„Záznamy v archivech potvrzují, že se zde již v roce 1625 narodil Jiří Křišťan. Dokumenty o jeho předcích se bohužel nepodařilo dohledat, protože po bitvě na Bílé Hoře byly vypáleny mnohé kostely, fary, měšťanské domy a knihovny, mezi nimiž byla i ta červeno-řečická, kde se nacházel místní archiv. Víme však, že první budovy statku byly přistavěny ke staré strážní pevnůstce ze 13. století, která stála na solné stezce vedoucí z Prahy do Rakouska. Právě po ní se sem pravděpodobně dostali naši předci ze Šumavy. Rodina v těchto budovách žila a okolní pole obhospodařovala nepřetržitě do roku 1956, kdy byl tehdejší majitel, můj dědeček Alois Křišťan spolu se svým synem, mým tatínkem, v rámci násilné kolektivizace donuceni po několikaletém utlačování podepsat darovací dokumenty. Veškerý majetek tak připadl bez náhrady státu a rodina byla vystěhována do nedalekého domku, který byl původně určen pro zaměstnance. Dokonce jim bylo zakázáno pracovat v JZD, které po jejich odchodu obsadilo prázdné budovy,“ začíná své vyprávění Tomáš Křišťan.
Tomu se v roce 1986 podařilo díky slábnoucímu komunistickému režimu od JZD obytnou část statku v naprosto dezolátním stavu odkoupit a začít jí rekonstruovat. Po navrácení polí a hospodářských budov v rámci restituce se rodina rozhodla pokračovat v mnohaleté tradici a roku 1992 zde začala opět hospodařit.
Ke statku dnes patří třicet hektarů půdy, z níž většinu tvoří trvalé travní porosty, a deset hektarů lesa. Specializací farmy je pěstování bio brambor, menší část pozemků je vyčleněna pro zeleninu. Přilehlé pastviny využívá celoročně stádo masných ovcí, které má navíc k dispozici přístřešek a krmeliště. Faremní produkci doplňuje ovoce, med, drůbeží maso a vejce.
„Hned od počátku jsme nepřipouštěli jinou možnost než ekologický režim, patřili jsme tehdy mezi průkopníky tohoto systému u nás. Dnes mám však pocit, že původní smysl ekologického zemědělství se vytrácí a ustupuje honbě za splněním podmínek pro evropské dotace. Navíc se kvůli levnému zahraničnímu dovozu bio výrobků nevyplácí především rostlinná výroba, čímž se ztrácí poslání ekologického zemědělství s návazností na produkci výrobků, jenž necestují za zákazníky stovky kilometrů,“ konstatuje hospodář.
Původně Křišťanovi předpokládali, že jejich hlavní činností bude pouze zemědělská výroba. Pak ale navštívili několik farem v sousedním Rakousku a bylo rozhodnuto: „Návštěva rakouských sedláků pro nás byla velmi zajímavá a inspirující. Nadchlo nás, jak místní hospodáři dokážou svou výrobu diverzifikovat, vážit si i těch nejmenších příjmů a neustále hledají nové a nové příležitosti na trhu,“ říká Tomáš Křišťan. Rozhodli se tedy pro ekoagroturistiku a za pomoci dotace na rekonstrukci a přestavbu vybudovali v roce 1996 z části statku penzion. Jde o apartmán se třemi trojlůžkovými pokoji, kuchyňkou, sociálním zařízením, velkou společenskou místností a venkovní terasou.
„Abychom se odlišili od ostatních podobných penzionů, snažíme se našim hostům nabídnout klasickou domácí kuchyni z vlastních surovin. Protože jsme však v původních prostorách nebyli schopni naplnit požadavky v oblasti stravování, pustili jsme se před pěti lety do přestavby kuchyně. Ta nyní splňuje i ty nejpřísnější hygienické normy a naši hosté si tak spokojeně pochutnávají nejen na tradičních jídlech, ale i místních specialitách především z bio brambor a jehněčího masa,“ uzavírá Tomáš Křišťan.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ