Svatohubertská troubená mše ve Štěticích

Sdílejte článek
Svatohubertská troubená mše ve Štěticích

Člen ASZ Strakonice Stanislav Toman nechal před třemi lety za svým statkem ve Štěticích postavit malou kamennou kapličku zasvěcenou svatému Hubertovi a zároveň založil tradici každoročních červnových Svatohubertských slavností. Ta letošní se konala v pátek 28. června a zúčastnilo se jí na 120 lidí.

„Jednak se domnívám se, že zemědělství a myslivost má k sobě velice blízko a jeden obor bez druhého a ve vzájemném souznění nemůže fungovat. Jednak jsem velice konzervativně laděný člověk a proto se snažím svým jednáním a veškerou činností (ať už  profesně anebo pouze zájmově) ovlivňovat své okolí. I z těchto důvodů jsme s manželkou v roce 2010 nechali postavit za plotem v sadu za humny (aby byla přístupná volné veřejnosti) malou kamennou kapličku, zasvěcenou patronu české myslivosti - svatému Hubertovi, která byla 3. června 2011 vysvěcena. V průběhu její stavby jsme si slíbili, že každý rok v červnu zde oslavíme měsíc myslivosti,“ říká Stanislav Toman a dodává: „Jak jsem již řekl – zemědělství a myslivost k sobě odedávna patřily. Bez pozemků nemůže být honitba a bez myslivců, kteří rozumně udržují stavy zvěře, by zvěř páchala obrovské škody. Prostě se potřebujeme navzájem. Dělal jsem léta mysliveckého hospodáře a vždy jsem dbal na to, aby se tyto dvě skupiny lidí uznávaly a vzájemně si neškodily.“

V pátek 28. června se tedy u kapličky ve Štěticích uskutečnila, za účasti 120 návštěvníků, Svatohubertská troubená mše. Vystoupili trubači ze spolku Pootavských trubačů, mladý kněz, který mši vedl, děkoval za právě uplynulý zemědělský a myslivecký půlrok a prosil za úspěšnou sklizeň a založení nové úrody na podzim.

„Myslím si, že český sedlák  vždy žil ve víře a v pokoře k Bohu. Žilo tak mnoho a mnoho generací před námi a bylo to tak správné. Ten, kdo se projde po poli jen tak pěšky, kdo si vezme do ruky kus země (své země), kdo si ji nechá jen tak protékat mezi prsty a přivoní k ní, kdo se při západu slunce posadí anebo opře o svůj strom na kraji svého lesa a zaposlouchá se do večerního zpěvu kosů, ze vsi uslyší štěkot psů a kejhání husí, tak ten přece nemůže věřit, že je všechno jenom tak. A i kdyby bylo, tak je to krása a za krásu je třeba děkovat. No a my jsme děkovali tento pátek a příští rok budeme zase,“ vysvětluje Stanislav Toman.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ

Přečteno: 722x