Václav Koutný pracoval v JZD Senice na Hané jako zootechnik, soukromě hospodařit začal v roce 1992 s deseti hektary. Nejprve se zaměřil více na živočišnou výrobu, konkrétně na chov prasat a mléčného skotu. S ubývajícím zájmem o koupi selat, přibývajícími hektary a rozšířením podnikatelských aktivit však od živočišné výroby postupně opouštěl, v roce 1997 s ní skončil úplně. Kromě nákupu a pronájmu orné půdy (dnes má celkem 150 hektarů, z nichž 36 je vlastních) a rostlinné výroby (v současnosti pěstuje na 20 ha pšenici, 94 ha sladovnický ječmen, 6 ha řepku a 30 ha mák) se zaměřil hned zkraje devadesátých let na nákladní autodopravu a dovoz starších zemědělských strojů ze sousedního Německa. Nákladními automobily Liaz svážel obilí a cukrovku, staršími zemědělskými stroji pak zásobil všechny sedláky v okolí, kteří v té době začali soukromě hospodařit a neměli dostatek finančních prostředků na nákup nové techniky. Přitom je blíže poznával, získával k nim vztah, vzájemně si radili, vyměňovali zkušenosti a podporovali se. Již tehdy tak vznikaly základy dnešní skvěle fungující regionální organizace. K těmto podnikatelským aktivitám přidal Václav Koutný ještě další služby pro zemědělce – setí, sklizeň a udržování travních porostů. Poslední jmenovaná činnost je zejména v poslední době hojně vyhledávána i obecními úřady. V současnosti má pan Koutný jednoho stálého zaměstnance, dle potřeby v průběhu roku vždy několik brigádníků a ruce k dílu přikládají i ostatní členové rodiny. Otec, manželka i synové. Těch si Koutní za třiadvacet let společného života stihli pořídit celkem pět, nejmladší jsou šestiletá dvojčata, takže strach o to, kdo bude v nastoupené cestě pokračovat, mít jistě nemusí.
Kromě svého hospodářství věnuje pan Koutný ještě spoustu času a energie fungování regionální ASZ. Zajímá se o veškeré dění v zemědělství v rámci ČR i EU a jednotlivým členům, jejichž hospodářství dobře zná, pak dokáže poradit. Dbá na to, aby se členské schůze konaly pravidelně každé druhé úterý, aby se vztahy mezi členy upevňovaly. „Dobře vím, kolik úsilí stálo místní sedláky, aby za uplynulých dvacet let dokázali obnovit svá hospodářství. Nechybí jim chuť do práce, chuť riskovat, nebrání se nejrůznějším doplňkovým podnikatelským aktivitám, které jsou většinou ku prospěchu obcí, v nichž žijí a hospodaří. Vytváří tak i pracovní pozice pro místní občany, pečlivě dbají na údržbu okolní krajiny. O to více mě pak mrzí názory veřejnosti ve stylu – „sedláci jsou vidláci“. Myslím, že to tak nikdy nebylo a není. Troufám si tvrdit, že málokterý z hlasatelů tohoto názoru by dokázal ustát všechny komplikace, byrokratické překážky a nikdy nekončící dřinu spojenou se soukromým hospodařením,“ zlobí se Václav Koutný. Své názory se nebojí prezentovat, v rámci olomouckého regionu se na něj proto neváhají obracet i zástupci médií ve chvílích, kdy je na programu dne nějaké žhavé zemědělské téma. Tak tomu bylo například i v době naší návštěvy tohoto regionu, kdy probíhala blokáda silnic zemědělskou technikou na protest proti zrušení tzv. zelené nafty.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ