„V Lukavci probíhají od roku 1956 čtyři dlouhodobé výživářské pokusy založené dle metodiky docenta Baiera, o jejichž významu jsem přesvědčen, neboť splnily a plní nelehký úkol rozvoje vědeckého poznání s doporučeními až do praxe. Proto jsem se spolu s rodinou rozhodl je zachovat, v roce 1992 jsme si pokusnou stanici od VÚRV pronajali a postupně se formou nájmu a odkupování vybavení osamostatnili.“

Hlavní a nejvýznamnější náplní činnosti lukavecké pokusné stanice je tedy sledování změn půdních parametrů v dlouhodobých a mezinárodních dlouhodobých pokusech. Jde o jediné pokusy tohoto typu u nás založené v bramborářské výrobní oblasti. Charakteristikami tohoto stanoviště jsou ojedinělé také v rámci dlouhodobých pokusů v Evropě. Poskytují cenné informace o změnách biologických, chemických a fyzikálních vlastností půdy po více než padesátileté absenci hnojení, popř. hnojení jen statkovými nebo minerálními hnojivy. Různé intenzity hnojení a systémy hospodaření na půdě jsou vyhodnocovány také z hlediska trvalé udržitelnosti rozvoje zemědělsky využívané krajiny v méně příznivých oblastech (LFA).

Kromě toho jsou v Lukavci vedeny i další pokusy. Například sledování vlivu minerálních hnojiv na jednotlivé plodiny, vhodnost odrůd brambor pro ekologický systém hospodaření nebo ověřování plodin pro nepotravinářské využití. Pro odbornou veřejnost jsou zde pravidelně pořádány semináře a velmi oblíbené polní dny.

Ačkoliv zhruba polovina pokusů na zdejší stanici je financována agrárními společnostmi, které si je objednaly, u dlouhodobých pokusů je situace poněkud složitější. „Ty jsou financovány Ministerstvem zemědělství prostřednictvím VÚRV, peněz na ně ale citelně ubývá. Je proto třeba hledat i jiné finanční zdroje, aby energie a prostředky vložené do tohoto dlouholetého bohatství nepřišly nazmar. Za více než půlstoletí naší existence již několikrát hrozilo, že naše stanice zanikne a stacionární pokusy, které nelze přenést na jiné místo, budou znehodnoceny. Ať již šlo o výstavbu silnice nebo rozšíření sousedního dřevozpracujícího podniku. Věřím ale, že naše smysluplná práce, ve které má zájem pokračovat i další generace, nebyla zbytečná a má budoucnost,“ říká Václav Veleta.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ