Pan Říhánek pracoval dlouhé roky jako traktorista v JZD Útušice. Z něj ale hned po revoluci odešel, zakoupil si vlastní starší traktor a společně se svými dvěma syny začal poskytovat zemědělské služby nejen sedlákům, ale i družstvům. V první polovině devadesátých let takto obhospodařovali celkem 740 hektarů orné půdy. Platební morálka některých družstev ale byla velmi špatná, navíc cítili silnou potřebu hospodařit na svém, proto se začali pídit po možnosti pořízení si zemědělské půdy. Vzhledem ale k jejím vysokým cenám se uchýlili k pronájmům. Stejně jako Jiří Hodan mi i pan Říhánek potvrdil, že jednání s vlastníky půdy v této době nebyla jednoduchá – důvěřovali mnohem více družstvům než soukromníkům. Pomohly jednoduché smlouvy s roční výpovědní lhůtou.
Postupně si Říhánkovi pronajali 600 ha půdy a začali jim citelně scházet skladovací prostory. Zakoupili si tedy část areálu bývalého JZD v Útušicích, ale budovy na jimi zakoupených pozemcích bývalého družstva šly do dražby, kde je přeplatila firma Dřevotrans. Trvalo několik let, než se jim podařilo s touto firmou dohodnout a budovy, sloužící jako skladovací prostory, od nich odkoupit. Během doby, kdy k budovám neměli přístup, byli nuceni z důvodu nedostatku prostor zakoupit pozemek s velkou skladovací halou po zkrachovalém JZD v nedalekém Koterově. Nyní využívají oba prostory, což jim poskytuje možnost počkat si na lepší výkupní ceny obilí. Pěstují ječmen, řepku, pšenici a oves tak, aby byl vždy zachován čtyřletý cyklus. V letošním roce zkusili i pěstování hrachu, ale při sklizni nebyli spokojeni, velice špatně se totiž seče.
„V dnešní době považuji za minimum k uživení sedláka a jeho rodiny v případě pouze rostlinné výroby obhospodařování 100 hektarů. Já i manželka pocházíme ze selských rodů, dobře si vzpomínám, jak můj děda říkával, že ve 20. letech minulého století byly za metrák pšenice dvě košile. Vidíte a dnes máte jednu košili za dva metráky – zkrátka nepoměr cen,“ porovnává pan Říhánek a dodává: „Nestěžujeme si, to vůbec ne. Jen nás se syny nebetyčně štve, když jsou nám - sedlákům, neustále předhazovány dotace. My bychom je radši oželeli výměnou za vyšší výkupní ceny obilí. K tomu ale nedojde, dotace si totiž úředníci vybojují sami, jinak by přišli o práci.“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ