Je podle vás ministr zemědělství v demisi Miroslav Toman tak výjimečně dobrým ministrem oproti těm minulým, jak tvrdí prezident Agrární komory Jan Veleba i prezident České republiky Miloš Zeman?

My jako asociace nesdílíme stanovisko Agrární komory, že ministr Toman zachránil české zemědělství. Nechci mu upírat, že na tom, co zdědil, pracoval s maximálním úsilím. To je pravda. Ale vyjednávání o novém programovém období evropské společné zemědělské politiky vrcholila v červnu 2014, pak došlo ke změně vedení resortu. Uvedu příměr ze zemědělství. Je to jako když Tomanův předchůdce Petr Bendl sel, ošetřoval porost a připravil ho až na kraj žní, a pak někdo jiný – jeho nástupce - ho sklízel. Úkolem toho, co sklízel, bylo, aby všechno v pořádku sklidil, aby neměl zbytečné ztráty, aby úrodu zdárně odvezl do skladu. Myslím, že to ministr Toman udělal, ale před tím se musely udělat všechny ty operace, které předcházely dobré sklizni. Takže zjednodušování, že změny, které mohou nastat v roce 2014, zajistil Toman, nejsou zcela pravdivé. Jeho aparát pracoval jen na tom, aby se vše dotáhlo do zdárného konce.

Ministr Toman sklidil pochvalu i v souvislosti s programem na pomoc postižených loňskými povodněmi. To nepovažujete za záslužné?

Z úst prezidenta Agrární komory Jana Veleby zaznívá, jak úžasně se vloni přijal nejen program pro podporu postižených povodněmi, ale i plastický program pro podporu nepojistitelných rizik, a že jej zajistila administrativa současného ministra zemědělství v demisi. Ale na tomto programu se pracovalo tři čtvrtě roku nazpátek. A když v červnu přišly povodně, celý proces urychlily, protože tehdejší ministr Bendl chtěl pomoci lidem postiženým povodněmi. Já osobně jsem byl na poslední poradě ministra svědkem toho, že se téměř hotový program schválil a byl připraven k notifikaci do Bruselu. Ministr Toman a jeho lidé to správně uchopili, nechali notifikovat v září a v říjnu ho uvedli do života. To je v pořádku. Ale myslím, že je velice nekorektní, když to šéf Agrární komory Veleba zmiňuje jako úspěchy ministra Tomana a tím vlastně jako neúspěchy předchozích ministrů. Proti tomu se musíme ozvat, protože tím se do určité míry znevažuje práce mnoha lidí, kteří na ministerstvu pracovali před Tomanem a budou pracovat po Tomanovi, kteří pracovali před Bendlem a po Bendlovi. Úspěch má totiž mnoho tatínků a neúspěch je vždycky sirotek.

Nedávno se Asociace soukromého zemědělství dostala do sporu s Agrární komorou, když se její prezident ostře postavil proti lidoveckému kandidátovi na ministra zemědělství Marianu Jurečkovi. Proč jste na to poměrně ostře reagovali?

Nám přišlo nepatřičné, jak Agrární komora začala zasahovat do toho, jak se bude vybírat kandidát politické strany na obsazení Ministerstva zemědělství. My ctíme parlamentní demokracii a je na rozhodnutí politických stran, které sestavují vládní koalici, jaké si dosadí ministry a za to také ponesou svoji zodpovědnost. To byl hlavní důvod, proč jsme pozdvihli svůj hlas. Do té doby jsme se nevyjadřovali, jestli v čele resortu chceme toho, nebo onoho ministra, protože nám připadalo, že to je věc politických stran, i když naší asociaci byli samozřejmě bližší ministři, kteří jsou středoví, nebo mají blíže k té pravé politice. Logicky je pro nás je ministr KDU-ČSL přijatelnější varianta.

Prezident Agrární komory Jan Veleba tvrdil, že lidovecký kandidát Marian Jurečka je členem vaší asociace a vydedukoval z toho, že by mohl nadržovat menším farmářům na úkor velkých zemědělských firem. To zřejmě byla i obava šéfa Agrofertu Andreje Babiše, když se také nejdřív postavil proti tomu, aby při dělení křesel získali lidovci resort zemědělství. Není to oprávněná obava?

Myslím, že morální povinností každého ministra by mělo být spíš nadržovat malým farmářům. Středoevropská politika 21. století dává větší důraz na ochranu malých a slabších segmentů na trhu. Pokud jde o členství Mariana Jurečky v asociaci, jsem přesvědčen, že jediným členem asociace z rodiny je jeho bratr, který hospodaří na Přerovsku a dělá předsedu naší přerovské organizace. Ale kandidát KDU-ČSL na ministra zemědělství Marian Jurečka členem asociace není.

Dosavadní ministr Toman byl před svým jmenováním dlouholetým předsedou lobbistické Potravinářské komory a nikomu to nevadilo. Naopak Agrární komora volala po tom, aby ministrem dál zůstal, i když SPOZ, za kterou kandidoval jako lídr, neprošla ani do sněmovny. Proč tedy vadilo Jurečkovo pouhé členství v organizaci zemědělců?

Je pravda, že vedoucí post Tomana v Potravinářské komoře nikomu nevadil, naopak to mnozí považovali za přednost! Ale my jsme kritizovali hlavně to, jakým způsobem byl ovlivňován výběr budoucího ministra. Chápal bych, když je u navrženého kandidáta nějaký morální důvod. Kdyby třeba někomu vadilo, že pan Babiš nemá vyjasněno lustrační osvědčení, dalo by se pochopit, kdyby pak někdo chodil za občany a nevládními organizacemi a sepisoval petice. Ale kritizovat, že je někdo členem Asociace soukromého zemědělství, navíc nepravdivě?! Takovému nátlaku by se nemělo ustupovat.

Dalším argumentem prezidenta Agrární komory, proč nechtěl v čele resortu zemědělství lidoveckého ministra, byl ten, že údajně v programu KDU-ČSL nenašel žádný pojem společná zemědělská politika. Měl prý strach, že potom, co se Agrární komora účastnila vyjednávání o podmínkách pro české zemědělce, angažovala kvůli tomu firmu Pavla Teličky a dva roky v Bruselu bojovala za lepší podmínky pro české zemědělce, teď nikdo jiný než ministr v demisi Toman nebude schopen zajistit, aby se dojednané podmínky plnily. Vy tento strach nemáte?

Jak už jsem říkal, šance změnit zásadně nějaký vývoj byla do 25. nebo 30. června loňského roku, kdy se uzavírala jednání o novém programovém období společné zemědělské politiky na léta 2014 až 2020. Pokud si pan Veleba tak razantně pochvaloval, jak se to skvěle vyjednalo, pak by měl usilovat, aby se na ministerský post vrátil ministr Petr Bendl, protože ten byl v té době ministrem a za jeho éry, resp. ke konci jeho mandátu, se dotahovala všechna jednání směrem ke komisi. Nyní nastává proces aplikace vyjednaných podmínek do reality České republiky. Pak bude následovat druhý krok, a to, že naši představu ministerstva, zemědělců a nevládních organizací musíme obhájit v Evropské komisi. Ta posoudí, jestli v sobě odráží návrh pravidel to, co bylo vyjednáno jako společná zemědělská politika. A to je podle mne hlavní kámen úrazu, protože teď se ten medvěd porcuje. Parcelují se peníze, parcelují se programy v České republice, a to je hlavní důvod, proč Agrární komora vehementně usilovala o to, aby v čele Ministerstva zemědělství byl někdo, kdo bude hodně blízký jejich požadavkům. Ale základní podmínky, vymezení hřiště, to bylo dokončeno už v červnu minulého roku. Teď se na něm pohybují hráči, kteří se snaží uhrát každý tu svoji parketu. A o to podle mne jde v současné době Agrární komoře.

A jaké jsou podle vás priority Agrární komory?

Představy Agrární komory byly různé. Třeba podpora prasat, ale ta nebyla přijatelná pro Evropskou komisi, takže se muselo z tohoto požadavku, především co se týká přímých podpor z 1. pilíře v rámci citlivých komodit, couvnout. Teď jde o to, jak velká část peněz půjde např. na podpory méně příznivých oblastí, na podpory enviromentálních opatření v krajině, na údržbu krajiny, a jak velká část půjde na podporu projekčních opatření, to znamená investic v zemědělství, kde mají zájem i velké dodavatelské firmy, aby investice, které se budou realizovat, byly co největší, protože to pro ně znamená dalších sedm let dobrých zakázek.

A co podporuje Asociace soukromého zemědělství, že na vás Agrární komora tak útočí? Vždyť jste menší jak počtem členů, tak součtem plochy, na které vaši členové hospodaří, protože Agrární komora sdružuje velké podniky. Čím jste pro ni tak nebezpeční?

My jsme měli poměrně významné slovo při vyjednávání nových podmínek, docela jsme ovlivňovali rétoriku, kterou čeští zástupci směrem ke komisi používali. Ve fázi rozdělování vyjednaných podmínek se samozřejmě více zaměřujeme na věci, které jsou blízké např. ochraně půdního fondu, zajištění vody v zemědělské krajině apod. Prosazujeme také, aby se skutečně udělala reforma, aby se podpořili chovatelé, kteří podnikají v konkrétním venkovském prostoru s ohledem na životní prostředí, aby se podporovaly menší projekty na venkově. Pro český venkov je důležitější vytvořit více menších projektů v ceně několika milionů než realizovat jeden megalomanský projekt za desítky milionů, protože ten malý může do budoucna zajistit prosperitu jednoho lokálního místa. V tom se s Agrární komorou rozcházíme. My říkáme: Nechceme vyřazovat velké projekty ze hry, ale upřednostňujme menší, aby v soutěži projektů měly lepší postavení. To se velkým hráčům nelíbí, a dnes chtějí maximálně využít situace, aby ovlivnili nastavování pravidel, protože - když se nastaví a projdou notifikací Evropskou komisí – těžko se během sedmi let dají měnit. Evropská komise totiž vidí nerada, když se s pravidly během programového období nějak manipuluje.

Prezident Agrární komory Jan Veleba znevažoval nominovaného ministra Mariana Jurečku i tím, že je velmi mladý a nemá tolik zkušeností. Naopak prezident Miloš Zeman dospěl nakonec k závěru, že i když je prý Jurečka „popleta“, protože si myslel, že se Zeman opil na ruském velvyslanectví před ceremoniálem s korunovačními klenoty, odborné předpoklady splňuje, a proto ho zřejmě jmenuje. Myslíte si, že má pan Jurečka dobré předpoklady k výkonu této funkce?

Bude mít handicap, že neprošel žádným institutem státní správy. Předchozí ministři, ODS i ČSSD, když neměli zemědělskou graduovanost, měli zkušenost s řízením nějakého úřadu, třeba krajského nebo magistrátu, ale myslím, že se to všechno nechá dohonit. Výhodou Mariana Jurečky naopak je, že má zemědělské vzdělání. Navíc si nedovedu představit, že by měl být někdo víc fundovaný, než když jeho rodina několik generací hospodaří na statku na jednom místě a v posledních dvaceti letech restituovala a zvětšila své hospodářství. Třeba pan Faltýnek, odborník na zemědělství (předseda poslaneckého klubu ANO a zaměstnanec Agrofertu Andreje Babiše – pozn. red.), přišel k zemědělství až v průběhu svého profesionálního života, a také nikdo jeho odbornost nezpochybňuje. Ale pan Jurečka má sedlačinu v genech a to prostě funguje. Navíc je to doplněné odborným vzděláním a praxí, kterou prošel on i jeho rodina. Určitě si v odborných věcech rychle najde svoji parketu. Pokud jde o úřednickou mašinérii, věřím, že bude při svém mládí natolik pružný, že se obklopí lidmi, kteří úředničinu znají a kteří ji budou kvalitně vykonávat.

Zdroj: ParlamentniListy.cz