Novodobá kapitola farmy Filoun se začala psát rok poté, co bylo Josefu Šourkovi vráceno 12 hektarů půdy. V té době se rozhodl pro chov mléčného skotu a výstavbu farmy. Finanční potíže pramenící z pozdních plateb mlékárny se rozhodl vyřešit vybudováním mlékárny vlastní. V tehdejší době se jednalo o čin takřka pionýrský – odborná literatura prakticky žádná, informace se sháněly prostřednictvím známých, pracujících v mlékárenských provozech. Podnikatelský záměr ale vyšel na jedničku, dnes se v mlékárně zpracuje zhruba 500 litrů mléka denně a „Filounské“ bioprodukty – pasterované mléko, máslo, ochucené i neochucené podmáslí, tvaroh a sýry putují ke třicítce odběratelů. Jedná se zejména o maloobchodní prodejny, ale i domovy důchodců, školy, 20 % produkce se prodá v obchůdku přímo na farmě. Tržba z prodeje „Filounských“ mléčných výrobků tak dodnes činí hlavní zdroj příjmů farmy, ne však zdaleka jediný.

„Rozložení zdrojů příjmů považuji v dnešní době za nutnost. Pestré podnikání je navíc učiněným požehnáním pro obec, kterou to zachraňuje od společenského vymírání,“ vysvětluje Josef Šourek. Rodina vhodně využila turisty a lyžaři vyhledávaného prostředí Jizerských hor a rozhodla se pro provoz agroturistiky. Penzion Filoun nabízí nejen velice pěkné ubytování ve dvou apartmánech a čtyřech pokojích, ale i příjemné posezení ve stylové hospůdce. Novou podnikatelskou aktivitou je spoluprovoz lyžařského vleku, který vede přímo kolem penzionu. Vzhledem k tomu, že necelých 10 hektarů z celkové stovky, kterou Šourkovi obhospodařují, činí i lesy, provozují pilu. V zimním období pak zajišťují služby pro obec, zejména údržbu komunikací.

V roce 2008 se Josef Šourek rozhodl převést farmu v rámci generační výměny na syna Martina. „V našem regionu jsem byl první, kdo o dotační titul PUZČ požádal, takže jsem měl na několik měsíců o „zábavu“ postaráno. Úředníci SZIFu se na mé žádosti s pořadovým číslem 001 teprve učili. Po různých peripetiích ale vše dobře dopadlo a dnes se syn Martin spolu se třemi zaměstnanci stará o chod farmy a mlékárny. Druhý syn Josef má na starosti penzion, hospůdku a pilu,“ říká Josef Šourek a dodává: „Velká škoda, že se přes maximální snahu ASZ nepodařilo pokračování dotačního titulu PUZČ prosadit. Byl šitý na míru rodinným farmám a v dnešní době, kdy se nejen u nás, ale v celé Evropě volá po mladé populaci zemědělských podnikatelů, měl velké opodstatnění. Doufejme tedy, že alespoň v brzké době dojde k novelizaci zákona o daních z příjmů, která bude umožňovat nezdaněný převod farmy na rodinné příslušníky ještě za života původního majitele. Nyní je to totiž ekonomicky zcela nereálné.“

Rodina Šourkových je zářným příkladem toho, že šikovní sedláci si své místo na slunci najdou i ve složitějších a pro zemědělství ne úplně optimálních podmínkách. V roce 2003 získal Josef Šourek cenu pro nejlepšího ekologicky hospodařícího zemědělce v České republice - Bartákův hrnec. Za realizaci záměru udržitelného zdravého života na venkově a diverzifikaci činností a příjmů zemědělce vytvářejících základ prosperity rodinné farmy byli Šourkovi o čtyři roky později oceněni prvním místem v soutěži Farma roku 2007.