Jeho vnuka Jana Palyzu s rodinou zachránila v období počátků kolektivizace od vystěhování ze statku, k němuž náleželo 32 hektarů půdy, nadúroda jetelového semene, díky němuž splnil kontingent.
Otec dnešního mladého hospodáře zastával funkci ekonoma v JZD a po převratu se rozhodl pro soukromý sektor. "To se později ukázalo jako jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě," bilancuje a vzpomíná: "Výhodou bylo, že o majetkové podíly jsem nežádal sám, ale hromadně ještě s několika dalšími vlastníky, kterým celkem náleželo 125 hektarů půdy. A protože nikdo další z těchto vlastníků soukromě hospodařit nechtěl, vznikly první nájemní vztahy, které trvají dodnes."
Vzhledem k tomu, že v prostorách opavského statku nebyly podmínky pro provozování živočišné výroby, zvolil pan Palyza jako doplňkovou činnost k rostlinné výrobě pěstování žampiónů. "Zhruba čtyři roky se nám v tomto směru dařilo, dodávali jsme do menších prodejen a zájem ze strany obchodníků byl velký. S postupným navyšováním výměry půdy však bylo stále obtížnější zvládat obě činnosti, navíc s vpádem supermarketů jsme přišli o odbyt. Rozhodli jsme se proto zaměřit pouze na klasickou rostlinnou výrobu," říká pan Palyza.
V roce 2006 se do chodu farmy částečně zapojil i syn Petr, který kromě hospodaření ještě dalších pět let pracoval ve firmě obchodující s agrochemií. Jeho zkušenosti a znalosti této problematiky jsou dodnes velkým přínosem pro ostatní členy karvinskoopavského regionu. V roce 2008 využil pan Palyza dotačního titulu Mladý začínající a jeho otec na něj navazujícího Předčasného ukončení zemědělské činnosti.
Opavská farma dnes hospodaří na 350 hektarech převážně pronajaté orné půdy v příznivých podmínkách údolí řeky Moravice a Opavy, kde se dobře daří cukrovce. Bonita půdy je zde zhruba 10 - 12 Kč/m2, nájmy dosahují až 3.500 Kč/ha. Kromě cukrové řepy, řepky a pšenice se tu daří i kukuřici na zrno a máku. Farmář je členem sdružení Český mák, přes které výhodně nakupuje osivo. "Mák je skutečně potravinářskou komoditou, u níž vidím i koncovku. Dodáváme jej do ryze české firmy SEMIX Otice, která se specializuje na výrobu pekařských a cukrářských směsí pro gastroprovozy, jídelny i domácnosti a známá je hlavně svými makovými specialitami," pochvaluje si farmář.
"Vzhledem k tomu, že trh s půdou je i s ohledem na dlouhodobé až desetileté smlouvy takřka zakonzervovaný, s přílišným rozšiřováním výměry do budoucna nepočítáme. Spíše máme v úmyslu maximalizovat výnosy. V případě pšenice to v loňském roce bylo 7 t/ha, řepky 4 t/ha a cukrovky něco přes 60 t/ha," říká mladý hospodář a společně s otcem dodává: "Budoucnost soukromého hospodaření vidíme optimisticky. Nikdy jsme se nesetkali s nezájmem o naši produkci, naopak zaznamenáváme mnohem vyšší poptávku např. ze strany provozovatelů bioplynových stanic na dodávky kukuřice. To ale není cesta, kterou se chceme ubírat. I ostatní zemědělci by si měli uvědomit, že toto je obor, o který narozdíl od ostatních bude stále zájem. Vymizely i případy platební neschopnosti, se kterými jsme se potýkali třeba před deseti lety. A ve spolupráci se sedláky z regionu, kdy se navzájem informujeme o příznivých výkupních cenách, či s velkými slevami realizujeme hromadné nákupy agrochemie, to je ještě příjemnější."
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ