Vzhledem k tomu, že v ČR je několik milionů drobných vlastníků půdy, je téměř nepochopitelné, že ministerstvo, které má nakládání s půdou ve své gesci, dosud nevyšlo takovým vlastníkům vstříc. Ti jsou totiž, i díky velmi nízkému právnímu povědomí, které ve společnosti vypěstoval předlistopadový režim, ve velmi složité situaci a často tak akceptují návrhy druhé strany – nájemce, který se v příslušné problematice orientuje nesrovnatelně lépe. Výsledkem jsou buď ekonomicky velmi nevýhodné, nebo nevypověditelné smlouvy, případně kombinace obou těchto faktorů. Vlastníci tak přicházejí o nezanedbatelné částky za pronájem svého majetku, přičemž za roky existence současného stavu musí jít odhadem o mnoho miliard korun – i při stávajících velmi nízkých cenách nájmů pozemků v ČR.
Nejen vlastníci ale přicházejí o majetek – zmiňovaná neexistence právního, ale i environmentálního povědomí laické české veřejnosti ústí do stavu, kdy se nájemce nestará o půdu s péčí řádného hospodáře a v krajině tak například zvyšuje rizika eroze, která podporuje buď intenzitu povodní, nebo naopak přílišného sucha. Ztráty z takového stavu má pak jak vlastník, tak zemědělec, ale i společnost, neboť povodněmi je obvykle zničen nebo velmi poškozen státní, obecní i soukromý majetek jiných vlastníků. Z české krajiny podle statistik mizí i díky nesprávnému hospodaření ročně přes 20 milionů tun zeminy v účetní hodnotě téměř 4,5 miliardy korun. Jen z jednoho hektaru pole může za rok voda odplavit až 10 tun zeminy. To vše je majetek, o který vlastníci pozemků kromě toho, že inkasují jedno z nejnižších nájemných v zemích EU a bez toho, aniž by o tom věděli, také přicházejí. Zajímat by to mělo i ministerstvo zemědělství – úbytek svrchní části zeminy a pokles počtu v ní žijících organismů podstatně snižuje úrodnost půdy a je tak důvodem k nižším hektarovým výnosům a zhoršování konkurenceschopnosti zemědělců, kteří na ní hospodaří. To na jednu stranu generuje požadavky zemědělců na vyšší dotační podporu, na straně druhé je důvodem k tvrzení, že není možno vlastníkům platit vyšší nájmy. Obdobná situace je také u lesních pozemků, na kterých řada myslivecká sdružení hospodaří tak, že je na mnoha místech v ČR, víceméně na celé ploše území ČR, nadměrně přemnožená zejména černá zvěř, která pak způsobuje škody zemědělcům, ale i lesníkům a opět i na dalším soukromém majetku.
Za tohoto stavu je klíčové, aby vlastníci pozemků znali alespoň základní informace o zásadách zemědělského a lesnického hospodaření, které může zhodnotit, nebo znehodnotit jejich majetek. Stejně tak je ale nutné, aby se nájemní smlouvy uzavíraly jako vyvážený obchodní vztah mezi vlastníkem a nájemcem, a zejména, aby měl vlastník šanci smlouvy za určitých podmínek vypovídat, právě z důvodu ohrožování hodnoty svého majetku. Celková osvěta vlastníků musí mít ale také linii vedoucí k zodpovědnosti vlastníků za majetek, který není nijak obhospodařován. Vzhledem k tomu, že pozemky představují vždy jen část širšího celku – krajiny, mohou neobhospodařovaná území představovat riziko pro pozemky sousední, například formou nekontrolovatelného šíření invazních rostlin, kterým dává neustále se snižující biodiverzita krajiny stále širší prostor pro expanzi. Za taková rizika musí nést primárně odpovědnost vlastník pozemků obdobně, jako má řidič automobilu zodpovědnost za takový technický stav vozidla, kterým neohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Zodpovědnost může vlastník samozřejmě přenést na nájemce, musí se tak ale stát prostřednictvím správných a právních formulací v nájemních smlouvách.
To, že nebyla po řadu let ze strany ministerstva zemědělství vůle základní manuál pro vlastníky vydat, zcela evidentně poškodilo jak stav naší krajiny, tak důvěru společnosti v obecnou podnikatelskou spravedlnost. Je proto dobrou, ba vynikající zprávou, že potřebný manuál vzniká. Byť to zřejmě nebude žádný mediální hit, je třeba říci, že je takový krok v mnohém o hodně zásadnější a systémovější, než leckteré dotační zemědělské tituly či aktivity v rámci rozvoje venkova. Kdyby tak stávající ministr zemědělství Petr Bendl spolu s vedením Asociace soukromého zemědělství ČR neudělali za své současné období ve funkcích vůbec nic jiného, než je příprava a faktická realizace bezpodmínečně nutné osvěty drobných vlastníků, nebylo by to zas tak málo.
Důležité nyní bude, jak se bude dál s vlastníky a jejich osvětou pracovat. Pouhým vydáním brožurky totiž práce nekončí. Je to ale základ, na kterém lze dále stavět a kultivovat tak neprávní a ne zcela spravedlivé prostředí, které je právě v oblasti nakládání s půdou a péče o ní čtvrt století po transformaci společnosti stále tristní.
Petr Havel
