O čtyři roky později již jeho syn poprvé zasel nejen na dvanácti navrácených hektarech, ale i dalších třinácti, které dříve patřily manželčině rodině. Do prázdných stájí putoval mléčný skot, s jeho chovem se však pan Kobliha musel po deseti letech z vážných zdravotních důvodů rozloučit. Přešel do částečného invalidního důchodu a stejně jako jeho otec kdysi se rozhodl pro chov 

drůbeže a prodej vajec ze dvora. To ho nasměrovalo k místním drobnochovatelům, několik let působí jako předseda základní organizace Malhotice. „V rámci Českého svazu chovatelů patří naše ZO určitě k těm aktivnějším. Máme vlastní výstavní fundus a pravidelně pořádáme výstavy dokonce okresního charakteru. Myslím, že v dnešní době, kdy leckteré děti od sebe nerozeznají husu, kachnu či krůtu, je více než potřeba je v tomto směru vzdělávat. A představit jim „naživo“ pestrou škálu nejrůznějších plemen je určitě vhodnou cestou,“ myslí si pan Kobliha.

Ke Koblihovic statku patří dnes 27 hektarů půdy a necelý hektar lesa. Od počátku hospodaření, kdy se pan Kobliha věnoval pěstování brambor, máku, cukrovky, obilnin, pícnin a řepky, zvládal veškeré polní práce sám, a to včetně oprav starší zemědělské mechanizace. Několik let zajišťoval  i služby pro obec. Nyní využívá služeb téměř komplexně on, obstarává pouze hnojení a ochranu rostlin.

"Zdravotní stav a věk mi již leccos nedovolují, jinak bych se určitě alespoň co se týče navýšení výměry, rozmáchl. Rád ale sleduji, jak se daří kolegům sedlákům ať již v našem regionu, v jiných koutech republiky, či zahraničí. S naší místopředsedkyní Eliškou Kravcovou často jezdím na celostátní akce asociace, nejraději mám asi dožínky spojené s návštěvou farem v okolí. Nelze nebýt pyšný na to, co sedláci za posledních dvacet let dokázali, jak "rozsvítili" český venkov. Myslím, že se opravdu nemáme za co stydět," uzavírá Zdeněk Kobliha.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ