým dusíkem, které, aby splnilo požadovanou velikost, by pokrylo celý trup zvířete a to navíc z obou stran. Po protestech byl „kompromisním“ ústupkem tvůrců na vymražování pouze z jedné strany, aby se snížilo utrpení zvířete (myšleno zřejmě na polovinu). Žádný z farmářů však toto absurdní nařízení neprovedl, protože všem záleží především na zvířeti samotném. I v tomto případě stála FEDFA za AFCHJ a podpořila nás otevřeným dopisem adresovaným na „kompetentní“ místa. Vždy, když bylo potřeba se AFCHJ mohla obrátit na zahraniční asociace, aby dokumentovala, jaký mají přístup ve „vyspělých“ částech Evropy. Jako příklad může sloužit prosazení možnosti porážek jelenovitých na farmách zastřelením do veterinárního zákona. O to se pokoušela AFCHJ od svého počátku. Paradoxem bylo, že v Německu, kde je nejvyšší počet farem s jelenovitými v celé Evropě (Graf č. 1), je to jediný možný způsob, který eliminuje jakýkoliv možný stres. Navíc střelou na lebku či na horní část krční páteře nehrozí poškození těla zvířete a zraněním, ke kterým dochází při porážce ve fixačním zařízení či převozem na jatka, kde dochází k soubojům mezi samci, kteří jsou soustředěni na malé ploše v manipulačním zařízení. Když se k tomu připočte nepřiměřený stres zvířat i lidského personálu, tak nakonec rizika s tímto spojená uznala i Státní veterinární správa a to až v roce 2008, kdy se tento způsob porážky podařil zakotvit v zákonné normě. Jak už v našem prostředí bývá, lobbistické skupiny stojící proti farmovým chovům jelenovitých si prosadily, že provádění porážek bylo vázáno na vlastnictví licence a zbrojního průkazu farmy/farmáře, které v praxi musí vlastnit střelnice a bezpečnostní, či ochranné složky. Tím i malým farmářům vznikaly nejenom nemalé finanční, ale také nepřiměřené byrokratické povinnosti. Například farmář a zároveň myslivec nemohl použít kulovou zbraň, kterou měl k lovu/výkonu práva myslivosti k porážce a musel si pořídit ještě jednu, i když ve většině případů úplně stejnou, a tu použit pouze k porážce několika kusů na farmě! Díky neocenitelné pomoci ASZ a jejího předsedy se to naštěstí podařilo zmírnit a tím v praxi v poslední novele veterinárního zákona umožnit, že porážky může provádět i držitel zbrojního průkazu specifikovaného „k loveckým účelům“ a vlastnickým nebo zaměstnaneckým vztahem k farmě. Odstrašujících příkladů by byla velká řada, ale raději bychom zůstali u radostnějších a optimističtějších skutečností, které nás mohou motivovat do dalších dní. Zásadním nejenom pro AFCHJ v českém prostředí, ale v celoevropském měřítku, byl vstup do ASZ. Díky členství ASZ v COPA COGECA má AFCHJ nejenom přístup k informacím, ale i možnost ovlivnit zemědělskou politiku EU. Před dvěma lety při pravidelném každoročním bruselském setkání FEDFA nás navštívil tehdejší tajemník COPA COGECA Ing. Stanislav Jaš, který doporučil jako efektivnější spíše než přímé členství FEDFA v COPA COGECA, členství v národních farmářských asociacích, které mohou lépe prosadit konkrétní zájmy farmářů. Dobrým příkladem je Německo a Rakousko, které si takto nostrifikovaly výhodnější podmínky pro farmové chovy jelenovitých oproti zbytku Evropy. V současnosti je zástupce AFCHJ Radim Kotrba presidentem FEDFA. Jedním z jeho cílů je prosadit úpravu evropské ekologické direktivy, kde nejsou zahrnuti jelenovití a tudíž v řadě zemí není možné jelenovité na farmách v tomto režimu chovat a produkci certifikovat jednotnou a evropsky respektovanou známkou. Řada zemí má ovšem národní legislativu, která jelenovité zahrnuje a tím pádem nerespektuje „nadřazenost“ evropských norem, které by neměly umožňovat rozšíření. Státy, které umožňují fungování ekologických farem včetně počtu subjektů ekologicky farmařících, jsou uvedeny v grafu č. 3. Primárním úkolem je zahrnout toto téma do pracovního programu Stálého výboru Evropské komise pro ekologické zemědělství, o které se v současnosti pokouší vedoucí oddělení ekologického zemědělství MZe Ing. Jan Gallas.

Je nutno přiznat, že určité přírodní, kulturní i mezigenerační rozdíly vnímáme i v rámci FEDFA. Nově přistoupivší země (většina z postkomunistických zemí), ale i například Španělsko (Foto č. 2) se v rámci FEDFA snaží o progresivnější celosvětový trend, který vychází z potřeb poptávky a využití potenciálu neobhospodařovaných ploch v rámci trvalých travních, ale i ostatních ploch k produkci lidské společnosti zdravého masa jelenovitých, ale i třeba využití a výzkumu parožní tkáně pro lidskou společnost. Univerzita Castilla La Mancha ve Španělsku spolu s Výzkumným ústavem živočišné výrovy v Praze Uhříněvsi jsou jedinými evropskými institucemi, které mají experimentální farmy s jeleny, které slouží primárně k výzkumu a to na světové úrovni. Obě pracoviště se zabývají potenciálem paroží jako tkáně pro studium regenerace kostní tkáně, dějů souvisejících s osteoporózou, ale i kmenových buněk. V současnosti se zabývají i kvalitou masa jelenovitých. Slovenská privátní farma Xcell se zase soustřeďuje na techniky asistované reprodukce na srovnatelné a v mnohém i lepší úrovni než je běžné u hospodářských zvířat. Zejména maso jelenů a daňků, tedy druhů, které jsou nejčastěji chovány na farmách, by mělo vyžadovat pozornost nejenom spotřebitelů/konzumentů, ale i národních státních orgánů dbajících na zdraví a bezpečnost potravin. Maso těchto druhů bylo konzumováno lidmi před, ale i po počátku domestikace dnes konvenčních hospodářských zvířat, a tím člověk byl a je na jeho trávení evolučně vybaven. Je známo, že díky minimu tuku a jeho příznivému složení vyhovuje nejpřísnějším nárokům na výživu a jeho konzumací snižujeme možnost kardiovaskulárních a mozkových příhod. Osvěta zdravotních aspektů a podpora produkce by tak měla být zájmem ministerstev zdravotnictví a zemědělství především v zemích, kde prevalence onemocnění z nesprávných stravovacích návyků a obezity vzrůstá. Mezi tyto země bohužel patří i Česká republika. Když k tomu připočteme i příznivý a vědeckými studiemi prokázaný vliv na správný vývoj dětského mozku, tak pouhé uveřejnění může ovlivnit rozhodování rodičů při výběru masa. To není jediným příznivým aspektem pro farmové chovy jelenovitých. Nejenom v ČR, ale i dalších zemích se plně nevyužívají příznivého vlivu jelenovitých na travní porosty včetně horských, ale i nevyužitých ploch trvalých travních porostů pro extenzivní chovy odolných přežvýkavců k produkci i přesto, že některé země jako Velká Británie a Německo dováží více masa jelenovitých z Nového Zélandu než sami vyprodukují. Tento paradox je dán určitým evropským konzervatismem konvenčního zemědělství a neochotou k novým trendům. Nám nezbývá nic jiného, než tyto dobré důvody prosazovat na základě pozitivních příkladů z praxe, jako jsou u nás v posledních letech dva finalisté soutěže Farma roku ASZ, a také působením na odbornou veřejnost výsledky nezávislých vědeckých studií a jejich aplikací v praxi.

AFCHJ si velmi cení členství v ASZ a věří, že sedláckému stavu mohou jelenovití nabídnout dobrý doplněk k jejich úspěšnému a život naplňujícímu podnikání.

S úctou a respektem ke všemu živému

Ing. Radim Kotrba, Ph.D., prezident FEDFA a Ing. Václav Pařízek, prezident AFCHJ