„Mě nevhodný kádrový profil zavál jakožto učitelku matematiky a fyziky do pohraničí, do okresu Bruntál, kde jsem působila 13 let. Po celou dobu jsem se snažila, společně se sestrou, zásobovat rodiče jídlem i je podporovat finančně. Na usedlosti navíc vázly dluhy, které jsem později ze svého učitelského platu splácela. Naštěstí se mi po smrti rodičů podařilo získat umístěnku do školy v Oseku a tak jsem se mohla o rodný dům postarat,“ vzpomíná Eliška Malíková.
Rodinné hospodářství obnovila za pomoci manžela a dcery – Elišky Kravcové, v roce 1991. V té době však pouze na šesti hektarech pronajatých polí, neboť JZD jí odmítlo vlastní pozemky a inventář vydat s odůvodněním, že chybí potřebná dokumentace o likvidaci hospodářství. Po šesti letech soudních sporů byla půda nakonec natřikrát navrácena, JZD muselo zaplatit i určitou finanční částku jako odškodnění. „Teprve později, když se dokumenty o konfiskaci našeho majetku bez potíží našly v archivu, jsem zjistila, že družstvo v tomto soudním sporu zastupoval tentýž člověk, který v padesátých letech ještě jako lidový soudce naše hospodářství zlikvidoval,“ říká paní Malíková.
Původně měla rodina v úmyslu věnovat se chovu mléčného skotu, stavba kravína však byla okresním úřadem zamítnuta. Volba proto padla na prasata. Ač ani v tomto případě nebylo vyřízení stavebního povolení jednoduché, došlo v roce 1993 k realizaci stavby vepřína. Šlo o téměř dvoumilionovou investici s 50% dotací s cílem výkrmu nakoupených selat. „Po třech letech jsme zjistili, že rozdíl mezi cenou nakupovaných selat a cenou prodaných odchovaných prasat je natolik malý, že takto zkrátka pokračovat nemůžeme. Z původně plánované, avšak nedokončené přípravny krmiv u vepřína tak vznikla porodna,“ vysvětluje farmářka.
Chybějící prostory na odchov selat i malá porodna vedly rodinu v roce 2001 k rozhodnutí investovat další dva miliony korun do nové stavby. Její dokončení se vlivem nepříznivých okolností nakonec protáhlo na dlouhých devět let. Velká část finančních prostředků určených na stavbu totiž skončila nedobytná v kampeličce. Dva roky před kolaudací stavby navíc vyhořela původní porodna. Ke zhoršení finanční situace farmy přispěly i problémy s platbami ze strany jatek.
„Vše jsme přestáli a nyní se nám již konečně daří naplňovat své představy o fungující farmě. Uběhlo však dlouhých deset let nepříjemných událostí. A nejhorší na tom je, že tuto část našich životů nám již nikdy nikdo nevrátí. Nezbývá mi než věřit, že mé děti nebudou takovými událostmi ztrácet čas a bude jim umožněno dotvořit farmu dle mých či jejich snů,“ říká Eliška Kravcová.
A vše tomu nasvědčuje, za poslední tři roky se totiž chod farmy stabilizoval. Její současná výměra činí 42 hektarů, z nichž 30 je vlastních. Většinu tvoří orná půda osetá řepkou, ječmenem, pšenicí a kukuřicí určenou na siláž. Dva hektary zaujímají sady, část produkce jablek, hrušek, třešní a švestek je prodávána přímo spotřebitelům.
Chov prasat čítá 12 prasnic se zhruba 14 odchovanými selaty na prasnici a vrh, odbyt je nyní zajištěn jatky v nedalekém Holešově za cenu cca 50 Kč/kg.
„Do budoucna čeká naši farmu modernizace provozu živočišné výroby a pokud možno rozšíření výměry obhospodařovaných pozemků, a to jak koupí, tak pronájmem. Určitě také převod na dceru, která zde se mnou již více než dvacet let hospodaří. Těší mě, že k sedlačině mají vztah i obě vnučky. Věřím, že takováto farma dokáže i do budoucna rodinu velice slušně uživit,“ myslí si Eliška Malíková.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ