Pavel Pouba hospodaří se synem Jindřichem na malebném statku s bohatou historií. Na konci 19. století se sem přiženil jeho pradědeček a od té doby, vyjma téměř čtyřicetileté pauzy, kdy ho místní JZD využívalo jako kravín, se o něm hovoří jako o Poubovic statku. "Patříme do nevelké skupiny sedláků, s nimiž se JZD vyrovnalo rychle a navíc velice slušně. Už v roce 1988 si totiž družstvo postavilo zcela nový kravín ve Starém Plzenci, prostory našeho statku tak uvolnilo a hned rok poté podepsal předseda JZD s tatínkem vyrovnání," vzpomíná Pavel Pouba, který je velice rád, že otec ještě mohl na statku počátkem devadesátých let, po dlouhé době práce pro družstvo, soukromě hospodařit.
"Tymákov je, bohužel, pro sedláka zakleté místo. Dlouhodobě je zde špatná, velmi kamenitá půda. Zpočátku, když jsem ještě neměl potřebnou mechanizaci, jsem si na některé práce najímal sedláky poskytující služby. A další rok jsem vždy slyšel: Do Tymákova, na ty kameny, už nikdy!" vysvětluje hospodář a k tématu půdy dodává: "I proto považuji jednotnou platbu na plochu bez ohledu na bonitu půdy za poněkud nespravedlivou. Úrodnost zde a třeba na Hané se nedá absolutně srovnávat." Jednoduchá nebyla ani cesta k současným obhospodařovaným 120 ha většinou pronajatých polí. Hned na počátku devadesátých let si k navráceným 15 ha pronajal ještě 45, plány na další pronájem však zhatila pozemková úprava, která se táhla neskutečných šest let.
S pěstováním pšenice, ozimého ječmene, řepky a brambor na tymákovské půdě pomáhá panu Poubovi několik posledních let i jeho syn Jindřich, který prozatím dělí svůj čas mezi práci na statku a studium vysoké školy. Před dvěma lety využil Jindřich dotačního titulu Mladý začínající zemědělec k nákupu secího stroje, traktoru a vybudování skladu na obilí pro drobný prodej. V témže roce na něj otec převedl hospodářství v rámci Předčasného ukončení zemědělské činnosti. "Co víc si může sedlák přát, než aby rodinný statek vzkvétal i po další generace? Jednu dlouhou přestávku jsme tu v naší téměř stopadesátileté "poubovské" historii již měli, tak doufám, že byla na dlouho poslední," věří hospodář.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ