„Táta byl po celý život duší zemědělec, proto mě ani na počátku 90. let m. st. příliš nepřekvapil jeho nápad pořídit si chov ovcí. Že jde v našich horských podmínkách o ideální zvířata, mi bylo od začátku jasné. V té době navíc v Čechách docházelo k hromadnému snižování stavů ovcí, což táta nazval nejideálnějším začátkem pro založení jejich chovu,“ začíná své vyprávění pan Waldmann.

Právě tehdy došlo mezi Československem a Novým Zélandem k podpisu dohody o mezivládní spolupráci, která byla zaměřena na propagaci nízkonákladového pastevního odchovu masného skotu a ovcí. Na pronajatých pozemcích u Vysokého Mýta vznikla modelová farma, do jejíhož budování se na dva roky zapojil novozélandský farmář Peter Iremonger s cílem ukázat v praktickém provozu efektivnost pastevního odchovu masného skotu a ovcí. Systém novozélandského hospodaření nebylo možné přesně okopírovat, musel ho upravit tak, aby byl provozovatelný i ve středoevropských podmínkách, ale záměr se vydařil. Již na podzim roku 1992 koupili otec a syn Waldmannovi část odchovaných jehnic z této farmy a začala tak éra chovu plemene Romney v Čechách.

„Ačkoliv dotace opravdu nebyly důvodem, proč jsme se zemědělství začali věnovat, přiznám se, že jen díky tzv. Kubátovým dotacím v roce 1991 jsme začátky hospodaření zvládli. Bylo nám tehdy proplaceno 80 % nákladů na stavbu ovčína se seníkem,“ vysvětluje Luboš Waldmann.

Přiznává, že ani tak nebyla zpočátku ekonomika chovu nijak růžová, prošli si i nejrůznějšími chovatelskými pády, postupně se ale systém chovu ustálil a z Luboše Waldmanna se stal uznávaný chovatel, o jehož plemenné berany je na podzimních nákupních trzích vždy velký zájem.

„Romney je jedno z mála plemen ovcí chovaných v ČR, které výborně snáší tvrdé horské podmínky. Vyznačuje se velmi dobrými pastevními vlastnostmi, zužitkuje téměř veškerou statkovou píci. Výborně se hodí na spásání 35 hektarů pastvin, které obhospodařuji. I tak je ale jejich údržba v těchto podmínkách náročnější, z důvodu většího množství malých pozemků stádo často přeháním, hůře dostupná místa dosekávám,“ říká hospodář.

V současné době čítá základní stádo 80 ovcí, nejlepší bahnice (cca 30 %) jsou připouštěny v čistokrevné plemenitbě pro obnovu vlastního stáda i pro produkci plemenných beranů, která činí zhruba 8 kusů. Vzhledem k tomu, že plemeno Romney je vynikající do mateřské populace ke křížení s berany masných plemen, je zbytek stáda připouštěn beranem plemene Berrichon du Cher za účelem produkce kvalitních jatečních jehňat. Připouští se v polovině listopadu, dubnové bahnění probíhá v ovčíně. Na podzimních nákupních trzích pak pan Waldmann prodává plemenné berany ve stáří jednoho a půl roku.

V rámci diverzifikace činností se Waldmannovi v polovině devadesátých let rozhodli pro agroturistiku – druh podnikání v této oblasti naprosto ideální. Za pomoci dotace ve výši 640.000 Kč se jim podařilo přebudovat prostory nad kovárnou (Luboš Waldmann je původní profesí umělecký kovář) vedle obytného domu na dva apartmány. „V druhé polovině devadesátých let u nás začalo období, které nazýváme jako „holandský boom“. Téměř po celé léto u nás každoročně trávilo dovolenou 10 až 15 holandských rodin, a to nejen v apartmánech, ale i ve stanech. Rád vzpomínám na tu úžasnou atmosféru, ve většině případů to byli bezvadní, srdeční lidé, kteří se velmi rádi zapojovali do práce na statku. Jenže stejně rychle jak boom začal, zase skončil. Děti z těchto rodin odrostly a zřejmě již mají jiné představy o trávení dovolené. Apartmány jsou nyní nejčastěji využívány v období od prosince do dubna k  ubytování lyžařů,“ seznamuje nás pan Waldmann s další podnikatelskou aktivitou rodiny.

Před třemi lety si Waldmannovi nechali vypracovat projekt na stavbu velkého rodinného penzionu o 24 lůžkách, lyžárně a restauraci a byla jim schválena několikamilionová dotace z Programu rozvoje venkova na agroturistiku. Nakonec se však rodina rozhodla od projektu ustoupit. „Došli jsme k závěru, že původní projekt by byl nad naše možnosti. Do budoucna bychom se ale určitě rádi dále věnovali agroturistice, kromě apartmánových prostor bychom mohli nabídnout i ubytování v soukromí“ vysvětluje Luboš Waldmann. 

S počínáním svého syna by jistě souhlasil i jeho otec – Drahoslav Waldmann, který před dvaceti lety udal směr rozvoje hospodářství. Kromě vztahu k půdě a zvířatům byl i velkým patriotem, jež uchoval pro další generace to nejcennější – vzpomínky na život v oblasti zapadlých vlastenců v minulém století v podobě ručně psané kroniky. Mozaika jím zachycených životních příběhů se stala námětem scénáře celovečerního hraného filmu Mír jejich duši, v němž v rolích svých otců a dědů vystupují obyvatelé Pasek nad Jizerou a okolí. Film byl natočen v roce 2004 a získal nominaci na cenu Český lev v kategorii střihu.