Společně se svým mladším bratrem Janem se v Hlubočci a sousedních Kyjovicích velmi úspěšně věnuje zemědělskému podnikání obnášejícímu obhospodařování více než tisícovky hektarů půdy (1.135) , chov tří stovek mléčného a stovky masného skotu.
Na Opavsku se podařilo několika sedlákům soukromě hospodařit i za totality. Jednou z těchto rodin byli i Tvarůžkovi, v té době prarodiče a otec dnešních mladých hospodářů. „Nebylo to ale vůbec jednoduché, zasloužila se o to celá široká rodina, ovšem za cenu obrovských ústrků, řady znevýhodnění a samozřejmě bez moderní mechanizace, kterou jsme si nesměli koupit,“ vzpomíná pan Tvarůžka. V roce 1984 však nový tajemník MNV vyhlásil dokončení kolektivizace a Tvarůžkovým bylo odebráno osm hektarů lesa. Stejně tak statek, kde začalo hospodařit JZD.
Po revoluci pak začali s vypořádáním restitučních nároků a majetkových podílů velké potíže, které se řešily soudní cestou ještě dalších deset let, k částečnému finančnímu vyrovnání došlo až před dvěma lety.
To však rodinu odhodlanou věnovat se soukromému hospodaření neodradilo a postupně se jí dařilo kupovat a pronajímat pozemky a věnovat se i živočišné výrobě. V roce 1996 končily místním lidem smlouvy o pronájmu pozemků s družstvem a Tvarůžkovi tak získali naráz více než sto hektarů. O tři roky později již hospodařili na 350 hektarech, se čtyřmi zaměstnanci, díky výbornému technickému vybavení farmy hojně poskytovali zemědělské služby a podařilo se jim i získat dotace z Programu rozvoje venkova na výstavbu tří sil, haly na skladování produkce a nákup čističky na obilí v celkové výši 8,5 mil. Kč.
Další etapa zemědělského podnikání bratrů Tvarůžkových se začala psát na podzim roku 2009, kdy je oslovili ze sousedního ZD Kyjovice a nabídli vstup do družstva. Bratři se po několika bezesných nocích rozhodli družstvo s mnohamilionovými závazky a úvěry a nevyrovnanými podíly odkoupit. Převzali nájemní smlouvy na 680 hektarech půdy a zcela změnili fungování celého podniku. Bylo třeba vymýtit byrokracii, zkonsolidovat ekonomiku a podnik oddlužit. Zachovali většinu zaměstnaneckých poměrů kromě kancelářských sil (z původních šesti dostačuje jedna na částečný úvazek), ke svým zaměstnancům však mají oproti předchozím majitelům zcela jiný přístup.
Zásadně investovat bylo nutno i do hospodářských budov. Jeden kravín o kapacitě 170 míst Tvarůžkovi hned zrekonstruovali, druhý kravín K96 byl zbořen a na jeho místě vystaven nový na 102 stání a s dalším prostorem pro mladý skot. Vybudovány byly i silážní jámy a zakoupen nový tank na mléko. Investice pokryla dotace z PRV pouze z malé části, její výše činila 45 % ze 4 mil. Kč, prostavěno však bylo hodně přes 8 mil. Kč.
Na farmě se aktuálně dojí asi 150 holštýnek, kvůli zlepšení obsahu složek bylo nově přikoupeno dvacet červených strak. Odběratelem je německá mlékárna Zott sídlící v Polsku.
Jako krmivovou základnu pro skot využívají bratři hlavně senáž, výhodou je 225 hektarů trvalých travních porostů. Orná půda slouží hlavně k pěstování řepky (260 ha), pšenice (310 ha), sladovnického ječmene (200 ha) dodávaného do Plzeňského prazdroje či Radegastu, kukuřice a ostropestřce.
„Za základ považuji možnost uskladnění veškeré produkce, abychom nebyli nuceni prodávat o žních za nízkou cenu. Blízkost polských hranic a navázaná spolupráce se zdejšími sedláky nám umožňuje srovnání, ze kterého český zemědělec zrovna nevychází jako vítěz. Například skladovací prostory jsou zde naprosto běžné i při výměře deseti hektarů. Poláky také netrápí tolik přebujelá byrokracie jako nás, neboť polský úředník hájí zájmy polského zemědělce, o tom si my můžeme nechat jen zdát. Tamní sedláci mohou rozorávat louky, ještě donedávna nemuseli vést evidenci hnojiv a postřiků. Až se skoro nechce věřit, že pro oba státy platí stejná evropská legislativa. Myslím, že je jen otázkou času, kdy nás Poláci předběhnou,“ konstatuje Martin Tvarůžka.
Bez ohledu na mnohdy velmi obtěžující česká i evropská legislativní nařízení však Tvarůžkovi směle plánují další rozvoj farmy. Uvažují o zřízení bourárny, rádi by i část denní produkce mléka, která činí zhruba 3700 litrů, zpracovávali ve vlastní mlékárně. Manželky obou bratrů již nějakou dobu pokusně vyrábí vynikající sýry několika typů a tak (jak je v této rodině zvykem) od slov jistě nebude daleko k činům.
Nutno podotknout, že i mimořádně harmonické vztahy v Tvarůžkovic velké rodině umožňují oběma bratrům velmi náročné podnikání, které se neobejde bez řady stresových situací, zvládat. Jsou i dobrou startovní čárou do života tří synů Martina Tvarůžky a čtyř dcer jeho bratra Jana.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ