Na mezholezský statek se roku 1948 přivdala babička dnešního majitele. V té době byl v rozkvětu, patřilo k němu 16 ha půdy a fungovala zde moderní porodna prasat. Jen o pár let později byla rodina vystěhována do náhradního domu bez oken a dveří se zákazem přístupu do okresu Kutná Hora. Dnes, 20 let po navrácení statku rodině Pospíšilových, není situace stále úplně růžová. Statek je památkově chráněným objektem, což s sebou nese velmi přísné požadavky na rekonstrukci. Navíc bylo zpočátku zemědělského podnikání nutno investovat spíše do půdy (Pospíšilovi dnes obhospodařují 75 hektarů, z nichž 70 je vlastních) a zemědělské mechanizace. Ta navrácená v restituci čítající stařičký traktor a valník opravdu nedostačovala. Poněkud úsměvně s odstupem času působí i povinnost Pospíšilových sehnat náhradní bydlení nepřizpůsobivým občanům, kteří na začátku 90. let na statku přebývali.
„Nic se nedá uspěchat, jsem zastáncem poctivé práce a grunty se dříve budovaly také po několik generací,“ říká otec dnešního mladého majitele, kterému hospodářství předal v roce 2009 v rámci PUZČ. Ten se nyní snaží dokončit stavební úpravy v obytné části, aby zde mohl začít bydlet s rodinou, do které co nevidět přibude nový člen.
V okolí Mezholez, které se nachází v nadmořské výšce 430 m.n.m., je středně těžká, písčitá půda s kamením. Výhodou však je dostatek srážek a v zimě absence holomrazů. Daří se zde pšenici, řepce, jarnímu ječmeni, hořčici a máku. Pan Pospíšil je členem sdružení Český mák, které se orientuje na zvýšení ekonomicky efektivních výnosů, a jehož členové produkují zhruba polovinu české produkce této plodiny.
Z obhospodařovaných 75 hektarů je 6 ha pastvin, které celoročně využívá stádo 14 kusů skotského náhorního skotu. „Pro chov tohoto extenzivního masného plemene jsem se rozhodl před deseti lety a byla to sázka na jistotu. Díky absenci moderních selekčních postupů se chová v nezměněné podobě již od 18. století a tvrdé horské podmínky, skromná pastva a celoroční volný pohyb v přírodě formovaly jeho konstituci a zdraví. Zvířata jsou proto odolná, otužilá a nenáročná. Porody probíhají bezproblémově, ve stádě, telata jsou velmi životaschopná a samostatná, není je nutno oddělovat ani jim poskytovat zvláštní péči. Kromě významu pro údržbu krajiny je toto plemeno ceněno i svým masem špičkové kvality, u konzumentů jsou oblíbené hlavně steaky chutí podobné zvěřině,“ vysvětluje František Pospíšil a dodává: „Jedinou stinnou stránkou chovu je nekázeň či nepřejícnost ze strany některých lidí. Často nacházím přestřihané ohradníky, mizí tyčky, zkrátka nic příjemného.“
Kromě rekonstrukce statku má pan Pospíšil v plánu v průběhu pěti až osmi let rozšířit výměru půdy na 100 hektarů. „V loňském roce se mi podařil nákup pozemků od příbuzných, získat dalších 25 hektarů však nebude tak snadné. I co se týče pronájmů, dávají zdejší vlastníci jednoznačnou přednost družstvům. Důvodů je více, mezi nimi ale bohužel i závist a nepřejícnost, což mě velmi mrzí,“ hodnotí sedlák. Oporou a velkým pomocníkem mu však stále je jeho otec František, který jeho mladistvý elán doplňuje rozvahou a léty zkušeností.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ