Basařovi aneb Komu v Prosečném nevoní sedlačina?

Sdílejte článek
Basařovi aneb Komu v Prosečném nevoní sedlačina?

V zemědělsko-rekreační obci nedaleko Hostinného sídlí farma rodiny Basařových. V původním statku začal hospodařit dědeček dnešních mladých hospodářů, tří bratrů Basařových.

  

Pocházel z Dřínova na Mělnicku, na statku v Prosečném se se svou rodinou usadil po druhé světové válce po odsunu sudetských Němců z této oblasti. Hospodařit mu bylo dovoleno pouhých sedm let, v započaté tradici mohl pokračovat až po dlouhých čtyřiceti letech jeho syn s manželkou. Těm se podařilo nejprve pronajmout, později odkoupit budovu bývalého státního statku v těsném sousedství původního hospodářství. Kravín zrekonstruovali, vybavili dojírnu a několik let chovali 60 holštýnek s téměř nejvyšší užitkovostí v okrese. Devastace kukuřičných porostů způsobená zvěří, kolísání výkupních cen mléka a koneckonců i každodenní brzké vstávání vedly hospodáře a jejich syny k nelehkému rozhodnutí celé mléčné stádo prodat.

Basařovi aneb Komu v Prosečném nevoní sedlačina?

Místo něj ihned nakoupili stádo březích masných krav plemene Aberdeen Angus. V současnosti naleznete na farmě a okolních pastvinách zhruba dvě stovky masného skotu převážně tohoto plemene. Krávy s telaty a jalovicemi pobývají od jara do podzimu na pastvinách, zimní období tráví ve stáji. Býčci odchovaní na pastvě jsou na podzim odstaveni a dokrmováni až do jatečné váhy. Minimálně jeden býček týdně putuje na jatka do Vrchlabí a odtud do místního řeznictví. Do budoucna uvažují Basařovi o dodávání kvalitního hovězího masa do restaurací a penzionů, kterých je v okolí přehršle, a prodeji vakuovaného masa lidem v okolí, třeba i formou „bedýnkové“ metody.

Provozu farmy, kam mimo jiné spadá i obhospodařování 520 ha zemědělské půdy (z toho asi 300 ha luk a pastvin a 220 ha orné půdy), se nyní věnují bratři Jan, Jiří a Ondřej, kteří před dvěma lety založili společnost s ručením omezeným. Spoustu práce stále zastane i jejich otec, živočišnou výrobu a práci v dílně mají na starosti dva zaměstnanci. Nejstarší z bratrů – Jan – má, vzhledem ke svým znalostem a zkušenostem plynoucím z funkcí předsedy ASZ Trutnov a člena předsednictva ASZ, na starosti, také se svou matkou, veškerou administrativu související s provozem farmy. „Všichni sedláci mi jistě dají za pravdu, že přebujelá byrokracie je naším největším společným bolem. Není to jen fráze, nýbrž nepříjemná realita. Mnohdy mě při vyplňování nejrůznějších výkazů a žádostí pozoruje babička, kroutí hlavou a říká: „Hochu, hochu, to je horší než za Hitlera,“ usmívá se s trochou trpkosti Jan Basař.

Basařovi aneb Komu v Prosečném nevoní sedlačina?

V roce 2007 se Basařovi rozhodli pro výstavbu bioplynové stanice. Téměř rok trvalo vyřízení všech náležitostí. Jan Basař přiznává, že byly okamžiky, kdy měl chuť vše vzdát. „Na stavebním úřadě jsem byl téměř živým inventářem,“ vzpomíná. Samotná stavba probíhala od června roku 2008, po půl roce - v prosinci byl provoz BPS zahájen. Kdo tvrdí, že bez pěstování velkého množství kukuřice nelze bioplynovou stanici provozovat, nechť se zajede přesvědčit o opaku do podhorské obce Prosečné. „Záleží na výběru technologie. Věděli jsme, že vzhledem k místním podhorským podmínkám nemůže být základem substrátu kukuřičná siláž. Tvoří jej tedy denně 7 tun travní senáže, 3 tuny hnoje a 3 tuny GPS,“ vysvětluje Jan Basař.

Na stavbu bioplynové stanice využili Basařovi úvěr ve výši 30 milionů Kč, dotace z Programu rozvoje venkova činila 12 milionů Kč. Stanice o výkonu 250 kW vyrábí elektrickou energii, teplo je využíváno na vytápění zázemí farmy, dílen, obytných domů a penzionu. Po necelých dvou letech jejího provozu začali Basařovi uvažovat, z důvodu bezproblémového provozu a mnohem nižší potřeby krmiv u stávajících 250 kW, než bylo v původním projektu plánováno, o navýšení výkonu na 500 kW. To obnáší přidání jedné kogenerační jednotky do stávající strojovny, usazení trafostanice o rozměrech 3 x 5 metrů před strojovnu a zakopání kabelů, které propojí motor, trafostanici a stávající sloup elektrického vedení. Chtěli vystavět skleníky, které by byly celoročně vytápěné odpadním teplem z druhé kogenerační jednotky, a pěstovat v nich bio zeleninu. Kromě zásobení širokého okolí kvalitní čerstvou zeleninou by tento krok přinesl pracovní uplatnění několika lidem přímo z vesnice či blízkého okolí. V regionu s vysokou nezaměstnaností, jakým Trutnovsko bezpochyby je, skvělé řešení řeknete si. Podobný názor ovšem nesdílí místní obecní zastupitelstvo, které již několikrát projednávanou žádost Basařových neschválilo. Ani poté, kdy Basařovi na jeho žádost na vlastní náklady (127.000 Kč) vyasfaltovali komunikaci vedoucí k BPS. Ani poté, kdy změnili investora rozšíření stanice z brněnské firmy na svou firmu, aby odvod daní zůstal v obci. Dokonce ani poté, kdy byli ochotni po rozšíření BPS začít obci ročně přispívat částkou 50.000 Kč na opravu cest a komunikací, pro mateřskou školu, TJ Sokol a Sbor dobrovolných hasičů. Poslední odpovědí obce na Basařovic žádost je červencová instalace dopravního značení omezujícího vjezd na most o tonáži 37 t na 12,5 t. Netřeba asi podotýkat, že most se nachází na jediné přístupové cestě k většině obhospodařovaných pozemků. Komu v obci nevoní sedlačina? Že by vášnivým golfistům, členům klubu sídlícího v sousedství farmy? Až jednou naši republiku pohltí golfová hřiště, bude už na leccos pozdě…

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ 

Přečteno: 329x