"Zpočátku nám jednoznačně pomohly Kubátovy dotace, které umožnily nákup zemědělské techniky. Bez ní bychom na navrácené výměře ani nemohli začít hospodařit," vzpomíná pan Mackovík.

Vzhledem k tomu, že hospodářské budovy, v nichž zdejší družstvo chovalo prasata, nebyly v tak špatném stavu a fungovala tu i porodna, byla volba směru živočišné výroby jasná. Dlouhé roky byl chov prasat o počtu deseti až patnácti prasnic i z důvodu vlastní výroby krmných směsí dobrým zdrojem příjmů. "S výrazným poklesem ceny vepřového až na 32 Kč/kg živé váhy se však situace rapidně změnila a donutila nás chov zrušit. Nyní se výkupní ceny pohybují kolem 40 Kč/kg, dle mého názoru je ale živočišná výroba natolik nepředvídatelná, že nevím, zda se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Každopádně prostory na to zde stále jsou," vysvětluje farmář.

Poněkud jistějšími komoditami jsou rostlinné, které pan Mackovík pěstuje na 78 hektarech orné půdy, a to pšenici, ječmen, řepku a na osmi hektarech i cukrovku. "Třicet hektarů z této výměry je  vlastních, další nákup půdy v naší oblasti je však téměř nereálný. Pozemky, které by bylo možné koupit, jsou pod dlouhodobou, až desetiletou, smlouvou s družstvem, což pro mě absolutně ztrácí význam,"  říká pan Mackovík a dodává: "Ani rostlinná výroba však nepřináší jenom pozitiva. Pokud odhlédnu od zbytečně přebujelé administrativy, kterou mi alespoň zčásti pomáhá zvládat Portál farmáře, je tu až nesmyslné omezování aplikace postřiků. Také ochranná pásma vodních zdrojů jsou zejména v případě menších ploch mnohdy opravdovým oříškem." 

Při dané výměře je farma zcela strojově soběstačná, k nákupu kombajnu a secího stroje pomohla dotace z programu Zemědělec od PGRLF. V hospodářství vypomáhá panu Mackovíkovi syn, který je v současné době studentem práv, budoucnost farmy je v tomto směru tedy otevřená.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ