Ta byla s velkostatkem spjata od roku 1920, kdy byl po první pozemkové reformě spolu s 48 hektary půdy vyvlastněn. Pradědeček a dědeček dnešního hospodáře Jaromíra Vondrů jej přebrali i s 12 zaměstnanci a veškerými závazky s nimi spojenými. Necelých 30 let nato byla rodina vystěhována na statek do nedalekého Pavlova, dědeček putoval na rok do uranových dolů a hospodářské budovy zabraného statku se naplnily dojnicemi z nově založeného JZD. Sedlákův syn byl vyloučen ze zemědělské školy, kterou se mu podařilo v roce 1968, již jako zootechnikovi u státních statků, dálkově vystudovat.

Vybydlené a polorozpadlé stavení, které bylo Vondrům v roce 1990 spolu s pozemky navráceno (naštěstí bez jakýchkoliv potíží a průtahů), bylo už jen odleskem své bývalé slávy. Nastala proto ani dnes nekončící postupná rekonstrukce jak obytné části, tak hospodářských budov, a to velmi citlivě, s ohledem na zachování rázu selského stavení. „Při rekonstrukcích, ale i plnění každodenních všedních povinností na statku mám stále na očích ukázky poctivě odvedené práce dřívějších řemeslníků – neuvěřitelně precizně zhotovená šindelová střecha, mohutné dveře z dvou kusů dřeva s nádherným kováním a jiné a jiné. Už nějaký čas proto přemýšlím o tom, že bych se měl vypravit do pelhřimovského archivu a pokusit se zjistit o historii našeho statku trochu více,“ říká hospodář.

Ten se spolu se svým otcem hned na počátku devadesátých let zaměřil na dvě zemědělské činnosti pro tuto oblast nejtypičtější – chov mléčného skotu (20 krav jim bylo navráceno z JZD) a pěstování brambor. Mléko od šedesátky červených strak dodávali do Madety, 

brambory do pelhřimovských škrobáren. Chov skotu s tržní produkcí mléka je ale již minulostí.  „V roce 2001 jsme prodali celé stádo i s mléčnou kvótou. To už se ale ve stáji i na pastvině zabydlovalo prvních deset březích jalovic masného plemene Aberdeen Angus a brambory na orné půdě nahradila z větší části pšenice, žito a ječmen. K dosavadním 48 obhospodařovaným hektarům se nám navíc podařilo přikoupit dalších 14,“ vysvětluje Jaromír Vondrů. Chov Aberdeenů si sedlák nemůže vynachválit: „Oproti červeným strakám u nich probíhá poměrně snadné telení a jsou vynikajícími matkami. O jejich kvalitní a velice chutné maso je velký zájem. S odbytem tedy nemám nejmenší problém,“ říká a dodává: „S čím ale problém mám, stejně asi jako většina členů asociace, je zbytečná byrokracie. Například povinnost nahlásit narozené tele do centrální evidence do tří dnů považuji za poněkud přistřiženou za vlasy. Konkrétně v tomto období porodů aby člověk pomalu nic jiného nedělal. Na druhou stranu mi byrokratické útrapy zdatně pomáhá snášet Portál farmáře, na který nedám dopustit. “

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ