„V první řadě je třeba si uvědomit, že církevní restituce se netýkají jednoho, ale více než tří tisíc právnických subjektů. A dále také, že jejich smyslem není hromadění majetku církve. Ten je buď zdrojem příjmů pro nevýdělečnou činnost v podobě sociální pomoci, má provozní charakter, či se jedná o velmi rozsáhlé kulturní dědictví,“ informoval na úvod generální sekretář České biskupské konference monsignor Tomáš Holub.
„Církevní restituce nejsou zdaleka jen zcela reálnou šancí pro zemědělce, jejich dopad bude mnohem širší,“ uvedl agrární analytik Petr Havel a specifikoval: „Existence dalšího subjektu v podobě církve bude znamenat nejen vítané omezení monopolu Lesů ČR, ale zvýší se i podíl podnikajících skupin v zemědělství - kromě dosavadních fyzických a právnických subjektů bude ve hře další instituce. Navíc nové spektrum vlastníků povede k rozhýbání trhu s půdou, ke zreálnění její ceny, z čehož nemusí nutně profitovat pouze vlastníci, ale i zemědělci. 
Správa církevního majetku s sebou nese samozřejmě i tolik vítané zvýšení zaměstnanosti na venkově – dle dostupných informací jde už v současné době o více než tisíc míst.“
V otázce správy budoucího majetku má církev víceméně jasno. Zatímco cílem lesního hospodářství bude v budoucnu centralizace na úrovni diecézí, kterých působí v České republice osm, naprosto jiná situace je v případě zemědělské půdy. Církev se historicky vždy snažila, aby půda nebyla v rukou jednoho vlastníka a preferovala dlouhodobý šetrný charakter hospodaření. Situace ve vztahu k půdě není jiná ani dnes, proto by pozemky k pronájmu ráda nabídla soukromým zemědělcům. „Soukromí zemědělci jsou pro nás tím pravým partnerem do budoucna. Nejen díky podobnému osudu, ale zejména pro způsob jejich hospodaření předcházející znehodnocování a drancování půdy budou těmi, do jejichž rukou ji v budoucnu rádi svěříme,“ řekl Holub.
Argument proti, který zazněl nejen ve středeční diskusi, ale plní i jiná diskusní fóra, tedy že církev nemá se správou majetku žádné zkušenosti, vyzněl poněkud naprázdno. Církev má na úrovní diecézí velmi dobrý přehled a také pečlivě vypracovaný plán strategie na období zhruba třiceti let. Jednotlivé diecéze mají zprůhledněná hospodaření, navíc existuje analytická skupina tří lidí, kteří provádějí podrobné kontroly.
„Nejlepšími hospodáři byly vždy šlechtické rody a církve. I v dnešní době stačí vyjet do Rakouska či Bavorska a navštívit církví mnoho let spravovaná hospodářství, která jsou pro místní obyvatele zárukou stability,“ informoval jeden z diskutujících.
Kdy se řešení správy navráceného majetku začne církve týkat prakticky, lze při zdlouhavých průtazích spojených s vydáváním restitucí odhadnout jen stěží. Ty by se měly týkat 43 134 pozemků a 223 staveb. Z téměř dvoutisícovky výzev, které církev doposud zaslala Státnímu pozemkovému úřadu, jich byla prozatím vyřízena pouhá hrstka (jde o 144 pozemků a čtyři stavby). Každopádně má církev v úmyslu začít řešit například nové pronájmy pozemků zhruba v časovém rozmezí tří až čtyř let po jejich vydání.
Téma církevních restitucí bylo hlavní a také hojně navštívenou diskusí v rámci třetího ročníku Life Sciences Film Festivalu, během něhož se tento týden široké veřejnosti představilo 120 dokumentů, cestopisů a reportáží se zemědělskou a přírodovědnou tématikou. Jedním z nich byl i film o rodinných farmách nominovaných v soutěži Farma roku 2012, který zde prezentovala Asociace soukromého zemědělství ČR. Ta je zároveň partnerem celé akce a její zástupci nechyběli ani na středečním slavnostním vyhlášení vítězných snímků spojeném s předáváním cen.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ
