V současnosti pěstuje na sedmi hektarech zejména rybíz, jablka a hrušky, na třech hektarech má ovocnou školku a na dvou podnože ovocných dřevin. Dvakrát týdně otevírá svou farmu veřejnosti a v rámci prodeje ze dvora nabízí jabloně, hrušně, višně, třešně, meruňky, slivoně a keříky rybízu či angreštu. Také jablka a hrušky a výtečnou specialitu svého syna – jablečný a jablečno-rybízový mošt ve skleněných lahvích.

Syn Ondřej se totiž specializuje na zpracování ovoce v moderně vybavené moštárně přímo na farmě. Své mošty kromě prodeje ze dvora nabízí na farmářských trzích v okolí, v prodejnách Český grunt a dalších asi patnácti prodejnách zdravé výživy.

„Svou práci mám rád a jsem pyšný na to, co jsme se synem za poslední roky vybudovali, ale štvou mě zbytečné překážky, které musí malý český sedlák (dle mě naprosto zbytečně) překonávat. Jako první uvedu například sdružení SISPO (Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce). Pro menšího podnikatele je členství v něm nemyslitelné. Jde o účelové sdružení velkých producentů s podmínkami pro nás absolutně nesplnitelnými. Druhým příkladem jsou nepříjemné tahanice s velkými podniky v případě způsobení škody z jejich strany. Před pěti lety se mi stalo, že místní zemědělské družstvo při postřiku svého pole Roundupem zasáhlo i třetinu mé školky a spálilo ji. Došlo ke zničení kořenových špiček, stromy nerostou a nerodí, pro mě to znamenalo obrovskou škodu. Družstvo svou vinu, za značné podpory úředníků z krajské SRS, neuznalo, tak jsem se musel bránit soudní cestou. Spor trval pět let, vzal mi mnoho energie a iluzí, ale jsem rád, že dopadl v můj prospěch. Ne kvůli finanční náhradě, která stejně pokryla asi jen pětinu škody, ale z principu. Šlo mi o to dokázat, že i sedlák má svá práva,“ vysvětluje Oldřich Špunda.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ