Životní osudy členů Asociace a zejména neskutečná příkoří, která se jejich předkům děla v padesátých letech minulého století, nemohou nechat netečným ani nikoho. Vždy mě na mých cestách po farmách jednotlivých členů překvapí nové a nové příběhy z této doby, které si nechci nechat jen pro sebe.
Své si při kolektivizaci „užila“ i maminka pana Rosy, která se po smrti svého muže v roce 1951 sama starala o tři děti ve věku 4, 6 a 8 let. Kromě toho zvládala i celé hospodářství s 13 kusy hovězího dobytka, pěti kravami s vysokou užitkovostí a jedním párem koní. Pod nátlakem vstoupila, jako jedna z posledních, roku 1959 do družstva. To pak na jejím pozemku vystavělo moderní socialistický kravín. Jejímu synovi, Jaroslavu Rosovi, představiteli šesté generace hospodařící na batňovickém statku, bylo po absolvování dvou výučních listů znemožněno další studium. Maturitu na střední zemědělské školy si tedy později dodělával dálkově.
V devadesátých letech převzal restituční podíly od 24 vlastníků a během osmi let je v plné výši vyplatil. Za dobu družstevního hospodaření zdevastovaný kravín na rodinném pozemku mu konečně začal říkat pane. Po nutné rekonstrukci a přestavbě stájí zde začal chovat prasata a vykrmovat býky. V menším množství chová prasata i skot dodnes, doplnil je i o ovce, koně a drůbež. Kromě toho obhospodařuje 110 hektarů pastvin, luk i orné půdy. V roce 2006 ho však napadlo dát své farmě nový rozměr a část budovy přestavěl na chráněnou dílnu. „Při likvidaci textilní továrny v Úpici jsem nakoupil šicí stroje a rozhodl se směřovat činnost chráněné dílny na výrobu pracovních oděvů a ochranných pomůcek. V současné době je v rámci chráněné dílny na mé farmě zaměstnáno 53 lidí s částečnou nebo plnou invaliditou,“ vysvětluje pan Rosa. Většina se věnuje šití. Kromě pracovních oděvů dodávaných na zakázku velkým firmám či prodávaným v obchodě přímo na farmě začal Jaroslav Rosa nově vyrábět i ložní prádlo pro jednoho z největších výrobců tohoto sortimentu u nás. Vše na velmi profesionální úrovni a na nových strojích. Ostatní zaměstnanci pracují v živočišné výrobě či mají na starosti stavební práce.
„Smyslem chráněné dílny je umožnit lidem s určitým hendikepem pracovat za podmínek, které se co nejvíce podobají běžnému zaměstnání (smlouva, mzda, dovolená). Podporovat jejich samostatnost a odpovědnost za dobře odvedenou práci. Pro mnohé z nich je to obrovská šance, jak začít znovu plnohodnotně žít, dodržovat určitý nutný denní režim. A věřte, že spousta z nich si této práce, obzvláště v našem regionu, velice váží,“ seznamuje nás se situací Jaroslav Rosa a pokračuje: „Úřad práce podporuje zaměstnávání osob se zdravotním postižením příspěvky na jednotlivá chráněná pracovní místa. Jejich výše se však počínaje 1. červencem letošního roku výrazně snížila, proto v tuto chvíli nemohu garantovat zachování stávajících pracovních míst i do budoucna.“
Podnikavého ducha nezdolného pana Rosy, který stále vymýšlí další a další navazující aktivity a srší nápady, však jen tak něco neudolá. Velkou oporou mu je i jeho žena Vlasta, dcera se zetěm a syn, kteří na farmě také hospodaří. Pane Roso, i během té krátké návštěvy jsem pochopila, že pro vás není žádná překážka dost vysoká. Tak vytrvejte!
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ