„Dodnes ovšem nedošlo k vyplacení našich finančních nároků z místního družstva. Tato křivda způsobená při transformaci českého zemědělství nás samozřejmě stále velice pálí. Jak daleko jsme s naším podnikáním mohli být, mít tyto prostředky k dispozici,“ stěžují si zcela oprávněně s hořkostí v hlase otec i syn Vlachovi na známý bol mnoha sedláků.

Jelikož se rozhodli jít cestou bez půjček a větších dotací, dopracovávali se k dnešním dvaceti kusům holštýnského skotu, 50 hektarům půdy a moderní zemědělské technice jen pozvolna. Stejně jako sousednímu sedlákovi Milanu Horákovi jim příliš nepomohl krach trutnovské a liberecké mlékárny. Dnes proto nedají dopustit na solidní jednání královéhradeckého VIAMILKU CZ.

Vítězslav a Jana Vlachovi, oba absolventi střední zemědělské školy, mají sedlačinu v krvi a žádné práce se nebojí. Jana má na starosti hlavně živočišnou výrobu, Vítězslav se věnuje zejména pěstování ozimé pšenice, jarního ječmene, ovsa a kukuřice na dvaceti hektarech orné půdy. Okolním farmářům ještě poskytuje služby s nově pořízeným lisem. Největší starosti mu však dělají škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách. V trutnovském regionu jde, jak zjišťuji, o problém číslo jedna. „Škody způsobené zvěří na našich plodinách jdou za poslední roky do závratných částek. Přiznám se ale, že na jejich vymáhání nemám čas, energii a koneckonců ani chuť. Také to považuji za úplně krajní řešení. Určitou šanci vidím v novelizaci stávající mysliveckého zákona, ale jak tak situaci sleduji, pochybuji, že k tomuto kroku vůbec dojde. Myslivecká lobby je nezdolná,“ krčí rameny mladý sedlák.

Že by však téměř dvousetletá historie havlovického statku nepokračovala, strach nemám. Z mladší patnáctileté sestry sourozenců Vlachových se stala čerstvá studentka střední veterinární školy a už se těší, až začne nabyté zkušenosti uplatňovat na rodinné farmě. Taktéž čtyřletý syn mladého hospodáře se má čile k světu. Tak hodně štěstí, Vlachovi!

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ