„Kolektivizace zastihla náš statek ve fázi, kdy vzkvétal. Hospodařil na něm tatínek, pomalu jsme se začínali zapojovat i my s manželem a měli v úmyslu jej rozšířit. Realita budoucích dní však byla zcela jiná. Z 18 námi obhospodařovaných hektarů padlo osm za oběť stavbě nové dálnice, kompenzací nám bylo 40 haléřů za m2 půdy, z vlastního lesa jsme si nesměli vzít byť jediné polínko na zátop. Manžel byl na dva roky odvelen na stavbu mládeže, ze statku se stal kravín JZD. Vstup do něj nakonec podepsal i tatínek, jediným „šprajcem“, který byl jemu a mému muži tolerován (ačkoliv s problémy), se stal chov sportovních koní,“ vzpomíná na šedesát let staré události maminka paní Mošnové a dodává: „Šedesát let je dlouhá doba, pamětníků ubývá a dnešní mladé generaci se mnohdy nechce ani věřit, co se jejich prarodičům dělo. Je ale škoda, aby se zapomnělo na lidi, kteří obětavě pomáhali ostatním sedlákům s povinnými dodávkami, stejně jako na ty, kteří na ně ve jménu své „občanské povinnosti“ psali udání.“
Nikterak jednoduché nebyly ani počátky soukromého hospodaření. Ačkoliv tatínek paní Mošnové ihned odešel z družstva a v rámci restitucí mu byl majetek navrácen, JZD vyžadovalo finanční kompenzaci za zhodnocení hospodářských budov. Po jeho předčasném úmrtí v roce 1991 navíc došlo k nezvyklým průtahům při vyřizování pozůstalosti, což mělo pro mladé hospodáře, manžele Mošnovi, za následek značně časově znevýhodněný start podnikání. Stavba skladovací haly a rekonstrukce stáje, do níž putovaly první holštýnky pořízené na úvěr, byla dokončena v roce 1995.
Dnes stádo holštýnského skotu na vystrkovském statku čítá zhruba stovku kusů s užitkovostí 10tis. litrů a výměra obhospodařovaných pozemků je 115 hektarů (50 % TTP). Měsíční faremní produkce asi 40 tisíc litrů mléka je z větší části dodávána do jihočeské Madety, část putuje ke zpracování do mlékárny Davida Kolmana v nedalekém Krasolesí, pro zbytek si přijdou jednotliví spotřebitelé přímo na farmu, kde po čtyři dny v týdnu funguje výdejní automat. Zpočátku byla většina klientů z řad chalupářů, ale dnes už si našli cestu pro kvalitní mléko lidé z okolí.
„Je logické, že blížící se pád mléčných kvót vzbuzuje emoce. Jak známo, v Nizozemí i Německu se na něj pečlivě připravují. Jde tedy hlavně o to, aby české mlékárny ustály konkurenci, jelikož zvýšený dovoz a tlak na ceny se dá předpokládat. Za nejjistější ale zejména pro drobnější zemědělce považuji, aby se naučili produkci sami prodávat, případně ji finalizovat,“ myslí si Květa Mošnová.
Do hospodaření na vystrkovském statku se stále intenzivněji zapojuje i zástupkyně šesté generace zdejších sedláků, pětadvacetiletá dcera Markéta. Ta po studiu agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně zavítala na čtyři měsíce na mléčnou farmu do amerického Texasu, kde získala cenné zkušenosti: „Ačkoliv tamní podmínky jsou oproti těm našim hodně jiné, byl pro mě tento pobyt velmi poučný. Zvláště co se týče získání zkušeností s managementem stáda. Naučila jsem se zde jít cestou ne pouhého zvyšování užitkovosti, ale spíše dlouhověkosti a zlepšování welfare zvířat. Do budoucna proto uvažujeme o vybudování nové stáje, neboť ta před 18 lety zrekonstruovaná již není dostačující, navýšení stáda a modernizaci formou robotizovaného dojícího systému,“ říká Markéta Mošnová.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ