Ten v roce 1992 navázal na rodinnou tradici a začal se, za velké pomoci rodičů i dalších členů rodiny, věnovat chovu mléčného skotu. Jelikož měl jeho děda dříve podíl v mlékárenském družstvu v Kruhu u Jilemnice, rozhodl se dodávat mléko právě sem. O jedenáct let později stál před rozhodnutím, zda vynaložit nemalé finanční prostředky na vybudování nové dojírny a rekonstrukci stáje, nebo se začít věnovat chovu skotu bez tržní produkce mléka. Na pomyslnou misku vah musel, bohužel, přihodit i fakt velmi malé pravděpodobnosti, že farmu bude v budoucnu komu předat (obě dcery pana Čermáka pracují mimo zemědělství). Zvítězila tedy druhá možnost. Dva roky po tomto rozhodnutí mlékárna v Kruhu u Jilemnice, stejně jako všechny ostatní v Libereckém kraji, zkrachovala.

„Je velká škoda, že v rámci restitučních nároků nebylo možno uplatnit i nárok na podíl v mlékárenském družstvu. Třeba tak mohla být současná situace s ubývajícími stavy mléčného skotu a mlékem tekoucím do zahraničí zcela jiná,“ přemýšlí Václav Čermák.

Dnes se tedy pan Čermák věnuje chovu skotu bez tržní produkce mléka, osvědčilo se mu připouštění českých červených strak býkem masného plemene Charolais. S kříženkami z tohoto spojení má jen ty nejlepší zkušenosti: „Jsou plodné, mají bezproblémový průběh porodu a vynikající mléčnost.“ Zkusil i chov plemene Aberdeen Angus, ale narazil, bohužel, na problém odbytu. „Je zvláštní, že někteří řezníci stále nedokážou docenit vynikající kvalitu jejich masa. Vidí černou kůži a okamžitě ztrácí zájem. Předsudků je hold někdy těžké se zbavit,“ konstatuje pan Čermák.  

V ekologickém režimu obhospodařuje celkem 40 ha pozemků, z čehož většinu tvoří louky a pastviny. „Ačkoliv v mnohém mi zpočátku poradili a pomohli rodiče a časem jsem získal i spoustu vlastních zkušeností, přece jen je pro člověka důležitý pocit určité sounáležitosti. Proto jsem se hned v roce 2000, když vznikala zdejší regionální ASZ, stal jejím členem. Je moc fajn vědět, že je tu organizace, v níž mají rodinná hospodářství zastání,“ uzavírá Václav Čermák.