V bioplynové stanici se nezávadným způsobem likvidují místní odpadní splaškové vody a za úplatu i hygienicky rizikový odpad z cizích zdrojů (například z jatek a stravoven). Dále se zde zpracovává sláma, kukuřice, jeteloviny a další přebytečná i nově pěstovaná biomasa. Z těchto 100% obnovitelných zdrojů se vyrábí bioplyn, elektřina, horká voda na vytápění většiny obce, topné pelety z biomasy a hnojivo pro zemědělství. Část biomasy (konkrétně energetický šťovík) pěstoval donedávna pro potřeby bioplynové stanice i mladý sedlák v této obci hospodařící – Kamil Soukup.
„Vypracovat projekt, podat ho v rámci programu „Infrastruktura“ financovaného z fondů Evropské unie, najít zdroje pro dofinancování akce, vybrat spolehlivého dodavatele, přesvědčit spoluobčany, rozkopat celou obec a postavit dílo za zhruba 135 milionů korun nebylo obzvláště v roce 2005, kdy všeobecná informovanost o obnovitelných zdrojích energie byla téměř nulová, pro starostu obce nikterak jednoduché. Přesto se to podařilo. Obec v roce 2007, kdy byl provoz bioplynové stanice spuštěn, získala teprve jako třetí projekt ze zemí střední a východní Evropy prestižní Evropskou cenu za energetickou efektivnost (EEA),“ seznamuje nás s historií projektu Kamil Soukup.
Ten zemědělsky podniká na statku, který patřil maminčině rodině, a kde v 90. letech m. st. začala právě maminka se svým otcem hospodařit na sedmi hektarech navrácených polí. „Pro mého tatínka byla možnost znovu soukromě hospodařit neskutečnou satisfakcí, byl velmi šťastný,“ vzpomíná paní Soukupová. V dalších letech pak hospodařila s manželem, dnes ke statku náleží 85 hektarů půdy, na níž se pěstují obilniny a olejniny, a vše již má na starosti mladý hospodář. Generační obměna v rámci PUZČ však v této rodině byla více než složitá. O tento dotační titul totiž s naprosto čistým úmyslem zažádala paní Soukupová (ročník 1947), ale z důvodu, že již v té době měla nárok na starobní důchod, jí nebyl přiznán. Následovalo odvolání, věc řešil Nejvyšší soud, Evropský účetní dvůr, který vyzval k vyjádření všechny členské státy EU, a nakonec (po několika letech) přišlo letos v dubnu rozhodnutí vyznívající v její prospěch.
Paní Soukupová je však stále aktivní a činorodá dáma se smělými plány do budoucna. V roce 2009 založila občanské sdružení Galská růže, jejímiž členy jsou podobně smýšlející lidé zabývající se ochranou přírody, zemědělstvím šetrným k přírodě, bioenergetikou či ochranou zdraví za pomoci přírodních metod. Tomuto občanskému sdružení se podařilo získat dotaci z evropských fondů na rekonstrukci zchátralého kněžického mlýna, který by měl v budoucnu sloužit jako vzdělávací středisko. „Půjde o středisko environmentální výchovy, jednáme v tomto směru s Akademií věd ČR, Výzkumným ústavem zemědělské techniky a PRO-BIO Svazem ekologických zemědělců. Velmi by mě potěšilo, kdyby nově zrekonstruovaná budova kněžického mlýna, jež si stejně jako většina statků v minulém století prošel velmi těžkými časy, mohla do budoucna sloužit i nejrůznějším akcím Asociace soukromého zemědělství, která je pro nás se synem srdeční záležitostí,“ říká paní Soukupová.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ