Přišla však doba méně úsměvná a rodiče byli nuceni odevzdat půdu, zvířata i na tu dobu moderní mechanizaci do JZD. Když otec pana Lence po revoluci požádal o navrácení tohoto majetku, nebylo mu vyhověno. A to s odůvodněním, že ze smlouvy, kterou v padesátých letech s JZD podepsal, plyne, že majetek prodal dobrovolně, proto se jedná o majetek družstva. Rodina Lencových se v devadesátých letech s JZD několikrát soudila, ovšem bez výsledku. Jiří Lenc však v sobě sedlácké geny nezapře. Dnes, v důchodu, vlastní 22,5 ha půdy (většinou pastvin) a chová 45 bahnic plemene Oxford Down.

Při jízdě na jeho pastviny míjíme spousty polí a někdy to není moc hezký pohled. „Eroze půdy tu všechny soukromé zemědělce velmi trápí a jakákoliv opatření nemají valný smysl. Čtyřicet let socialistického zemědělství se na půdě neblaze podepsalo, následky nešetrného družstevního hospodaření tu pociťujeme všichni dodnes“, stěžuje si Jiří Lenc.

„Věřte, že i díky minulosti naší rodiny dokážu velice ocenit vše, co se Asociace soukromého zemědělství snaží pro nás, sedláky, dělat. To, čeho pár lidí ve vedení Asociace ve prospěch sedláků dosáhlo, je ohromný úspěch. Moc bych si přál, aby zastřešení v ní nacházelo čím dál více soukromých zemědělců a aby se o její záslužné činnosti vědělo mezi širokou veřejností“, vyznává se pan Lenc.   

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ