Bohužel, většina takových vyjádření ukazuje více než na skutečnou znalost řešení spíše na kontaminaci příslušných spasitelů lidstva mediálními frázemi. A zdá se, že se situace nelepší. Nejen před volbami, ale i v průběhu sestavování stávající vládní koalice, a také po jejím úspěšném sestavení je jednou z hlavních stále opakovaných zemědělských frází „nutnost vytvořit „strategii rozvoje“ českého zemědělství na příští období. Součástí takové strategie pak má být „podpora živočišné výroby“ či zvýšení „produkce ovoce a zeleniny,“ nebo dosažení „potravinové soběstačnosti“ naší země. To je ovšem v praxi „objevování Ameriky“, jak praví české přísloví.

Příslušná „strategie rozvoje“, se zcela identickými cíli (živočišná produkce, zelenina, ovoce, zvýšení podílu českých surovin na výrobě českých potravin a řadou dalších), kterou budoucí kapitáni našeho zemědělství spotřebitelské veřejnosti „nově“ předkládají, je totiž již dávno hotova. Světlo světa přitom veřejně (tedy tak, že by o ní měli všichni objevitelé minimálně vědět) spatřila strategie zhruba před rokem, na konci února 2013, v době, kdy stál v čele ministerstva zemědělství exministr Petr Bendl. I když se v následné veřejné diskusi stal tento dokument (logicky, není možné se zavděčit všem) také předmětem kritiky, byly jeho základní rysy většinou zemědělské veřejnosti přijaty kladně. Nejspíš proto, že jiné než v této strategii obsažené priority ani vlastně stanovit nelze. To ale mimo jiné znamená, že žádnou jinou a novou „strategii rozvoje“ není nutné vytvářet – výzvou doby je totiž zejména tu stávající naplnit. 

Tím ale kontaminace mediálními frázemi nekončí. Jednou z dalších je například teze o nutnosti regulovat nadnárodní maloobchodní řetězce prostřednictvím novely zákona o potravinách, například stanovením povinnosti obchodníků uvádět podíl prodávaných potravin podle země původu (po vzoru Slovenska), případně zvýšit pokuty za prohřešky zjištěné při prodeji potravin. K tomu je však třeba zdůraznit, že Slovensko při přijetí regulace řetězců obešlo zákony EU, konkrétně Nařízení 1169/2011 a dodnes nemá příslušnou vyhlášku v Bruselu schváleno. A vzhledem k tomu, že Slovensko ve zmíněné vyhlášce definuje pojem slovenská potravina odlišně od evropské legislativy týkající se země původu, lze důvodně očekávat, že svůj krok budou muset naši sousedé vzít zpět. Pokud se týká výše pokut, pak je vhodné vědět, že pokud v minulosti udělily naše dozorové orgány řetězcům (ale třeba i výrobcům) vysoké pokuty, neprošly takové sankce nikdy procesem správního řízení, respektive, že příslušné správní soudy udělené pokuty několikanásobně snížily. O neschválení slovenské regulace Bruselem ani o průběhu správních řízení veřejnost vůbec neví. Dobrá, veřejnost to vědět nemusí. Příslušnými znalostmi by ale měli disponovat ti, kteří mají ambici tvořit v této zemi zákony a kteří slibují spotřebitelské veřejnosti řešení, která nejsou možná.

Mezi další líbivé fráze politiků patří také sliby o nastartování ekonomiky díky urychlené výstavbě silnic, dálnic či staveb protipovodňové prevence. Samotný záměr je jistě chvályhodný, je však třeba upozornit, že i kdyby byly na všechny deklarované stavby peníze, není možné většinu takových projektů realizovat bez dořešení vlastnických vztahů v příslušných lokalitách. Je přitom ilustrativní, že pojem vlastník v tezích o rozvoji společnosti prakticky zcela chybí, ačkoli jde odhadem o tři miliony občanů (mluvíme-li o drobných vlastnících) této země. Má-li někdo skutečně ambice urychlit projekty, které jsou často opravdu ve veřejném zájmu, měl by začít nějakým vstřícným gestem právě směrem k vlastníkům, aby se snažil mírnit rizika budoucích soudních sporů. Silové řešení, tak obvyklé v naší minulosti, nově navíc podpořené možností potřebné pozemky ve veřejném zájmu vyvlastnit, k naplňování lepších zítřků ale nejspíš nepřispěje.

Zpět ale k zemědělství, v němž je díky skutečně složité legislativě důležitější než novinové zprávy číst znění platných zákonů. Ty lze jistě měnit, a mnohé z nich by si to zasloužily. Dobrý manažer by ale měl vědět, kde jsou jednotlivé světové strany a kterým směrem se tedy vydat - v praxi jde o to mít vizi, přičemž inspiraci je možné čerpat ze zmiňované rámcové rok staré strategie. Špatný manažer vizi nemá, ale čte noviny a monitoringy. Od nich a „hlasu lidu“ v nich obsaženém pak odvíjí své závěry, ačkoli často o hlas lidu vůbec nejde, ale dobře se to čte a poslouchá. Tudy však cesta nevede.

Petr Havel