„Jak se z čeledína stane majitel statku? Původnímu sedlákovi zemřel syn, proto nabídl statek mému otci, který ho roku 1956 koupil. Nebyla to zrovna ideální doba a ač byl roku 1959 nucen vstoupit do družstva, podařilo se mu o šest let později (samozřejmě vedle práce pro družstvo) začít znovu hospodařit. Družstevníci mu sice házeli klacky pod nohy, nevyhnul se povinným dávkám mléka a obilí, ale svých 13 hektarů a 10 krav si uhájil,“ vzpomíná Karel Stříbrný.
Plně se věnovat sedlačině a rozkvětu statku však mohl až jeho syn. „Za základ jsem vždy považoval kvalitní chov. Proto jsme se hned v devadesátých letech vydali na nákup plemenného materiálu do Francie, odkud na náš statek putovaly opravdu velice kvalitní holštýnky. Dnes náš chov čítá více než stovku krav tohoto plemene, na které nedám dopustit. Vyniká raností a vysokou intenzitou růstu během odchovu a průměrná užitkovost 9000 l mléka také není zanedbatelná,“ vysvětluje pan Stříbrný.
Mléko z radimského statku putuje už šestým rokem do německé mlékárny Müller. „Samozřejmě mě velice mrzí odtok českého mléka do zahraničí. Jiná možnost však není. Naše poslední zkušenost byla s mlékárnou v Bydžově, kde nám z dlužné částky 1 200 000 Kč bylo vyplaceno pouze 45 %,“ říká sedlák.
Stříbrní dnes hospodaří na 210 hektarech, z nichž naprostou většinu tvoří orná půda v Jičínské kotlině. Kromě krmných plodin pěstují na stovce hektarů i klasické obiloviny. „Třetina pozemků z celkové výměry je naše, zbytek si pronajímáme. Přístup zdejších vlastníků půdy je rozdílný, někdo by ji soukromníkovi nepronajal ani za nic, jiný je rád a ocení, že je o ni pečováno. I když by aktuálně ještě bylo možné nějaké pozemky získat, o rozšíření výměry neuvažujeme. Ta současná odpovídá velikosti farmy a možnostem rodiny,“ vysvětluje pan Stříbrný.
Manželé Stříbrní zakládali v devadesátých letech regionální sdružení soukromých zemědělců, které se však po čase kvůli neshodám mezi členy rozpadlo. Uvítali proto vznik ASZ Jablonec, Liberec, Semily, které jsou hned od počátku členy. Ač se již nyní do regionálního dění nezapojují příliš aktivně, členství v sedlácké organizaci považuji stále za přínos: „Rodinná hospodářství mají své zcela nezastupitelné místo v celé Evropě. Podívejte se třeba na rakouské, německé, švýcarské nebo nizozemské farmáře. Starají se samy o sebe, nepotřebují žádné vodění za ručičku od státu, stejné je to i u nás. A ačkoliv vím, jak je těžké snažit se dohnat ten ztracený čas minulého režimu, vidím budoucnost právě v rodinných farmách.“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ