Například vpřípadě biolihu. Vzásadě správná myšlenka zvýšení produkce biolihu vČR vrámci dodržení mezinárodních závazků ČR je zatím prezentována tak, že jako surovina na tyto účely bude vhodné obilí a jako zpracovatelské závody několik velkých lihovarů, pro které se vsoučasné době hledají vhodné lokality. Skutečnost je však taková, že obilí je nejméně vhodnou, vzásadě nekonkurenceschopnou plodinou, velké lihovary znamenají velké vstupní investice a vzásadě popírají jeden ze žádoucích efektů produkce obnovitelných zdrojů, a to hledisko ekologické. Stejně tak mlžno je vpřípadě řepky a bionafty. Dosavadní systém bude změněn, a to nejpozději od sklizně 2005. MEŘO se bude ze zákona vpodílu patrně tří procent přimíchat do nafty plošně, systém nebude živen dosavadními dotacemi, ale odbyt zemědělské suroviny by měl být zajištěn. Tři procenta MEŘO vnaftě vpraxi znamenají totiž produkci 150000 MEŘO ročně, čili asi 450000 tun řepky ze zhruba 150000 hektarů. Současné kapacity produkce MEŘO jsou přibližně na úrovni 100000 tun ročně, další kapacity se ale aktuálně plánují a navíc MEŘO budou potřebovat i okolní státy, které také musí zvyšovat podíly obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energií.

Málokdo přitom ví, že od příštího roku začíná EU produkci energetických bylin systémově dotačně podporovat, a to prostřednictvím takzvaného „Uhlíkového kreditu“ (UK), což je vpraxi platba 45 eur na hektar. Protože má však UK charakter přímých plateb, je možné, že zemědělci vnově přistupujících zemí budou mít nárok jen na adekvátní část této podpory o tom se však bude ještě jednat. Každopádně, kdo bude zařazen dosystému pěstování energetických plodin, může očekávat kromě klasického zpeněžení rostlinné produkce ještě nějaký bonus navíc. Produkce obnovitelných zdrojů energie nicméně bude zejména o konkurenceschopnosti. Ztohoto pohledu se jeví jako velmi dobrý zdroj pro bioetanol sláma nebo dřevní štěpky, přičemž zpracovatelskou technologií je tlaková hydrolýza tak lze získat litr bioetanolu za 7 korun a navíc odbyt pro vedlejší produkty. První jednotka pracující na tomto principu se již staví vPanenském Týnci u Loun. Stranou pozornosti by neměly zůstat ale ani jiné plodiny například šťovík Uteuša. Tato bylina je odolná vůči vymrzání, nemá specifické nároky na stanoviště a kjejímu pěstování stačí běžně dostupná zemědělská technika. Životnost plantáže šťovíku Uteuša může být až 20 let, výnos až 20 tun zhektaru. Také vtomto případě je optimální technologií tlaková hydrolýza.

Petr Havel

Zdroj: ASZ ČR