„O takovém společenském dění v obci si dnes, bohužel, můžeme nechat jen zdát. Ačkoliv se opravdu snažíme, nedaří se nám přeměna Soběslavic z noclehárny okolních měst,“ stýská si zdejší starosta Radko Rys hospodařící na zemědělské usedlosti s úctyhodnou minulostí. Už ale samotný fakt, že v čele místního zastupitelstva stojí člověk, který v obci nejen žije, ale i podniká, tudíž má eminentní zájem na její prosperitě, napovídá, že nebude tak zle.
Stejně jako obec vzkvétala i farma s více než 250letou historií, na níž dnes hospodaří rodina Rysových. Po válce patřila díky otci paní Rysové mezi nejmodernější a největší hospodářství v okolí – s výměrou 50 ha, plemenným chovem krav, koní, moderní mechanizací a smělými plány hospodáře na výstavbu nové stáje. Psal se však rok 1950, stáj vznikla z vůle JZD předěláním stodoly a majitel usedlosti byl jakožto politicky nespolehlivá osoba na čtyři roky přiřazen k PTP.
Znovu hospodařit na rodinné farmě a snažit se vrátit jí její bývalý lesk začali Rysovi v roce 1992. Postupně jim bylo vydáno 50 ha polí, stará mechanizace, vylosovali si 16 krav. „V počátcích hospodaření nám z nejhoršího pomohl chov prasat. Odběratelé však měli při jednorázovém odběru zájem o mnohem větší množství selat, než jsme byli schopni poskytnout, záhumenkáři naopak potřebovali maximálně dvě tři prasata jednou ročně, proto jsme nakonec od jejich chovu upustili. Rozšířili jsme naopak chov dojných krav na dnešních sto (dojí se 55) a výměru půdy pronájmem na 125 ha. Nachází se v obilnářské oblasti katastru Soběslavice, Střížovice, Svijanský Újezd a Kobyly a slouží hlavně k zajištění dostatečného množství kvalitního krmení pro živočišnou výrobu. Z toho důvodu jsou pěstovány krmné obiloviny, víceleté pícniny a kukuřice na siláž,“ seznamuje nás s chodem farmy pan Rys.
Oproti roku 1992 také značně stoupla průměrná užitkovost dojnic, a to z 3500 litrů na 8000. Rysovi začali jako jedni z prvních dodávat mléko (zhruba 1000 litrů denně) do německé mlékárny Müller. Na rozdíl od mnohých sedláků z okolí se tak vyhnuli nepříjemnému řešení pohledávek u krachujících českých mlékáren. „Možnost dodávat mléko velkému zahraničnímu odběrateli pro nás již několik let znamená jistotu a také určité výhody - jsme motivování k vyšší kvalitě mléka nabídkou vyšší ceny. Určitým strašákem pro nás samozřejmě je plánované zrušení mléčných kvót. Nezbývá než doufat, že čeští dodavatelé zůstanou pro firmu Müller i nadále zajímavými,“ věří hospodář.
Jediné dotace, které Rysovi při obnově hospodářských budov využili, byly hned na začátku devadesátých let tzv. Kubátovy, díky nimž postavili ocelovou kůlnu. Na úpravu stodoly přestavěné JZD na stáj pro dojnice a zřízení nové dojírny na pět stání v roce 1997 ani výstavbu nové stáje s přístřeškem na volné ustájení, která je aktuálně měsíc po kolaudaci, již žádného dotačního titulu nevyužili. „Ve srovnání s devadesátými lety došlo k mnohonásobnému plošnému nárůstu administrativy. Před dvaceti lety jsme měli na rok jeden šanon, nyní jich potřebujeme deset. Kromě zbytečného navyšování cen stavebními firmami byla dalším důvodem, proč jsme dotací nevyužili, právě přebujelá administrativa s tím spojená a následné kontroly nejrůznějších orgánů státní správy,“ vysvětluje Radko Rys.
Ačkoliv pana Rysa poněkud znepokojuje všeobecný nezájem mladé generace o práci v zemědělství, o osud rodinné farmy rozhodně strach mít nemusí. Do jejího chodu jsou totiž zapojeny všechny tři děti včetně svých partnerů - starší Martin i nejmladší Jakub, oba zemědělští inženýři, o zdraví zvířat pečuje dcera, veterinářka Anna. Všechny práce v zemědělství baví a naplňuje, více než 250letou historii farmy tak čeká další kapitola.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ