Hned po revoluci dal Stanislav Toman výpověď v JZD Pivkovice, kde pracoval jako zootechnik, a zatoužil po soukromém hospodaření. V roce 1991 založil se svým bratrem, manželkou a švagrovou konsorcium a začali hospodařit jednak na statku v Mladějovicích, navíc si pronajali statek v nedalekém Sedlišti. Bydlet ale s manželkou nadále zůstali v Bavorově.
Postupně si pronajali 650 ha půdy, většinu orné, a pěstovali na ní zejména pšenici, řepku, oves a brambory. Zakoupili si i moderní zemědělskou techniku, celkem pět traktorů, a pořídili masný skot. Do hospodaření během let zapojil každý z nich své dva syny. Před nedávnem si Stanislav Toman splnil i svůj sen o bydlení na statku. Po třiceti letech opustili s manželkou Bavorov a nastěhovali se do zakoupeného statku ve Štěticích. Nedlouho poté také došlo k rozdělení konsorcia, nicméně pan Toman svým synům při práci stále vypomáhá.
Stanislav Toman je tělem i duší nejen sedlákem, ale i chovatelem, zejména holubů. A ne ledajakých – nad střechou jeho statku ve Štěticích
poletují hlavně holubi českých národních plemen – čeští staváci, rakovničtí kotrláci, prácheňští káníci, hezky na volno, žádné voliéry, zkrátka radost pohledět. Je také náruživým myslivcem. Po přestěhování se do Štětic našel mezi místními myslivci mnoho přátel. K nim patří i Luboš Profant, který na přání pana Tomana postavil z kamene veřejně přístupnou kapličku zasvěcenou patronovi myslivců svatému Hubertovi, a to za dvorem jeho hospodářství.
A v neposlední řadě se mu v roce 2011 podařila záslužná věc. Po téměř 60 letech obnovil tradici Selských jízd Jana Žižky z Trocnova, kterou v roce 1927 založil jeho pradědeček František Toman z Mladějovic. Ta však byla po heydrichiádě zrušena. K první veřejné jízdě došlo 1. října 2011 ve Štěkni.
„Co mě opravdu mrzí, je zkreslený pohled na zemědělce. Jsme vnímáni jako věční stěžovatelé na vše. Už o nás koluje i vtip: Víte, kdo je největší nepřítel zemědělců? Jaro, léto, podzim a zima. Sedláci jsou ale svobodní lidé stojící si za svým rozhodnutím, proto není důvod si na něco nebo někoho stěžovat. Nechceme žádné držení za ruku od státu, ani ji s prosbou nenatahujeme. Naopak se staráme o krajinu, která nám byla svěřena našimi předky, a chceme ji udržet v co nejlepším stavu, abychom ji předali další selské generaci. Krajina je náš domov, žijeme v ní, rodíme a vychováváme své děti, milujeme ji, ale před jejími zákony máme i pokorný respekt. Tímto nepsaným zákonem se naprosto automaticky řídili již naši dědové, nikdo jim ho legislativně nenutil. Správný český sedlák své pole zná a ví, kde je třeba přitlačit, kde ubrat. Ví, co je eroze půdy i bez státních úředníků. Ví, že ornice se neudělá za rok či dva a že pokud někde něco „ošulí“, třikrát se mu to vymstí. Je mi jasné, že jsme spoutáni evropskou byrokracií, ale často naši úředníci vymýšlí zákony a nařízení nad rámec EU, což považuji za nejhorší. Nejen proto jsem velmi hrdý na naši sedláckou organizaci a u neorganizovaných sedláků jí stále propaguji“, uzavírá Stanislav Toman naši návštěvu. Věříte, že jsem strakonický region opouštěla jen velmi nerada?
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ